Dvakrát po sobě jsem psal o aféře Tigera Woodse a minulý týden jsem si říkal: konečně už to utichá, nemusím psát další článek. Jenže Woodsovo páteční rozhodnutí přerušit kariéru dalo tématu nový rozměr i aktuálnost.
Mně osobně na tigergate zajímají dvě věci. Tou první je psychologická rovina. Zajímá mě, jaký je Tiger člověk. Jeho skandál jen potvrzuje vcelku předvídatelnou skutečnost o mnohovrstevnosti lidské osobnosti. Neexistuje ideální člověk, který by ve svém konání byl vždy skvělý, příkladný, obdivovatelný. Vynikající výkony na jedné straně jsou většinou vyváženy něčím „zvláštním“, či dokonce „divným“ na straně druhé. Typickým příkladem jsou velikáni hudby jako Beethoven nebo Wagner, kteří byli v zásadě problematickými, nesnesitelnými jedinci.
Druhou věcí je mediální reflexe událostí. S ní souvisí také kontrast mezi vysněným obrazem člověka a skutečností. Baví mě sledovat, jak média žijí skandálem, jak je to nová krev pro jejich upíří život. Baví mně porovnávat, jak událost zpracovávají seriózní média a jak bulvární. Jaký postoj k ní zaujímají žurnalisté, fanoušci i golfisté. V Evropě to není tak vidět, ale Amerika Woodsem a jeho milenkami skutečně žila a žije. Těžko se vymýšlí nějaká analogie v českém prostředí, protože v sarkastické české kotlině se ze smrtelníků bozi tolik nevyrábějí. A ani s nevěrou se toho tolik nenadělá. Amerika je ale zemí velkých snů i ideálů, a tak tu jejich pády prožívají více.
Udělal Woods dobře, že se stáhl? Je to pochopitelná lidská reakce – utekl a chce se schovat, lízat si rány. Z pohledu soukromého života je to dobré rozhodnutí, protože věci zjevně došly příliš daleko a musí se řešit. Na aféru se takhle lépe zapomene, přijdou jiné události a jiné skandály. A za nějaký čas převáží touha vidět ho zase hrát nad tím, aby se někdo pořád vracel k minulosti. Už teď každého zajímá především otázka „Kdy se vrátí?“, nikoli „Kolik těch milenek vlastně měl?“.
Mě by zajímalo, kolik sázkových kanceláří vypsalo kurzy na jeho návrat a jaké jsou. Zkusím si sám zatipovat. Návrat před dubnovým Masters v Augustě: 10%. To je ještě hodně brzy, vlastně za tři měsíce a pár dnů. Taková přestávka nic neřeší. Červnové US Open – půlrok je už relevantní časová jednotka, ale ještě zajímavější je červencové British Open. To se totiž hraje ve skotském St. Andrews, kde v roce 2000 a 2005 Woods vyhrál a má k místu dobrý vztah. Je to mimo USA, v Evropě by nebyl pod takovým tlakem jako doma, publikum bude sledovat i evropské hráče. Takže US Open 30% a British Open 40% pravděpodobnosti. Zbývá srpnové PGA Championship, což je nejméně prestižní major, sezóna se také už chýlí ke konci a ze sportovního hlediska nemá cenu nastupovat do vlaku, který dojíždí do konečné. I když možná doba, kdy to málokdo čeká, by se mohla jevit jako vhodná. Boží syn se vrací na vánoce, radujme se! Zbytek roku 2009 po St. Andrews bych viděl tak na 50%.
Pořád je to ale jen poloviční šance na návrat. Je dost možné, že Woods si dá celoroční pauzu. Ale na počátku roku 2011, nejpozději na jaře se vrátí – na 99%. Asi rok mu vydrží pozice jedničky v golfovém žebříčku, tak velký má dnes náskok. Na internetu jsem také našel hlasování čtenářů deníku Los Angeles Times, kde je 47% hlasujících přesvědčeno, že Woods se nevrátí dřív než v roce 2011. Ovšem 31% si zcela optimisticky myslí, že do dubnového Masters 2009 je zpátky.
Vcelku nikdo nepochybuje o tom, že se vrátí. Asi ani on sám. Bez golfu se Tiger těžko obejde, hra je součástí jeho osobnosti, je to jeho droga. Stačí si v jeho knize Jak já hraju golf najít některé pasáže o tom, jaké pocity zažívá, když jde na turnaji za vítězstvím. A je vám hned jasné, že tenhle člověk potřebuje golf, čerpá z něj životní energii.
Sportovní novináři si kladou otázku, jestli se vrátí ten samý Tiger jako před aférou. Já bych na něj vsadil. Dostal slušnou životní lekci, možná tím byla na čas otřesena jeho psychika, ale v dlouhodobém hledisku takové události a zážitky mohou člověku i prospět. Bude vědět, že má za sebou těžké období a prožitek cesty dolů a zase vzhůru ho paradoxně posílí. Nespojoval bych jeho osobní eskapády se schopností vyhrávat turnaje. Na grýnech a fervejích se pohybuje trochu jiný Tiger než mimo ně. Souvisí to právě se zmíněnou dvoutvářností lidské osobnosti, s výjimečnými výkony na jedné a podivnostmi na druhé straně.
Bude to bez Woodse suchý půlrok nebo rok. Ale golf to přežije. I bez lídra to bude pořád slušná továrna na peníze, dramatická podívaná. Tím, kdo nejvíc tratí, je Woods sám. V té zmíněné knize mimo jiné říká: Co do věci vložíš, to z ní dostaneš. Teď názorně vidí, že to platí nejen pro trénink, ale i život obecně.
Andrej Halada, www.navzduchu.cz
