ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

Lawrie našel po čtyřicítce inspiraci ve svých synech

07.02.2012 | Josef Káninský | publikováno v rubrice V zahraničí
A A A

Celý golfový svět zná příběh Kylea Stanleyho, jenž si vlastní vůlí vyvzdoroval vítězství, o něž se týden předtím – samozřejmě vlastní vinou – připravil na jiném turnaji. V jeho stínu trochu zaniklo, že i jiný vítěz z minulé neděle Paul Lawrie má za sebou podobné herní “zhoupnutí”.

Finálové kolo v Abú Dhabi hrál skotský golfista dlouho skryt. Pozornost se soustředila na současné severoirské hvězdy Roryho McIlroye a Graema McDowella, protože bojovali o prvenství, i na slavného Američana Tigera Woodse, jenž se z tohoto boje nevýrazným výkonem vyřadil. A když bylo jasné, že za primátem míří Angličan Robert Rock, zraky publika přešly i na něj.

Jak to ale bývá, mezi jména populárních osob se vmísilo i jedno mnohem méně frekventované. Lawrie byl ještě po birdie na osmé jamce (jeho třetí proti jednomu bogey) v kontaktu s lídry a když Rock na třináctce zahrál bogey, dělil je rozdíl pouhé jedné rány, protože Lawrie hrál v tu chvíli samé pary.

To platilo do chvíle, než přišel na šestnáctou jamku. Třiačtyřicetiletý hráč, jenž živil naději třeba alespoň na play-off, přidal ránu navíc a totéž na dalším čtyřparu, který hned následoval. Po dvojici těchto bogey už jen paroval osmnáctku a klesl na konečnou dělenou osmou pozici.

“S přibývajícím věkem buď trochu naroste vaše chuť něčeho dosáhnout, nebo naopak lehce zeslábne. Myslím, že o mě platí to druhé,” vysvětlil Lawrie v rozhovoru pro BBC, jak se vyrovnává s nezdary, jakým byl ten čerstvý z HSBC Golf Championship.

Anebo jiný z konce minulé sezony. Taky se odehrál v arabské poušti. Na Dubai World Championship, v neméně silném startovním poli, se dlouho držel na pozici, odkud se dalo útočit na výhru, ale opět mu nevyšla poslední devítka turnaje, na níž zůstal v paru, a v konečné klasifikaci zaostal o dvě rány za vítězným Španělem Álvarem Quirósem druhý.

Nesmíme zapomínat, že se jedná o vítěze British Open z roku 1999, takže Lawrie může ke své kariéře přistoupit tak, že “má splněno”. Už tehdy projevil bezpříkladný nedostatek chuti stát se velkou golfovou hvězdou, protože odmítal pozvánky na různé turnaje po světě a raději si hýčkal pověst lokálního hrdiny ve svém rodném Aberdeenu.

Při jeho výslecích to není zase tak těžké. O herní kartu na European Tour nemusí mít strach, loni po devíti letech opět vyhrál, a sice v Andalusii, a peníze taky vydělá. Jen za druhou pozici z Dubaje inkasoval přes 600 tisíc eur.

Jak tedy vyrovnává pokles ambicí? “Nikdy jsem nebyl líný, ale začal jsem víc trénovat ve chvíli, kdy se do toho dali kluci,” dal jasnou odpověď v odkazu na své syny. Šestnáctiletý Craig a třináctiletý Michael už to jako amatéři dotáhli k dílčím úspěchům. “Hraju golf víc doma a asi mi to pomáhá,” dodal pyšný otec.

Pomohlo mu to tak, že týden po nezdaru v Abú Dhabi si došel pro titul na Qatar Masters. Vzestup výkonnosti před něj navíc postavil dva nové inspirační zdroje.

První: udrží-li se v první padesátce světového žebříčku, podívá se Lawrie znovu do Augusty, kde hrál na posledy v roce 2004. Tehdy mu vypršelo pětileté právo startu jakožto vítězi jiného majoru.

Druhý: momentálně figuruje na pozici, z níž by si zajistil účast v evropském týmu pro Ryder Cup. Cože je pocta, jíž se mu dostalo už v onom roce 1999. “Pánové, řeknu vám, že tohle je ještě dlouhá cesta a já se po ní nebudu nijak honit. Hraju teď opravdu dobře, ale kdo ví, co se stane,” upozornil kovaný Skot.

Počet přečtení: 1 152
Komentáře

Zapoj se do diskuze

Jméno:
E-mail:
Váš příspěvek:

TOPlist
Mediaboard Square 300 Skanska
Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017