ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

Tygrův učitel

07.09.2006 | Redakce | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Když někdo trénuje nejlepšího golfistu na světě, znamená to, že je i nejlepším trenérem golfu? Texasan Hank Haney (51), který spolupracuje s Tigerem Woodsem, se odpovědi na tuhle otázku vyhýbá. Ale ví, že patří k nejlepším. A stejně jako všichni, kteří dosáhli až na samotný vrchol ve svém oboru, je i on nadán vlastností zdobící vítěze: vstřícnou velkorysostí. Předvedl ji i během Mezinárodního týdne golfu, na který ho do Česka nedávno pozvalo golfové výukové centrum InGolf Alana Babického.

Co konkrétního si má laik představit pod označením „trénér Tigera Woodse“?
Myslím, že můžu říct, že jsem v prvé řadě jeho přítel. Mluvíme spolu, snažím se být mu nablízku, když něco potřebuje. Nejvíc se jedná o pomoc v technice hry – patování, tedy jak dostat míček do jamky, krátká hra, plný švih. Někdy se taky stane, že se ráno probudíte a hrajete hůř než včera. Pak jsem ten, který Tigerovi musí říct, kde je příčina problému a poradit mu, jak ji odstranit. Často se bavíme o strategii, jak na tom kterém hřišti hrát, radím mu také v psychologické oblasti. Třeba jak hru neuspěchat a jak být trpělivější.

Je to dialog nebo spíš váš monolog?

Tiger toho moc nenapovídá a ani já nemluvím jen proto, abych mluvil. Když trénuje, můžu mu říct, kde dělá chyby, a když to pak dělá dobře, mlčím. Jsme v tomhle stejní. Když se ho zeptali, jaké jsou moje lekce, řekl jen: „Je to prostě jiné.“ Vzal jsem to jako kompliment.

Kolik času vám práce s Woodsem zabírá?

Loni jsme spolu strávili 120 dnů plného tréninku. Když komentuju nějaký turnaj při televizním vysílání, tak Tigera také sleduju. Zároveň ale hodně cestuji, pořádám různé výukové akce, věnuji se i svému golfovému centru v Texasu. Mou hlavní pracovní náplní je ovšem Tiger.

Čím se liší od ostatních hráčů, které jste trénoval?
Po golfové stránce je tou nejtalentovanější osobou, jakou jsem kdy poznal. Je odlišný fyzicky i mentálně, i jeho životní a sportovní cesta je jiná, než kterou prošli ostatní špičkoví hráči. Géniové prostě nemohou být stejní jako ti druzí. A on je opravdovým géniem.

Nabízí otázka: je vůbec něco, co se Woods ještě musí učit? Když je nejlepší?
Jednoduchá odpověď: golf se vyvíjí, a když jste jednou nejlepší, tak se vám za pár let může stát, že už nejlepším nebudete. Golf je tvrdá soutěž, když se podíváte na jména hráčů na PGA Tour, tak polovina z nich do pěti let z téhle nejprestižnější soutěže vypadne a nahradí je jiní. Chcete-li se udržet na špičce, musíte svou kvalitu pořád dokazovat. I proto Tiger ode mě nikdy nechce slyšet, jak je dobrý, ale co má udělat pro to, aby byl lepší. Touha po dokonalosti je u něj enormní.

Co je jeho nejsilnější zbraní z hlediska techniky hry?
Určitě rychlost. Vlastně všechny věci ve svém životě dělá neobyčejně rychle. Je to součást jeho osobnosti, s tímhle darem se už narodil. I proto dokáže velmi rychle švihat golfovou holí. Samozřejmě bylo potřeba takové nadání nějak rozvinout, trénovat ho – a to se také stalo.

S rychlostí švihu souvisí délka ran. A Woods je jedním z nejdelších hráčů na Tour.
Délka rány je v golfu skutečně zásadním faktorem. Když máte jamku vzdálenou 400 metrů a vy dokážete dopálit jenom ke dvěma stovkám metrů, tak musíte zahrát dvě vaše nejdelší rány, a ještě musí obě přesné, abyste se dostal k jamce. To je opravdu těžký úkol. Když ale dostřelíte jako Tiger bez problému přes 300 metrů, čeká vás druhá rána ze vzdálenosti jenom stovky metrů. Stometrovou ránu by měl zvládnout i amatér. V prvním případě se ocitáte na samotné hranici vaší výkonnosti, v druhém stačí předvést standardní výkon. I proto si dneska hodně lidí chce délku ran „koupit“, neustále investují do nových holí, se kterými mají být zaručeně delší. Někdy to funguje, někdy ne. Co ale opravdu musíte udělat, je švihnout rychleji. Pak poletí váš míč dál. Zatímco průměrný hráč švihá rychlostí tak okolo sto třiceti kilometrů v hodině, ti nejlepší včetně Tigera švihnou rychlostí přes dvě stě kilometrů v hodině. Ale nemyslete si, i Tiger stejně jako každý amatérský hráč, někdy přijde a řekne: „Dneska mi to výborně lítá, kdybych takhle daleko pálil pořád, tak jsem spokojený.“

Jak vypadá váš společný trénink?
Je to celodenní práce. Když se připravoval na nedávný British Open (tzv. major turnaj, za rok se konají čtyři, tvoří obdobu tenisového grand slamu – pozn. aut), ráno okolo šesté vstal, šel běhat šest sedm kilometrů, pak zamířil do posilovny, snídaně, na to trénink na cvičné louce, patování, nakonec hra na devět jamek. Po obědě zase cvičná louka, krátká hra a patování, druhých devět jamek, večer ještě posilovna. Nemusí ale trénovat jenom tak, že bude holí trefovat míček. Někdy si vezme doma cvičnou hůl, hodiny stojí před zrcadlem a švihá. Já se na to dívám a říkám mu, co je třeba opravit. Procvičuje pohyb do té doby, než mu vejde do svalové paměti. Při hře ho pak z té paměti jenom vytáhne.

Ostatní hráči trénují méně?
Všichni špičkoví hráči musí věnovat tréninku maximum, ale Tiger mu věnuje všechno. Nedávno jsme seděli a venku příšerně lilo, v televizi zrovna běžela reklama, v níž Tiger stojí v dešti a trénuje. Jak jsme na tu reklamu koukali, byl zrovna čas, abychom se zvedli a do toho skutečného deště vyrazili. Je to komické, ale ta reklama se trefila: Woods trénuje pořád. Prakticky každý den běhá, drží v ruce hůl, chodí hrát na hřiště. Při třetím dnu na British Open se probudil ve čtvrt na pět ráno, šel běhat, pak trénoval a pak šel hrát. A ten turnaj i vyhrál.

V golfu hraje stěžejní roli také psychika, z níž vyplývá hráčská nervozita. Hodně lidí si myslí, že Woods nervózní nebývá.
Před chvilkou jsem se tu bavil s jedním mladíkem. Říkal mi: „Já jsem vždycky před turnajem hrozně nervózní. Co s tím mám dělat?“ Zeptal jsem se ho: „A myslíte si, že Tiger necítí stejnou nervozitu jako vy?“ „Ne, to určitě ne…“ „A proč si to myslíte? Vždyť do něj nevidíte…“ Tiger má taky své emoce a pocity, je nervózní jako každý jiný hráč. Před posledním kolem na British Open ráno přišel a říká: „Dneska to bude těžký…“ A když tohle řekne, vemte na to jed, že opravdu cítí tíhu té situace. Ale na druhou stranu moc dobře ví, že i ostatní se klepou. Pomáhá mu samozřejmě i vědomí, že je skutečně nejlepším hráčem, že na vítězství má.

Existuje nějaká metoda, jak se stresu zbavit?
Dokážete si poradit navyklým postupem. Na British Open měl Tiger před sebou na jedné jamce ve třetím kole těžký úder. Viděl jsem, jak se postavil k míčku, sledoval lini pomyslné rány, a úplně jsem cítil, jak se v tu chvíli chvěje. A on udělal přesně to, co udělat měl: odstoupil od míčku, znovu se postavil za něj, znovu zamířil, všechno zopakoval a teprve když se maximálně soustředil jen na úder, tak ho zahrál. A dobře. Stres většinou člověka nutí dělat věci rychle, chce se jich už zbavit, aby to měl za sebou. To je chyba, protože zbrklé věci dopadnou špatně. Při stresu vám pomáhá trénink a také určitá databáze správných řešení, které si musíte vybavit. Jak se zachovat, co dělat, aby to dopadlo dobře. Takovou databázi si vytvoříte jen na základě obrovského množství herních situací, kterými musíte projít.

Tigerovi nedávno zemřel otec, který byl jeho nejdůležitějším, celoživotním trenérem. V čem byl Earl Woods tak jedinečný?
V mentální sféře. Z tohoto pohledu to byl pro mě ten největší učitel, jakého jsem kdy poznal. Dokázal Tigerovi vštípit psychologické návyky, díky kterým je dneska tam, kde je. Především skutečnost, že se nikdy nesmí vzdát. Kromě toho měl Earl svou výukovou strategii, plán, ve kterém Tigera vedl krok po kroku. A tenhle plán skutečně dodržoval.

Někdy se ale stává, že na podobný „plán“ děti reagují negativně, dril a omezování vyústí v rozchod rodinně-trenérských dvojic. Tenisové hvězdy by mohly vyprávět.
To je právě unikátní: Tiger měl se svým otcem velice dobrý, kamarádský vztah. Nebylo to vynucené přátelství. Proto ho také Earlova smrt tak zasáhla a proto také vítězství na British Open prožíval trochu jinak, než kdyby Earl žil.

Diváci mohli vidět, jak se Tiger po poslední jamce dlouho objímal se svým kedíkem a jak se mu pak po tvářích koulely slzy.
Takhle jsem Tigera ještě nikdy neviděl. Byl jsem na Earlově pohřbu, Tiger tam mluvil asi patnáct minut, působil klidným, smířeným dojmem. Když jsem ale viděl po vítězství všechny jeho emoce, které naráz vyplavaly na povrch, říkal jsem si: To přece není on… Ale jen to dokazuje, jaký ve skutečnosti je. Jak silné pocity v sobě nese.

Co jste se od Tigera naučil vy?
Zrovna jsem o tom napsal hodně dlouhý článek do Golf Digestu… Jsou to některé věci týkající se techniky, nejvíc mě ale fascinuje jeho obrovská vůle nevzdávat se. Hodně sportovců má někdy pocit, že už dál nemůžou, někteří to skutečně vzdají. On ne. Naučil se to už jako dítě a každý, kdo chce něčeho významného dosáhnout, by se z jeho vůle jít za vytčeným cílem mohl učit.

Stalo se někdy, že se vás zeptal na věc, na níž jste neznal odpověď?
Ne. Rozumějte: když už vás někdo takový, jako je Tiger Woods, osloví, abyste mu dělal trenéra, vybere si vás proto, že jste zřejmě natolik dobrý, že dokážete odpovědět na všechny otázky. Myslím tím ty golfové, samozřejmě.

Jak přijímá porážky?
I v tom je mezi golfisty unikátní, protože je umí vytěsnit ze své mysli. Kdykoli hraje, tak do toho dá všechno, a protože i jeho trénink je absolutní, nemá žádné výčitky, že pro vítězství neudělal maximum. Tentokrát to prostě nevyšlo, to se stává… Svou roli hraje i fakt, že Tiger prohrává o něco méně než ostatní hráči. Vždycky čas od času něco vyhraje, dokonce i nějaký ten major turnaj. To se pak přes neúspěchy snáze přenesete.

Změnil se váš život hodně, když jste spolu začali pracovat?
Pochopitelně. Například tu sedíme a vy se mnou děláte rozhovor. Pro každého učitele to je úžasná věc, když máte vliv na takového žáka. A na druhé straně – je skvělé mít možnost ho jenom pozorovat, studovat jeho hru.

Kdo je teď, po smrti Earla Woodse, pro Tigera nejdůležitější osobou?
Těch lidí je víc. Je tu jeho žena a jeho matka, je tu celý tým lidí, který ho provází. Manažer, jeho kedy Steve Williams, já… Co se týče hry, je mu opravdu velmi blízký Steve. Tráví s ním klíčové okamžiky na hřišti při turnaji. Ale tou skutečně nejdůležitější osobou je Tiger sám. Tým je vždycky vyměnitelný.

Máte rád proces výuky golfu?
Mám, protože se cítím být opravdu učitelem. V podstatě bych mohl učit cokoli, baví mě to kvůli podstatě té práce. A golf učím proto, že to byla věc, kterou jsem uměl ve svém životě nejlíp.

foto: Antonín Krčmář
[Gallery not found]

Počet přečtení: 685
Komentáře

Zapoj se do diskuze

Jméno:
E-mail:
Váš příspěvek:

TOPlist
Mediaboard Square 300 Skanska
Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017