ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

To hřiště všechny zmučilo

17.06.2013 | Andrej Halada | publikováno v rubrice V zahraničí
A A A

Jamka č. 11 Merion GC

Letošní US Open možná nebyl nejdramatičtější major posledních let, ale řekl bych, že to byl jeden z nejpozoruhodnějších golfových turnajů posledních roků. Důvodem bylo hřiště Merion Golf Clubu a to, jak ho hráčům organizátoři připravili.

Je známou věcí, že pokud nehraje a navíc nebojuje o vítězství v turnaji Tiger Woods, nebývá to z diváckého pohledu až tak šťavnatá podívaná. A platí to i pro major turnaje, byť u nich Woods-efekt není tak silný. Američan vypadl na letošním US open ze hry v průběhu třetího kola, kdy zahrál +6 a potvrdil tak pravidlo soboty coby dne, kdy se pořadí mění.

Woodsových celkových +13 je přitom nejvyšší číslo, jaké kdy zahrál na major turnaji, pokud v něm prošel cutem (dosud to bylo +12). Přitom po prvních dvou dnech s výsledkem +3 stále mohl pomýšlet na výhru. A kdyby na tomto výsledku zůstal, byl by v první trojce.

Woods o vavříny už v neděli nebojoval, turnaj však přesto přinesl fůru napínavých okamžiků. Největší měrou se o ně však nezasloužili hráči, ale všichni ti, kteří připravili extrémně obtížné podmínky pro hru.

Pokud někdo skutečně vyhrál letošní US Open, pak to bylo hřiště. Jeho neuvěřitelně těžké greeny, jeho brutální a veškeré naděje ničící vysoká tráva, případně jeho auty, voda atd. Najednou se hrála úplně jiná hra, než jaká je k vidění nejen po celý rok na PGA, ale jaká nebývá k vidění na téhle sérii skoro nikdy. Hráči bojovali o to, jak zahrát pary – ne jak ukořistit birdie.

Běžný hráč tak mohl zažívat škodolibě slastný pocit: podívejte, i jim to nejde! I oni jsou pořád někde v trablech, i oni míjejí metrové putty, i oni nedokážou zasáhnout greeny v regulaci. Osobně mi připadalo, že zhruba takto by měla být připravena minimálně všechna major hřiště. Těm nejlepším ty nejtěžší podmínky. Není tomu tak například v cyklistice? Nejsou kopce a délka závodu na Tour de France, Giro d´Italia a Vueltě nejobtížnější? A právě proto jsou tyhle závody tak úžasné, pro každého cyklistu jsou pravou zkouškou.

US Open přinutilo hráče sáhnout si až na dno sil, ukázat veškeré technické dovednosti i psychické vlastnosti. Hřiště Merion je zrazovalo a drtilo, a pokud jim sem tam cosi dovolilo, jejich naděje během jediné jamky dokázalo zase spolehlivě zhatit. Trestem pak nebylo jen bogey, ale rovnou double bogey či ještě něco horšího.

O výjimečnosti turnaje vypovídá i fakt, že po prvním kole měl vedoucí hráč -3, a přitom vítěz turnaje, Justin Rose, zahrál výsledek +1, tedy celkově mnohem horší! To je unikátní z hlediska čisté matematiky – vždyť hráči z vrcholu pořadí by během čtyř kol měli z logiky věci spíše svá čísla snižovat, ne zvyšovat. Přitom povětrnostní podmínky se během turnaje nijak výrazně nezhoršovaly. Jen greeny se poněkud zrychlovaly.

Právě skutečnost, že o titul bojující hráči svá čísla nesnižovali, ale spíše se snažili zuby nehty nekazit, měla velký podíl na napínavosti turnaje. Jako by to byl boj o holý život, o přežití v malé loďce na rozbouřeném oceánu. V průběhu posledního kola se navíc do hry o titul dostávali hráči s původně nijak oslnivými čísly. Být plus dva nebo plus tři znamenalo žít v naději. Hráč mohl doufat, že kdyby se na něj na jedné či dokonce dvou jamkách usmálo štěstí a zahrál by birdie, hned by se vyhoupl do těsné blízkosti čela.

Právě takové štěstí určitě pomohlo i Philu Mickelsonovi, který zahrál na desáté jamce posledního kola eagle, když míček na čtyřparu 277 metrů dlouhém zapadl po nedlouhé ráně wedgí do jamky. Jenže ani to mu nakonec nebylo moc platné: zahrál totiž v posledním kole i dvakrát double bogey a dvě bogey. Chyboval a to ho stálo titul.

Chyby se vyvažovaly nesmírně těžko, birdie měla někdy cenu, jakou jindy mají eagly. A par měl zase cenu birdie. Typicky na jamce číslo 5, čtyřparu o délce 460 metrů, který se podobal spíše pětiparu. Za všechna čtyři kola tu padlo pouze 12 birdie, 169 parů a 220 bogey – celkový průměr 4,70 ukazuje, že tohle byla jamka smrti.

Stejně šílená byla i jamka č. 18 – opět 4,70 ran v průměru, délka 476 metrů. Zahrát zde standardně pary, to bylo i pro ty nejlepší profesionály těžko řešitelným úkolem. Je jistě zvláštní mít potěšení z toho, jak se někdo trápí. Ale jako divák jsem si letoší US Open skutečně užil.

Andrej Halada, www.navzduchu.cz

Počet přečtení: 1 503
Komentáře
  • Richard napsal:

    souhlasím, byl to velmi napínavý turnaj, Pokud někdo vyhraje s výsledkem – 26, tak to není golf, ale soutěž v patování. Ještě bych zmenšil grýny – trefit letiště není až takové umění. Jsem zvědav jak by hráli soutěžící na průměrném českém hřišti. tam jsou rafy stejné a pořád, grýny třetinové.

  • Zapoj se do diskuze

    Jméno:
    E-mail:
    Váš příspěvek:

    TOPlist
    Mediaboard Square 300 Skanska
    Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017