Už dva roky běží marketingová náborová akce České golfové federace Hraj golf, změň život. Je v půlce své plánované životnosti. Asi by bylo dobré zamyslet se nad tím, zda by měla existovat ještě ty dva zbývající roky.
Kampaň Hraj golf, změň život byla plánovaná ještě v době, kdy se příznaky ekonomické krize teprve začaly projevovat. Můžeme si říkat co-by-kdyby. Kdyby v klubech, na hřištích i mezi lidmi bylo víc peněz, možná by byla teď akce velebena a byla úspěšná. Jenže situace ve společnosti se změnila.
V prvním roce své existence se podařilo akcí oslovit zhruba čtyřicítku českých hřišť a drajvingů. Bez ohledu na ekonomickou situaci to o něčem vypovídalo – nebyla to ani polovina z celkového počtu hřišť a drajvingů. Princip akce se už tehdy ukázal jako ne zcela domyšlený. Hlavní problém byl v tom, že finanční náklady nenesla ČGF, ale hřiště samotná. A „zisk“ v podobě nových členů v klubech byl nejistý. Mnohé areály si snadno spočítaly, že to pro ně není vůbec výhodné a že na tom mohou prodělat desítky tisíc korun.
Po mediální stránce se ale rok 2010 docela povedl. Objevily se bilboardy, reklama v médiích, dost se o akci psalo. Tento rok, 2011, byl ale mediální ohlas už menší. Jakoby se ty tváře, které měly prezentovat golf (Korn, Šebrle, Pačes atd.), někam vytratily.
Vyčíslitelný efekt akce je takový, že za rok 2010 přibylo přes 4 000 nových hráčů a letos přes 3 000. Je otázkou, zda by stejný počet nepřibyl i bez akce. A navíc to vždy bylo méně než předešlý rok. Zdá se tedy, že naděje vkládané do kampaně se zatím příliš nesplnily. Má menší podporu ze strany klubů a hřišť, nepříliš silný ohlas u veřejnosti. Někteří lidé se sice nechali zlákat k návštěvě hřiště, zkusili si odpálit míček, jenže u toho mnohdy zůstalo. Ale je skutečně nutné brát v úvahu celkovou společenskou situaci. Za časů krize a stagnace by se ČGF mohla marketingově roztrhat, a stejně by hráči golf nezačali hrát v masovějším měřítku.
Nechci být ve svém názoru kategorický, ale mám dojem, že energie akce se – i vzhledem k objektivním vnějším podmínkám – už vyčerpala. Dva roky přinesly určité výsledky, ale co by měly vlastně přinést ty další dva? Navíc akce „vyprovokovala“ další hřiště a areály k tomu, že nabízejí vlastní levné balíčky pro začátečníky, lekce zadarmo atd. Nevidím tedy moc důvodů, proč v kampani nadále pokračovat.
Je tu nicméně otázka, co má vlastně ČGF v tomto směru dělat dál. Má v tuto chvíli smysl dávat peníze ze společné kapsy na pouhou „propagaci“ golfu? Má se ČGF vůbec starat o to, aby hráčů přibývalo co možná nejvíce? A pokud akce skončí, má smysl ji nahradit něčím jiným, promyšlenějším? Odpovědi na tyto otázky by mohla najít i nová, v červnu ustavená Komise pro média a komunikaci ČGF. Jejích třináct odborníků je jistě docela masivní think-tank.
Osobně vidím v tuto chvíli cestu důležitou, kterou by měla ČGF jít. A to je cesta většího prosazování golfu do škol, především do středních a vysokých. ČGF by například mohla ze svých peněz zajistit školám tréninkové hodiny s profesionály nebo cvičiteli, měla by se školám v určitých perspektivních oblastech (Praha, střední Čechy a velké aglomerace) doslova vnucovat. Je to asi méně viditelné než bilboardy se Šebrlem a spol., ale je to něco, co má podle mne delší výdrž.
Andrej Halada, www.navzduchu.cz
Poprve jsem hral golf pred vice jak deseti lety v Anglii, kdyz jsem tam byl na jazykovce. Na lacinem pitch and putt hristi, uplne zaklady nam vysvetlil jeden z ucitelu (jednicka mistniho golfoveho klubu) a pak nas pri hre obchazel, s kazdym flightem stravil tak jednu jamku a podle potreby poradil. Bohate to stacilo na to, abych pochopil zaklady etikety a pravidel na to, abych mohl na takovem hristi hrat a aby me golf chytil. Bohuzel po navratu jsem zjistil, ze kurs na ZK by mne stal prinejmensim tricet tisic a to nemam a i kdybych to obesel (sam ten ucitel, co nam to ukazoval, mel manzelku z Popradu a situaci v Ceskoslovensku tak dobre znal – rikal mi, ze jednodussi a levnejsi bude naucit se pravidla sam ( pro vysokoskolaka je to s knihou naprosto bez problemu) a prijet si trikrat zahrat k nim do Anglie- nechat si vystavit potvrzeni o handicapu (kdyz mi to nepujde, tak holt dostanu nejvyssi moznej) a ten mi doma ZK nahradi – bohuzel by to ale stejne neresilo finance na dalsi hrani doma, tak jsem se s golfem rozloucil. Az vloni na podzim jsem se nachomytl k jedne firemni akci, kde jsem mohl zase vzit hul do ruky a to me namotivovalo zjistit, jak se veci vyvinuly. Skoncilo to zakladnim kurzemv ramci teto kampane a tim, ze se ted chystam napsat svemu trenerovi a domluvit si termin, kdy spolu pujdeme na hriste, aby mi mohl vydat osvedceni. Ty bariery, na ktere jsem narazil pred deseti lety se(i diky teto kampani)dostzmensily, takze clovek, ktery chce hrat a hleda zpusob si jej dnes uz muze najit.
Problem ale stale (pokud je cilem vetsi mnozstvi hracu a vetsi dostupnost teto krasne hry) jsou bariery pred prvnim vyzkousenim, aby si mohl clovek hru zkusit a zjistit, jestli golf chce hrat. Ale to nepujde jinak, nez vystavbou levnych hrist, kam nebude treba jet hodinu autem a, kde si kdokoliv muze pujcit ve stavebni bunce dve hole a jit hrat. Nekoho to nechytne, nekoho ano a bude mu to stacit, jineho to namotivuje k tomu, aby se to naucil poradne a zacal hrat na velkych hristich, kde uz projde i nejakou zkouskou z pravidel a hry (rychlost, neniceni hriste) aby ho tam pustili.
Mam proste pocit, ze clenska zakladna jakehokoliv sportu musi mit tvar pyramidy a nejde budovat spicku bez dostatecne zakladny. Golf v CR si tohle podle me uz uvedomil, ale stale na to jde od prvniho patra a ne od prizemi a divi se, ze ta spicka neni dost vysoko. Tim prizemim myslim hrace, kteri budou cely zivot hrat jen pro radost na akademiich – bez toho, aby se akademie braly jen jako predstupen pro nauceni, nez muzu na skutecne hriste – a k tomu je potreba aby bylo dost samostatnych akademii, ktere mohou byt podstatne mensi, nez velka hriste a tim padem blize k velkym mestum. Aby tam mohli golfiste ukazat svym znamym, ze je to krasna hra, ktera muze byt idostupna (financne, casove, dopravne…).
Bez tohoto podle me nejde naplno vyuzit ani potencial tech navrhovanych akci ve skolach, ktere treba deti nadchnou, ale pokud nebudou mit rodice (s vyjimkou tech majetnych) moznost svym detem tuto hru doprat, nebude to mit zdaleka takovy uspech, jaky by mohlo.
PS zminovany florbal hraju take a neni to zas tak levny sport – v Praze drahe haly, hokejky se lamou, pro brankare stoji zakladni vybava tolik, co nejlevnejsi golfove hole a nektere jeji casti zdaleka tak dlouho nevydrzi). Ale odpada tam nutnost dopravy nekam za mesto na hriste a to je pro’florbal proti golfu ta velka vyhoda – hraji ho vsichni a na ocich, takze chybi ten psychicky blok.