ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

Velden umí rekreační design aneb Bitozeves

16.08.2011 | Andrej Halada | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Devítky vesnického typu mají své kouzlo. Když vyberete vhodné místo a nezkazíte design, máte šanci vytvořit areál, který budou mít lidé z okolí rádi. A kde se budou cítit příjemně i hráči odjinud. Taková by mohla být i nově otevřená devítka u severočeské Bitozevsi.

Ves Bitozeves leží hned u silnice 1. třídy Louny-Chomutov, jejíž provoz vidíte z areálu. Hezké to možná není, ale praktické ano: hřiště je výborně dosažitelné, jen sjedete z hlavní a po dvou stovkách metrů jste u klubovny. Krajina v bezprostředním okolí nic moc, jenom pole a rovina. V dálce je ale vidět krásné České Středohoří a jeho homole.

Proč stavět golfové hřiště právě tady? Protože v okolí žádné jiné není… Blízko jsou Louny i Žatec, obě města se zhruba 20 000 obyvateli, jen o trochu dál je Chomutov a Most, obě severočeská centra s více než 50 000. Nejbližším areálem je devítka v Mostě, ty další už jsou o kus dál. Barbora je až u Teplic, Beřovice směrem na Prahu, jižním směrem Podbořánky, východním Terezín. Devítka Bitozeves zaplnila další bílé místo na mapě českých hřišť.

Klubovna je bývalý kravín. Až bude hotová jeho přestavba, nabídne restauraci, zázemí, salonek i osm pokojů na ubytování. Zatím je tu menší posezení s recepcí a vypadá to příjemně. Opět další dobrý příklad přístupu k původní zástavbě. Nač bourat a zase stavět? Stačí renovovat.

Na první pohled působí hřiště jako polní links. První tři jamky obtáčejí klubovnu, jsou bez stromů, a když fičí vítr, tak to třeba na jedničce, 271 metrů lehce z kopce, dopálíte až někam ke grýnu. Tohle určitě není nejhezčí část hřiště, ale zároveň si říkáte: kde jsou další jamky a jaké asi budou? Protože žádná další část hřiště není od klubovny vidět.

Čtvrtá jamka, krátký třípar, je už jiná. Leží na pomezí polní části a blízkého údolí říčky Chomutovky. Je to uzavřený kout hřiště, hezké místo. A když pak sejdete do hlavní části areálu, nestačíte se divit. Jste v údolní nivě, na loukách, vše je obklopeno stromy, jsou tu dva nové rybníčky, roste tu rákosí… Tohle je skutečně perfektní místo pro golf, které byste při pohledu z auta jedoucího po hlavní silnici rozhodně neodhalili ani nečekali. V údolní části jsou celkem čtyři jamky, pak se jde zase nahoru, na poslední devátou, která míří pozvolna vzhůru ke klubovně.

Architekt Jiří Vedlen, který hřiště designoval, celý areál vložil do krajiny inteligentně a s citem pro místo. I když je to „jen“ devět jamek, má hřiště dvě různé tváře a je pestré. Přitom se tu se zeminou nepracovalo radikálně, spíš to byly jen menší terénní úpravy.

Jiří Velden jistě není designér, který by se chtěl srovnávat se zahraničními jmény i kancelářemi, ale jestli něco umí, pak jsou to právě „české devítky“. Má velký cit pro českou krajinu, dokáže se trefit do očekávání hráčů střední třídy, běžných rekreantů. Nekomplikuje hráčům hru designérskými nezvyklostmi, přílišnými problémy, nepotřebuje se autorsky předvádět bizarními či bláznivě dlouhými jamkami. Jeho rukopis je relativně jednoduchý, vždy přehledný, ale nikoli triviální. I Bitozeves je dalším dobrým příkladem, jak stavět hřiště s ohledem na místní možnosti a očekávání majitelů i hráčů.

Důkazem může být třeba ta zmíněná jednička, lehká jamka na rozehrání (tenhle princip Velden dodržuje skoro vždy – a je to dobře).  Třípar číslo 4, kterým se přechází do údolí, má ze žlutých jen 114 metrů. Ale právě tady si každý zahraje, i ten slabší může „jít po vlajce“ a dosáhnout birdie. Délku vyvažuje tvarování grýnu, které je už komplikovanější. Naopak druhý třípar na hřišti má 178 metrů a hraje se i přes vodní překážku. Ale zase: hned za ní je velká fervej, dá se hrát spolehlivě na bogy. Nejdelší pětipar má 514 metrů, což je dost, ale je postaven od západu na východ a lehce z kopce, přičemž převažují větry západního směru. Při fičáku se dá napálit 250 metrů drive. Hřiště má lehčí místa, celkově ale určitě není snadné. Údolní část má hodně vody, některá užší místa či nebezpečné bankry. Také tvarování grýnů a různá plata a vlny budou přinášet komplikace.

Čemu jsem moc nerozuměl, je směrování tří odpališť (1, 2, 4). Jsou otočena úplně jinam, než kam se hraje. Když se na dvojce postavíte přirozeným způsobem ve směru odpaliště, máte dvacet metrů před sebou křoví. Ale fervej přitom míří úplně vlevo. Musíte se tedy postavit šikmo. Určitě pomůže i to, aby kameny byly nasměrovány právě na fervej. Také hned na první jamce je odpaliště orientováno směrem na fervej devítky. Kdo bude hrát Bitozeves poprvé, může být docela zmaten.

To je ale věc méně podstatná. Stejně tak, že hřiště je ještě někde syrové. Důležité je, že Bitozeves je areálem, kde se hráč cítí dobře, kde ho čeká solidní hřiště a zajímavá krajina. Podobný pocit jsem měl z hřišť jako je už zmíněná Barbora nebo Podbořánky, Janov nad Děčínem, Lázně Bohdaneč a pár dalších.  Kdybych to měl z Prahy jen trochu blíž (70 km), tak sem jezdím častěji. Ale hráči z Lounska a Žatecka určitě získali areál, který má šanci stát se jejich oblíbeným místem.

 

Andrej Halada, www.navzduchu.cz

 

 

 

Počet přečtení: 1 903
Komentáře

Zapoj se do diskuze

Jméno:
E-mail:
Váš příspěvek:

TOPlist
Mediaboard Square 300 Skanska
Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017