obarvení leva cast 4. 4. 2018
obarveni prava cast 4. 4. 2018
obarveni top 4. 4. 2018

Vysočinské jamky na větrné hůrce

08.07.2014 | Andrej Halada | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Golf Jihlava

Vysočina je golfově nejchudším krajem v Česku, stojí tu jen hřiště Telč a ve Žďárských vrších Svratka, poblíž pak ještě Svobodné Hamry. U Jihlavy se měla budovat devítka, zbyl jen driving a tři jamky. V osm večer při červencovém západu slunce je na nich ale hezky.

Jihlava má přes padesát tisíc obyvatel, je krajským městem a široko daleko tu žádné golfové hřiště není. Alespoň devítijamkové by se tedy (snad) uživilo. Také ho tu chtěl bývalý volejbalista Marek Pakosta postavit, asi deset kilometrů jižně od Jihlavy, poblíž městečka Brtnice.

Přesně před rokem, v červenci 2013, však ohlásil, že na stavbu hřiště rezignuje, nesehnal peníze, ani ty dotační. Takže čtyřicet hekatrů pozemků, na kterých mělo hřiště stát, prodal. Zbyl jen 300 metrů dlouhý driving, tréninkové plochy a tři cvičné jamky – dvakrát třípar a jeden čtyřpar.

Dotyčné místo znám velmi dobře, příbuzní právě v nedaleké Brtnici bydlí. Když jsem se dověděl o záměru postavit právě na tomto místě golfové hřiště, trochu jsem se podivil. Jde o totiž o jedno z největrnějších míst v okolí. Plochy jsou například u zatáčky, kde v zimě pravidelně bývají největší závěje sněhu. Nejde ani tak o to, že vítr by hráčům nadprůměrně ztěžoval hru, ale spíš o to, že pozemky by vítr vysoušel. A taky je to na kopci a vysoko (přes 600 m), takže je tu problém vodu sem i dopravit.

Na druhou stranu je to místo s nádherným výhledem do kraje, takže z přírodního hlediska by hřiště určitě bylo pěkné.

Ale tyhle věci jsou už teď pasé, protože stavět se nebude. Nicméně golf se tu hraje, o čemž jsem se přesvědčil minulý týden, když jsem zhruba v osm večer jel okolo na kole. Samozřejmě mi to nedalo a areálek jsem si prošel. Ne že by tu panoval „čilý ruch“, ale lidé tu byli a hráli. Asi pět aut, dva tři lidé na drivingu (ten je skutečně velkorysý a s nádherně volným prostorem) a taky dva hráči na akademických jamkách.

Tedy akademických – jsou to délkově dva zcela regulérní třípary a jeden čtyřpar, nic ošizeného. Ostatně kvalita greenů byla skvělá, stejně tak úprava jejich okolí. Na jamkách se skutečně dá hrát golf. Dotyční hráči, které jsem tu potkal, si hru viditelně užívali a pouhé tři jamky jim k radosti stačily.

Navíc: kdyby se tu postavily při okrajích drivingu ještě tři greeny a jamky se vedly právě na okrajích dopadových ploch, bude tu hned „šestka“ – a ta se už dá normovat, takže hřiště by mohlo vzniknout tak jako tak. Ostatně právě tento koncedt, tedy drivingové plochy, kde jsou zároveň jamky (hraje se např. v určitých časech, aby hráče neohrožovaly míčky z drivingu), už najdeme i v několika českých areálech.

Místo mělo v dobu, kdy jsem ho navštívil, skutečně nádhernou atmosféru. Slunce se už hodně klonilo k západu, při okrajích hřiště se vlnil hustý kožich dozrávajícího obilí. Výhledy úžasné, v dáli se vznášel nad Jihlavou balón. Kousek vedle se zase pokoušeli dva lidé vznést s motorovým padákem, což se jim posléze podařilo a oni odletěli kamsi do dáli. Po 120 vysočinských kilometrech pořád nahoru a dolů, které jsem ten den ujel, jsem si ty chvíle klidu a odpočinku fakt užíval. Že jsem s sebou neměl hole a nemohl hřiště vyzkoušet, mně nakonec až tolik nemrzelo. Někdy příště…

Andrej Halada, www.navzduchu.cz