ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

Zemřel Jan Kunšta

21.03.2007 | Redakce | publikováno v rubrice Novinky
A A A

V úterý, 20. března, zemřel ve věku 63 let Jan Kunšta, obyvatel Síně slávy českého golfu, mnohonásobný Mistr české republiky v golfu z let 1966-1991. Odešla legenda českého golfu, trvale spjatá s Royal Golf Clubem Mariánské Lázně.

Jan Kunšta byl v roce 2003 uveden do síně slávy za vynikající sportovní výsledky, kterých dosáhl v období let 1966 až 1991. Spolu s ním vstoupil do Síně slávy in memoriam jeho bratr Jiří Kunšta, který zesnul v roce 2001.
Je to téměř neuvěřitelné, ale mezi prvním mistrovským titulem, který Jan Kunšta získal a posledním uplynulo rozpětí 25 let. Po tuto dobu si udržoval špičkovou herní výkonnost a stal se v českém prostředí hráčem vpravdě legendárním. V šedesátých a sedmdesátých letech patřil spolu s Jiřím Dvořákem a svým bratrem Jiřím k absolutní československé hráčské špičce a český golf mnohokrát reprezentoval na mezinárodním poli. Je držitelem mnoha mistrovských titulů a vítězem velkého množství turnajů. Jako člen závodního družstva Golf Clubu Mariánské Lázně získal i řadu mistrovských titulů ze soutěží družstev. Vloni se stal národním mistrem České republiky seniorů . Několikrát získal titul senior roku ČGF.
Kromě závodní činnosti se Jan Kunšta věnoval i činnosti organizační. Koncem sedmdesátých let působil jako předseda trenérsko-metodické komise Československého svazu golfu.

S nostalgií sáhněme do archivu pro interview z roku 2004 do knihy „100 let golfového hřiště v Mariánských Lázních“.
Jana Kunštu zpovídal Svatopluk Richter:

V českém golfu jsou jména, která se léta objevovala a objevují pravidelně ve výsledkových listinách na předních místech. Jméno Kunšta je jedním z nich.V případě Jana Kunšty je to dodnes. Golfová rodina ze Zádubu, vesničky naproti golfovému hřišti v Mariánských Lázních, je přes 40 let stále ,,in“. 28.listopadu 2003 byli do Golfové síně slávy na slavnostním večeru v pražském kině Blaník uvedeni dva nositelé jména KUNŠTA – Jan a Jiří. Jiří Kunšta in memoriam, neboť zákeřná choroba ukončila jeho život v roce 2000 ve věku nedožitých 54 let.
Statistika domácích golfových úspěchů: 11 titulů mistra republiky (5x na rány, 6x na jamky) Dodnes čerstvý ,, šedesátník“ vyhrává nad hráči mladšími o 40 let. V roce 2003 byl jedním z nejplatnějších členů družstva mužů Royal Golf Club Mariánské Lázně, které se stalo vicemistry České republiky. V loňském roce v mezinárodním mistrovství ČR seniorů skončil na druhém místě a tím získal titul seniorského mistra ČR pro rok 2003.

V kolika letech jsi začal s golfem a jaké bylo vybavení?
Začínal jsem asi v 9 letech, ale nebylo to přímo na hřišti. Moje maminka pracoval v blízkém hotelu GOLF. Docházel jsem tam za ní a mezi jednu z dětských atrakcí patřila hra, kdy jsem vypůjčenou golfovou holí odpaloval zátky od šampaňského. Vybavení jsem neměl žádné. Začínal jsem s jednou holí, něco mi pak půjčil Jirka Staněk, který byl chvíli na hřišti správcem a velice dobrým hráčem. Když mi bylo asi šestnáct, měl jsem první poloviční set. Na první zahraniční výjezd, respektive první reprezentační výjezd, v roce 1966 do Japonska mi zapůjčila set federace.

Pamatuješ si, kdy jsi vyhrál první turnaj?
Už si nepamatuji. Turnajů se hrálo méně, vlastně jen pár za rok. A ty, které se hrály, vyhrával vždy neomylně můj přítel Jirka Dvořák. První vítězství, na které si pamatuji, bylo v prestižním turnaji Mariánskolázeňský pohár a to mi bylo asi osmnáct.

V jakém roce jsi vyhrál první mistrovství republiky a kolik titulů jsi získal celkově?
Tak v tom mám pořádek. (Honza nosí takový malý zápisníček, který ve mne vyvolal vzpomínku na hokejového trenéra Tarasova, je v něm přesně zaznamenán rok po roce, turnaje, výsledky). První mistrovství republiky jsem vyhrál v roce 1966 a poslední v roce 1991. Poměrně dlouhý čas mezi prvním a posledním titulem, v rychlosti to spočítám, je to pravda, je to 25 let. Ten poslední titul byl nejtěžší, titul mezinárodního mistra Československa v silné zahraniční konkurenci jsem vyhrál i díky mému osobnímu rekordu na místním hřišti, kdy jsem zahrál jedno kolo za 67.

První zahraniční výjezd, v jakém roce a s kým?
První zahraniční výjezd byl klubový v roce 1965 do Německa do Hannau (tam začínal s golfem Saša Čejka) a první reprezentační v roce 1966 do Japonska. Na ten první výjezd vzpomínám stále. Možnost hrát turnaj s nejlepšími profesionály světa je pro dnešní amatérský golf nepředstavitelná. Jack Niklaus a Arnold Palmer za USA, Gary Player za Jihoafrickou republiku a mnoho dalších zvučných jmen tehdejšího světového golfu jako například Chi Chi Rodriguez a mezi nimi najednou dva kluci z Mariánek.
Tehdy neexistovala žádná možnost aklimatizace, přiletěli jsme a šli hned hrát, žádná tréninková kola a vše co je dnes samozřejmostí. Tehdejší noviny psaly s neznalostí o našich výsledcích s despektem. Je pravdou, že jsme v prvních létech uzavírali výsledkové listiny. Ale s naší výkonností to zase nebylo tak nejhorší. Můj nejlepší výsledek byl v PRO-AM v Singapuru, kdy jsem skončil druhý. Vyprávět o dalších našich cestách především s Jirkou Dvořákem by vydalo na román.
Pro ilustraci ale i pro zasmání, byly i některé zahraniční výjezdy, kdy jsme měli hlad. Ale to dnes vypadá jako bájné vyprávění starců … Člověk stejně vzpomíná jen na to krásné a toho bylo nejvíce.

V kolika zemích jsi hrál a kde se ti líbilo nejvíce?
To vím přesně, v 17 zemích čtyř kontinentů. Nejkrásnější to bylo v kanadském Vancouveru v roce 1992 na světovém šampionátů družstev. Já jsem od roku 1971 již neměl možnost se zúčastnit mistrovství světa družstev. Důvodem byla politická situace. Na World Cupu na Floridě v roce 1971 startovalo i družstvo JAR. Někdo z ambasády napsal do Prahy na ČSTV a my jsme po návratu s Jirkou Dvořákem museli zdůvodňovat, proč jsme se zúčastnili sportovní akce, kde hrála Jihoafrická republika. Prohlásili jsme s Jirkou, že pokud by jsme museli nastoupit proti JAR, že bychom odstoupili. Taková to byla doba. Proto mistrovství v Kanadě v roce 1992 bylo pro mne po létech akce, na kterou jsem se moc těšil.
Od roku 1977 se systém World Vupu změnil, neměli jsme možnost hrát ani kvalifikace. Naše účast na MS v roce 1992 byla po dlouhé době prvním výjezdem reprezentace na tak významný podnik. Naše družstvo ve složení Roman Chudoba, Jan Zitterbart a moje maličkost pozval a celou účast týmu finančně zajistil Josef Kristlík , golfový přítel, který žije přes 30 let právě ve Vancouveru. Byl to jeden z nejkrásnějších mých golfových zážitků.

Jakého úspěchu doma a jakého v zahraničí si ceníš nejvíce?
Musím opakovat, že výsledku ze Singapuru v roce 1969. Přestože byl Jirka Dvořák indisponován ledvinovým onemocněním a hrál pod injekcemi, po dvou kolech jsme byli z 90 hráčů v polovině výsledkové listiny. Poslední dvě kola jsme trochu klesli ale stejně to byl úspěch. V Pro-Am jsem byl druhý, to považuji za svůj největší golfový úspěch. Třetí místo v roce 1970 ve Francii v PMEZ a vítězství o ránu nad Angličany bylo v týmové soutěži spolu s Jirkou Dvořákem byl asi naším nejlepším výsledkem v družstvech.Tehdejší sportovní publicistika příliš golfu nepřála, takže náš úspěch nebyl patřičně prezentován a po létech upadl téměř v zapomnění.

Tvůj mladší bratr Jirka byl vynikajícím hráčem. Zákeřná nemoc způsobila před třemi léty jeho nečekaný odchod. Jaké jsi měl loni pocity při slavnostním uvedení do Síně slávy spolu s bratrem Jirkou?
Poněkud stísněné . Pro mne je to stále bolestné v souvislosti s Jirkou, který nás tak nečekaně opustil před třemi léty. Byl to vynikající hráč, čestný člověk na hřišti i v životě . Získal tři tituly mistra republiky, dvakrát v jamkové hře a v roce 1983 na rány. V roce 1977 hrál v týmu s Jirkou Dvořákem na Filipínách ve World Cup. Po roce 1989 přestoupil k profesionálům a působil spolu s Láďou Bartůňkem v německém Hofu. Všichni, kdo ho znali, včetně kolegů profesionálů, na něj dodnes vzpomínají. V Hofu se hraje každý rok vzpomínkový turnaj na Jirku. Vždy tam bojuji jako lev a dvakrát jsem turnaj vyhrál. Při slavnostním vyhlášení výsledků v Hofu vždy vzpomínám v duchu na Jirku a posílám mu vzpomínku do golfového nebe. On byl takový člověk, že v něm určitě a zaslouženě je.

Jaké je tajemství, pokud ho můžeš prozradit, kterým si udržuješ stále vynikající hráčskou úroveň?
Žiji z toho co jsem natrénoval v mládí. Veliké tréninkové objemy zajistily dobrou svalovou paměť. Léta jsem vždy přes zimu hrál hokej a to je perfektní na udržení fyzičky. Také se snažím cvičit hlavně v zimní přestávce. Letošní sezóna bude náročná, termínový kalendář je nabitý.

Rok 2003 ti přinesl veliký úspěch-první místo mezi českými seniory, vážíš si tohoto výsledku více než třeba juniorských úspěchů ?
Za mých začátků se vlastně juniorské kategorie nehrály. Proto si nejvíce vážím posledního titulu národního mistra České republiky seniorů. Mezi seniory je veliká konkurence, která se každým rokem zvyšuje. Mimo seniorských soutěží se účastním též turnajů v sérii MID AMATEUR TOUR. Je toho dost, takže moje celá dovolená padne každoročně na turnaje.

Co kondice, letos jsi v extralize proháněl mladíky o 40 let mladší a porážel je, jsi vůbec někdy unavený?
Řeknu pravdu, někdy jsem unavený ale nepřipouštím si to. Vždyť sám víš, že dnešní generace má více nabídek k využití volného času a to se bohužel na jejím stavu fyzické kondice odráží. My jsme znali jen to, že když jsme přišli ze školy hned jsme šli něco dělat – hrát, fotbal, hokej a další sporty. Golf se stal kondičním sportem jako kterýkoliv jiný a vyžaduje perfektní ,,fyzičku“.

Je zajímavé, že nikdo z tvé generace se nestal profesionálem, ty jsi nekoketoval s touto možností?
Měl jsem v roce 1970 konkrétní nabídky z Německa, speciálně z Hanau, z klubu, se kterým jsme léta hráli přátelská utkání. Emigrace přinášela vždy problémy těm, kteří tu zůstali. Mí dva bratři by již nikdy s golfem nevyjeli, už bych nikdy neviděl rodiče. Nikdy nelituji, že jsem se rozhodl zůstat. Měl jsem nabídky i teď po roce 1989 ale nejsem ten typ, který může žít někde jinde, jsem rád doma v Mariánských Lázních.

V Síni slávy je i řada tvých přátel a spoluhráčů. Z řad hráčů, které jsi osobně poznal kdo se těší tvé největší úctě?
Všichni jsou to golfové osobnosti a vážím si jich stejnou měrou. Díky Goldimu jsme měli možnost vyjet v roce 1969 na Mistrovství světa do Německa. Viděl jsem ještě hrát Hano Tondera. To byl fantastický hráč. Lady Luisa Abrahams je osobností, která podporovala dlouhá léta náš golf. Nejvíc jsem toho zažil v golfu s přítelem Jirkou Dvořákem. Těším se na letošní sezónu, kdy opět budeme bojovat na hříštích jak spolu v seniorském týmu nebo na turnajích jednotlivců proti sobě.

Co by jsi poradil mladé generaci hráčů a těm úplně začínajícím?
Spáchám pouze taková to klišé jako co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Je to pravda. Sám na sobě mohu jen potvrdit, že mne nejvíce pomohly rady zkušenějších a lepších hráčů. Rady je ale třeba vyzkoušet na sobě a při pilném tréninku je průběžně vyhodnocovat. Nejdůležitější je o vlastní hře přemýšlet, course managment a scoring jsou svébytné discipliny, ve kterých je třeba mozkové závity namáhat.
Pořád vidím na hříštích ty mladé ,,bombéry“, kteří považují za smysl golfu napálit nejdelší drajv a potom se uvidí. Golf je pro mne nejkrásnější sport a zároveň i hra. Hra se má hrát hlavou, to je můj vzkaz i rada pro ty co právě začínají i pro ty, kteří to chtějí někam dotáhnout…a neodpustím si ještě jednu radu, kdo chce vyhrávat, se musí nejdříve naučit prohrávat.

Biografie:

Jan Kunšta
ročník 1944
5 x účastník Světového poháru profesionálů
1 x Mistrovství světa družstev
11 x ME družstev
19 x mistr ČSSR a České republiky družstev mužů
11 x mistr ČSSR (5x na rány + 6x na jamky)

Počet přečtení: 1 604
Komentáře

Zapoj se do diskuze

Jméno:
E-mail:
Váš příspěvek:

TOPlist
Mediaboard Square 300 Skanska
Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017