Vítěz na hřišti, vítěz hlavou
Hendrik Buhrmann sledoval Charla Schwartzela, kráčejícího k titulu na Masters, a sotva znatelně pokyvoval hlavou. Tohle byl Charl, jak jej zná: neohrožený, vyrovnaný, soustředěný. “Jeho talent se skrývá v jeho mysli,” řekl sedmačtyřicetiletý muž, jenž stojí za úderovou jistotou nového golfového krále.
Stará golfový pravda se ukázala v kontrastu mezi Schwartzelovou suverenitou a váhavostí jiných dvou hráčů, mezi nimiž se mělo rozhodnout o vítězství: Roryho McIlroye a Tigera Woodse. Prognostikovaný budoucí světový hráč číslo jedna ani jeho konkurent, letos z tohoto postu sesazený, nebyli v rozhodujících chvílích psychicky na výši.
“Rory hraje prvotřídní golf. Jeho styl by mohl inspirovat spoustu mladíků na celém světě a přivést novou generaci hráčů,” řekl Stuart O´Grady, výkonný ředitel European Tour, o jednadvacetiletém Severoirovi, jenž po třech kolech Masters vedl.
Co po třech kolech, on vedl ještě devět jamek před koncem, i když už ne s takovým náskokem. Co se stalo s tím prvotřídním hráčem? “Nevypořádal jsem se s tím tlakem,” odsouhlasil mladík, náhle skoupý na slovo.
Jeho vyspělá hra dostala trhliny už na první nedělní devítce několika neproměněnými putty. Ale to se stane, v takových chvílích sebevědomý hráč hodí nezdar za hlavu a příště zahraje to, co je zvyklý předvádět. McIlroy místo toho poslal na desáté jamce z odpaliště příšerný hook mezi stromy do směsi kůry a jehličí. To byl jeho konec. Před zraky celého golfového světa selhal v krizové situaci.
“Je to vynikající hráč a jednou vyhraje major,” našel pro zklamaného golfistu slova útěchy Schwartzel. Navzdory finálovému kolu za 80 ran obsadil McIlroy dělené 15. místo, takže i kdyby letos například vinou neočekávaného zranění vypadl z padesátky světového žebříčku, právo hrát Masters si zachoval i pro příští rok.
Doživotně vystaráno má v tomto ohledu čtyřnásobný vítěz Woods. Jeho nedělní (a nejen ten) výkon v Augustě dokumentoval, že i v pětatřiceti může golfista ztratit hlavu. Ať už Američanova současná výkonnost souvisí s jeho soukromím nebo ne, na scéně je úplně jiný Woods než suverén z předloňského roku a mnoha let předchozích.
“Tohle hřiště vás uštve. Můžete být agresivní a můžete všechno prohrát. To se stalo Rorymu,” utrousil Woods v náhlé chvilce sdílnosti, “stane se to velice snadno. Stačí jedna rána tam nebo onde a sejdete s cesty.”
Nedá se tak úplně říct, že to by stalo jemu samotnému. Woods zrovna nekráčí po nějaké přímočaré a jsně vytýčené cestě. Jak sám přiznal, přeučování švihu jej odvádí od tréninku puttů a zejména na greenu ztratil ty důležité rány, které by mu mohly vynést patnáctý major titul.
Ale zase je tu otázka: v jaké chvíli Woods kazil putty? Když šlo do tuhého, když mu několik dobře mířených sjelo po hraně jamky. Woodse, někdejšího triumfátora posledních kol to – světě div se – rozhodilo.
Zdá se, že si to sám uvědomuje: “Na druhé devítce jsem měl být tři nebo čtyři pod, místo toho jsem přinesl even par.” Tlak, jaký leží na Woodsovi, je zřejmý a nevyplývá z toho, že se na něj dívá celý svět. V tom žije už léta. Ještě nikdy ale nebyl sedmnáct měsíců bez turnajové výhry. Taková věc se už v hlavě usadí setsakra nepříjemně.
