Není pochyb, že by se průkopníci golfu na kouli s důlky, která tvoří moderní golfové míče, dnes nevěřícně koukali. Stejně, jako hřiště, pravidla a hole, tak i míče prošly během let svou evolucí a od svých předchůdců se ty dnešní hodně liší.
Éra peří
Na úplném začátku zrodu golfového míče stojí míč vyřezávaný ze dřeva, o němž existuje první zmínka z Nizozemska z roku 1550, odkud se dovážely do Skotska. Poté ale v jejich evoluci hrály klíčovou roli tři typy – míče vycpané peřím, s kterými začali hrát skotští pastevci, latexové míče a nám známé, s pryžovým jádrem. Poslední dva typy se objevily teprve během uplynulých 150 let, ale byly to hlavně kožené míče plněné husím peřím vynalezené roku 1618, které vládly golfovému světu téměř po 400 let až do poloviny 19. století. Míče se skládaly z kulatého vnějšího pouzdra vycpaného velkým množstvím peří, které bylo předem uvařeno, aby bylo jemnější a skladnější. Použité množství peří byl většinou “plný klobouk“, což bylo asi půl galonu (1,9 l).
Otvor, kterým bylo peří do míče dáno, se poté sešil a míč se vyklepal do kulatého tvaru. Proces byl velmi zdlouhavý a drahý, jen málokdo si ho mohl dovolit. I zkušený výrobce jich stihl pouze tři nebo čtyři za den, a tak bylo běžné, že míče stály víc než hole. Finální míč měl bohužel řadu nevýhod. Bylo vzácností, že se pracovníkovi podařilo vytlouci pravidelnou kouli. Následkem toho byla nepravidelná rotace a míček se kutálel, kam se mu zachtělo, takže se na něj nedalo moc spoléhat.
Další nevýhoda se projevila za mokrého počasí, voda nasákla dovnitř míče, který měl posléze naprosto jiné vlastnosti. Hra byla pak velmi složitá, jelikož se váha míčku stále měnila. Voda také způsobovala časté praskání obalu. Zkrátka tento materiál nebyl ideální. Letové schopnosti tohoto míče byly ale pozoruhodné, záznamy dokazují, že v roce 1836 odpálil Samuel Messieux na Old Course v St. Andrews míč do vzdálenosti 361 yardů, asi 330 metrů.
Převratná guma a zářezyOkolo roku 1848 nastal převrat, v Malajsii byla objevena guma, takzvaná gutta percha a golfisté bez zdráhání opustili míče z peří. Pryž se změkčila v horké vodě a byla uválena do kulatého tvaru, nejprve rukou, pak za použití ocelových forem. Proces byl dokončen, když hmota ztvrdla, výsledkem byl poprvé v historii golfu perfektně kulatý tvar.
Výroba těchto míčů byla jednoduchá a levná, díky tomu se ke golfu dostávalo daleko víc lidí. Bylo to právě v tomto období, kdy se v Británii sportem pro každého, lidé měli také více volného času, díky prosperitě Průmyslové revoluce, a tak se stal golf v zemi velmi oblíbeným sportem. I když údajně hra s gumovými míči nebyla pocitově tak příjemná, jako s těmi z peří. Někdy se sice čas od času rozbily, ale mohly být snadno přetvořeny. Stávalo se, že se míč rozbil za letu, to se řešilo tím, že se začalo hrát s novým míčem z místa, kde ležela největší odlomená část původního míče.
Největší problém spočíval v tom, že hladké balony z gumy nelétaly dostatečně daleko. Tento fakt hrál pro výrobce míčů z peří, kteří pochopitelně z inovace nebyli nadšeni. Časem se ukázalo, že pokud byl míč při hře promáčklý nebo potlučený, létal lépe. Vynalézaví golfisté si tedy začali sami dělat důlky a zářezy do svých balonů, nevědomě tak vlastně zaváděli princip moderního důlkování v míči. Později gumárenské společnosti, jako například Dunlop začaly gumové míče produkovat ve velkém už s vyrytými rýhami, ručně dělané kožené míče pak vymizely z trhu.
Zrod moderního míčeRoku 1898 vyvinul Coburn Haskel, zaměstnanec Goodrich Tyre and Rubber Company v Ohiu, míče s jádrem z tvrdé gumy, z kterých se vyvinuly dnešní míče. Nejdříve byly obaleny měkčí gumou, takže byly velmi živé a pružné. Ukázalo se ale, že míče doletí přibližně o 18 metrů dále, než ty gumové. Na British Open v roce 1902 hrál profesionál Alexander Herd proti talentovanému amatérovi Johnu Ballovi. Herd by býval měl bez problémů vyhrát, ale Ball, který hrál s novými míči, ho stále přehrával. Herd míče vyzkoušel také a úplně jasně vyhrál. Nové míče se tak začaly těšit velkému úspěchu. V této době se s míči hodně experimentovalo a v roce 1905 jim dal William Taylor dnešní podobu s důlky, které zvyšovaly rotaci a snižovaly výchylky ze směru.
Od té doby se staly míče s gumovým středem standardem pro všechny golfisty. Experimentovalo se ještě s jádrem, zkoušela se jádra plněná stlačeným vzduchem, který bohužel často explodoval, korková, železná i rtuťová jádra. I přes hašteření ohledně váhy a velikosti, která se začala vyskytovat po První světové válce, se dospělo roku 1968 k rozhodnutí, že v jakékoliv soutěži PGA po celém světě se bude uplatňovat americký standard míčů vážících 45, 93 g s průměrem 4, 267 cm.
Za použití nejrůznějších moderních technologií se dnes výrobci snaží vyvinout míček, který by byl konzistentní jak za letu, tak i při pohybu po greenu. Další zdokonalení spočívalo ve vynálezu polymerového obalu a uvedení pevných a polopevných míčů. Vzor a počet důlků na míčku se změnil, aby i v kompresi vyhovoval balon potřebám hráče. Dnešní míček má tedy 250-450 dolíčků, vždy je ale jejich počet sudý. Jediný míček, který má lichý počet důlků je Srixon AD333, který jich má překvapivě 333. Důležité je, aby byl míček co nejvíce souměrný. Dnes známe neskutečné množství druhů míčků, což nám někdy komplikuje výběr. Z regálů na nás koukají míče pro lepší kontrolu, vzdálenost a některé jsou zase vhodné pouze k tréninku. Značky se také snad ani nedají spočítat.
.
