Mixáž holí

Nedávno jsem šel s golfistou, který měl v bagu hole každý pes jiná ves. Skoro každá byla od jiné značky, z jiného setu. Uměl s nimi ovšem hrát, a to i přes skutečnost, že například jeho trojka železo byla téměř žiletka, zatímco šestka „odpouštěcí“ hůl. Jedna hůl byla stará víc než deset let, další vypadala jako nová.

Někteří hráči by s takovou sadou nemohli hrát, někteří by se jí zhrozili. Ve skutečnosti platí, že na holích moc nezáleží: pokud umíte hrát. Nebo pokud si na ty vaše dostatečně zvyknete. U mnoha rekreačních hráčů uvidíte v begu plnou sadu čtrnácti holí od jedné značky, všechno jsou to špičkové nástroje renomované značky, dokonce i beg bývá od téže firmy, ale dotyčný to kope a střílí do všech stran.

V našich končinách nejsme moc zvyklí na to, že obsah golfových begů bývá různorodý. V Česku totiž prakticky neexistují staré hole. Golfový boom tu začal někdy před deseti lety, a proto hráči na českých hřištích mají nové, pár let staré vybavení. Mimochodem, staré tenisové rakety, ještě ty dřevěné, bychom v komorách, garážích či sklepech určitě našli. Stejně tak staré lyže.

Naopak ve Velké Británii najdete u mnoha hráčů hole staré deset i více let. Anebo mají kombinaci nových a starých holí. A mají právě ty namixované sety, kde každá hůl je jiná. Především starší hráči si na některé hole už zvykli, hrají s nimi dlouho, k nim si pak přikoupili jinou hůl, některou zase ztratili, zlomili… Takhle se rodí set pes-jiná-ves.

Není důvod si myslet, že s různými holemi budete hrát hůř. Záleží na jediné věci: musíte vědět, jak s kterou holí hrajete daleko, musíte dotyčnou hůl znát. Je určitě trochu zláštní, když budete mít pět let starou devítku Callaway, osmičku Nike úplně novou, sedmičku žiletku Taylor Made a šestku Mizuno pro rekreační hru – ale pokud vám každá hůl sedí a víte, že mezi nimi je vždy rozdíl 10 metrů, tak proč ne?

Že lze mixovat sadu, jsem si vyzkoušel sám na sobě. Mám hole Callaway X-20 Tour, koupil jsem si tuhle sadu před dvěma lety. Je to sada pro lepšího hráče, jenže za ty dva roky hraní jsem zjistil, že například se šestkou a pětkou (čtyřku mám doma v komoře) nejsem schopen hrát ty rány, které bych měl. Ty hole jsou na mne příliš obtížně trefitelné. Tak jsem to vyřešil následovně: koupil jsem si jednu šestku X-22 pro rekreanty, byla to tzv. testovací hůl. Stála mě jenom tisícovku. A pak jsem si ještě dokoupil pětku X-22 rekreační, už úplně novou (testovací bohužel neměli). Mám teď takový „kombi“ set, opravdu pestrý. Patr Odyssey, lob vedžka Titleist, sand wegde Ping, PW-7 jsou tourové X-20, šestka pětka X-22. A uvažuji o tom, že bych si možná ještě dokoupil čtyřku železo – ale to bych asi nejspíš šel ještě o úroveň níž a koupil si začátečnickou Big Berthu od Callawaye. S tou bych tu čtyřku možná trefoval dobře, tahle hůl už opravdu hodně odpouští.

Důvodem téhle směsky je prostě fakt, že nejsem žádný skvělý hráč, potřebuji si v případě delších holí pomoct. Na kratší rány mi zase ty tourové hole pro lepšího hráče sedí, jsem s nimi přesnější.

Výrobci se hráčským nedostatkům a zvláštnostem už taky přizpůsobují. A dokonce v případě holí pro výborné hráče. Vždyť například některé firmy měly nebo stále mají hole designované tak, že od PW do sedmičky jde o žiletky, zatímco od šestky dolů jsou to hole typu cavity back, tedy se silnějším okrajem a větším sweet spotem. Firma Callaway zase nabízí své hole Big Bertha tak, že pětka a čtyřka mají podstatně širší spodní část, tyto hole se výrazně liší svým tvarem od zbytku setu. Je to vlastně jakýsi mezistupeň mezi železy a hybridy. A to, že mnohé dámské sety končí s železy někde u šestky a zbytek jsou hybridní hole, je samozřejmost.

Ostatně stačí se podívat do minulosti, do begů našich golfových prapředků. Našli bychom v nich z dnešního pohledu opravdu zvláštní, různorodé hole. A přece ti lidé hráli – a dosahovali skvělých výsledků.