ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

Prokleté The Open svým vítězům nepřeje

12.07.2011 | Josef Káninský | publikováno v rubrice V zahraničí
A A A

Louis Oosthuizen a Claret Jug

Nemá za sebou žádné skvělé výsledky, přesto nemohl přijet do Royal St. Georges´s v tichosti. Obhájce trofeje z British Open byl okamžitě přepraven na tiskovou konferenci a první otázka, kterou Louis Oosthuizen dostal, mířila na jeho momentální špatnou výkonnost.

Skromný Jihoafričan není z minulých vítězů sám, koho taková věc potkala. Ve čtvrtek nebude na startu prvního kola žádný držitel slavného Claret Jugu, který by patřil mezi favority. Vyhrávali ji snad samí outsideři?

Ale co by! To je jen tenhle turnaj se svými výjimečnými hřišti tak nevyzpytatelný. Oosthuizen před rokem zahrál v St Andrews 16 ran pod par, což byl vynikající výsledek. Jako by svému majiteli svázal ruce. “Je to úleva přijet sem k obhajobě. Odteď už nebudu obhájcem,” vysloužil si osmadvacetiletý hráč respekt svou upřímností.

Nemluvil o tom, že získat znovu prvenství je jeho cílem. “Byla to velká zkušenost. Bylo to něco, oč jsem usiloval,” konstatoval Oosthuizen a ze všech sil se snažil, aby jej za vítěze slavného majoru nikdo nepovažoval už od nynějška, ne až od chvíle, kdy ho nahradí nějaký jiný vítěz.

V poli účastníků letošního ročníku The Open Championship jsou jeho předchůdci z řad vítězů, mnozí slavnějších jmen, a přece se neřadí mezi hlavní uchazeče o prvenství.

Předloni v Turnburry zdolal Stewart Cink v play-off Toma Watsona. Byl to šestý titul pětinásobného účastníka Ryder Cupu na velkých akcích. Od té doby nic, žádná výhra. Ani na jednom z letošních dvou majorů neprošel Američan cutem a totéž ho potkalo v minulém týdnu na “řadovém” John Deere Classic”. Mimochodem, tento test formy před odletem do Británie úplně stejně nezvládl ani Oosthuizen.

Jako kdyby ostrovní triumf seslal na toho, komu bylo povoleno si jej vychutnat, nějakou kletbu či trest. Bere na sebe různé formy. V případě mladíka z farmářského klubu ve vyprahlé jihoafrické krajině Oosthuizena to bylo okamžité břímě, pod jehož tíhou úpěl celý rok. Ještě jednou vyhrál, to ano. Ale doma, na Africa Open. Když vyjel jako major vítěz do Evropy či USA, tahle kazajka mu absolutně nepadla.

S Pádraigem Harringtonem to bylo jinak. On je mužem, jemuž osud dopřál úspěšnou obhajobu na The Open. Po Carnoustie v roce 2007 triumfoval i před třemi lety v Royal Birkdale. Ve stejném roce přidal další major – PGA Championship. Od té doby? Experimentování se švihem, výsledky jako na spirále, která se ale nikdy nevytočí až k vrcholu, jen k těm malým doma v Irsku nebo v Asii.

Oosthuizen se při popisu uplynulých dvanácti měsíců ponořil hlouběji do svých pocitů: “Moje hlava fungovala na mnohem vyšší rychlost než jsem byl zvyklý.”

Kdo ví, jak šílené otáčky poháněly mysl Tigera Woodse, než začal jeho pád. Hovořit o kletbě na nejbohatšího sportovce planety je sporné. Vyhrál toho dost a dost, užil si a nikdo nemůže tvrdit, že se ještě nevrátí na scénu. A přece zapadá do řady vítězů British Open z minulého desetiletí, jimž v současné době není přáno.

Někdejší fenomén světového golfu vyhrál v St Andrews 2000 a pak jako Harrington dvakrát po sobě – znovu St Andrews 2005 a Royal Liverpool 2006. A kde je dnes? Léčí zranění a možná stále ještě i bolavou duši po krachu osobního života a devalvaci uměle vytvářeného mediálního obrazu. letos o slavný pohár hrát nebude, podruhé během čtyř let.

Woods by býval byl jedním z favoritů tak nějak z podstaty. Bez jeho přítomnosti opravdu nikdo z minulých vítězů není tipován na první místo.

Přes Američany Todda Hamiltona (Royal Troon 2004) a Bena Curtise (Royal St George´s 2003), v jejichž kariérách tvoří major titul naprosto ojedinělý zářný body, jsme u jednoho z nejlepších golfistů moderní éry Ernieho Else. Vítěz z Muirfieldu v roce 2002 byl ještě loni na výsluní, kdežto tato sezona je pro něj obdobím ústupu ze slávy. Snad on by mohl vzhledem ke zkušenostem útočit. Ale i vysoký Jihoafričan stárne…

Dostáváme se do období staršího než deset let a tady řada vítězů obsahuje zajímavá jména: David Duval, Paul Lawrie, Mark O´Meara, Justin Leonard, Tom Lehman, John Daly, Nick Price. A dál už dost. To už jsme u Grega Normana a Nicka Falda, to už je historie.

Jak že to řekl “přísně současný” Oosthuizen? “Bylo to takřka neskutečné období. Prožít ho bylo krásné a nesmírně těžké.” Kdo si pro hrozbu kletby vítěze British Open dojde letos?

Počet přečtení: 1 158
Komentáře

Zapoj se do diskuze

Jméno:
E-mail:
Váš příspěvek:

TOPlist
Mediaboard Square 300 Skanska
Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017