ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

140 týdnů na vrcholu: Stricker nejlepším Američanem

16.08.2011 | Josef Káninský | publikováno v rubrice V zahraničí
A A A

Steve Stricker

Ještě nedávno byl takovým “třetím vzadu”. A i když je teď nejlepším americkým golfistou, možná v podobné pozici už zůstane. Možná, dokud nevyhraje major. Na PGA Championship naznačil Steve Stricker, že i ve čtyřiačtyřiceti letech na to má.

Přišel na něj ten nejnepříjemnější věk profesionálního golfisty. Mladí se tlačí na výsluní, sil ubývá a na Champions Tour je daleko. Kde tedy sbírat vítězství, dodávající sebevědomí a potvrzující příslušnost k absolutní světové elitě?

Pro rodáka z Edgertonu ve Wisconsinu to není až tak palčivá otázka. On naopak uzrál jako to příslovečné víno. Osm ze svých jedenácti titulů na PGA Tour získal Stricker po 40. narozeninách a také letos už má na kontě dvě – na Memorial Tournament a John Deere Classic.

Nenápadný je proto, že v pozdní éře dominance Tigera Woodse byl za jediného vážnějšího konkurenta považován Phil Mickelson. Byla tu i nějaká zahraniční konkurence, pár extravagantních hráčů horší výkonnosti a na dalšího “korektního” Američana už fanouškům takřka nezbyla paměťová kapacita.

On na to nedbá a teď je třetím mužem světového žebříčku. Jako třetí hráč v poválečné éře dokázal vyhrát tentýž turnaj třikrát za sebou (John Deere). Momentálně je druhý ve FedEx Cupu.

“Vyhrávat golfové turnaje je obtížné. Je těžké zůstat pozitivní a držet se, když věci nejdou směrem, jakým byste si přáli,” promluvil ze zkušenosti své i jiných hráčů.

Málokdo má ale za sebou takový propad výkonnosti jako on. Coby trojnásobný majitel turnajových titulů přišel v roce 2004 o hráčskou kartu a když ji získal zpět, o dva roky později byl oceněn za comeback roku. Jeho heslo zní: “Hraj dál, nikdy nevíš, co přijde”.

V dobách “primáře” Woodse a “sekundáře” Mickelsona bylo těžké stát se populárním, ale i teď jsou ve Spojených státech mnohem oblíbenější golfisté. Nehledě na to, že i zámoří “přichází na chuť” některým Evropanům či jiným cizincům.

A tak se tu a tam dokonce objeví i údiv nad tím, jak si zrovna Stricker vysloužil pozici nejlepšího Američana. Jak? Stačí pohled na jeho výsledky za dvouleté období, z něhož se počítají výsledky do světového žebříčku.

Stricker (snad i s ohledem na věk) nepatří mezi líté harcovníky od turnaje k turnaji. Od Barclays 2009 do PGA Championship 2011 má na kontě 41 startů. Pět z nich vyhrál, osmnáctkrát skončil v top 10 a impozantní je výčet jeho nejhorších umístění, mimochodem velice řídký: 45., 52., 53., 55., 58.

Komu chybí údaj o cutu, tady je: za celou sledovanou dobu se Strickerovi nestalo, aby jím neprošel. Naposledy byl takto zklamán právě na předloňském PGA Championship.

Máme tu tedy prototyp spolehlivého golfisty s absolutním golfovým uměním, jehož názorově ortodoxní komentátoři a příznivci nikdy neuznají za příslušníka elity, protože dosud nevyhrál major.

“Bylo by to skvělé, ale jestli se mi to nepodaří, nestane se ze mě jiný člověk,” komentoval smířlivě fakt, že navzdory dobrému začátku v Atlantě (63 ran) a nové naději ve třetím kole (69) ambice opět nenaplnil vinou zbylých dvou kol (druhé 74, čtvrté 73).

Na turnajích velké čtyřky to měl Stricker k titulu několikrát blíž než tentokrát z dělené 12. pozice. Byl dvakrát pátý, dvakrát šestý i dvakrát sedmý. Na PGA Championship 1998 byl druhý o dvě rány za vítězným Vijayem Singhem.

“Myslím si, že bych měl být rád za to, čeho jsem dosáhl před šesti lety. Jsem opět na vítězné vlně, zase hraju dobře. Všechno ostatní je šlehačka na dortu, tak to vidím,” odbyl záležitost goflista, jenž se ve světovém top 10 drží už 140 týdnů.

Počet přečtení: 1 067
Komentáře

Zapoj se do diskuze

Jméno:
E-mail:
Váš příspěvek:

TOPlist
Mediaboard Square 300 Skanska
Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017