ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

Slečna Barbora je golfová kočka

01.10.2013 | Andrej Halada | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Hřiště Barbora severně od Teplic v prostoru bývalého dolu vzniklo původně jako tříjamkový areálek. V průběhu let se rozšiřovalo i měnilo, letos došlo do kýženého cíle. Má osmnáct jamek. A je to osmnáctiletá dívka svébytného charakteru i velkého půvabu.

Už jako devítka byla slečna Barbora pohledné děvče. Snad každého zaujala především jedna věc: její půvab byl velice přirozený. Člověk hned věděl, že až vyroste, bude z ní atraktivní mladá žena.

Mít osmnáct je báječný věk. Život začíná, člověk už je téměř dospělý. A slečna Barbora opravdu dorostla do krásy. Zůstala jí přirozenost a opravdovost. Tohle není žádná umělá nádhera, dotvořená moderními zkrášlovacími prostředky. Tohle je krása daná geny, krása nevykořenitelná, proměnlivá v čase a přitom takřka trvalá. (Ale co dnes trvá věčně, že?)

Slečna Barborta dokáže být uvolněná, sluší jí šaty široce rozevláté, ale i úzké oblečení, kostýmy ladně obtékající její ženské tvary. Někdy ji vidíte jako milou usměvavou dívku, jindy je to žena důstojná, vzbuzující respekt.

Barbora je krásná po probuzení a ráno, v žhavém poledni, v sytém odpoledni i za soumraku. Určitě nejhezčí je ozářená sluncem na modré obloze, kdy vyniká velmi přírodní barva její pleti.

Pokud jde o vzhled, tak do slečny Barbory se prostě lze zamilovat na první pohled.

Jenže jak to tak bývá, s krásnými ženami, navíc tak mladými, bývá někdy potíž. Jsou trochu svéhlavé. Hledají se. Mají svůj názor. Vy byste si přáli jedno, ona si samozřejmě udělá to druhé. Někdy je náladová až nepříjemná, jindy se uculuje a jen vás laská. Někdy jí moc nerozumíte, jindy do ní vidíte jako do čisté studánky.

Jednu výhodu ale slečna Barbora oproti jiným kráskám má: není náročná. Nestojí vás majlant, nepotřebujete mít naditou prkenici. Její přirozený půvab odpovídá tomu, že je i charakterem vstřícná a otevřená.

Jestlipak lze z předchozích řádků vyčíst, jaké to golfové hřiště Barbora vlastně je? Kdo to nevyčetl, pro toho je zde ještě druhá varianta téhož.

Bezpochyby nejsilnější stránkou areálu Barbora je jeho estetická, přírodní stránka. Patří k velmi pěkným českým hřištím, s výraznou a originální tváří. Je to dáno místem, bývalým důlním prostorem, kde je navíc i několik rybníků v okolí. Všude tu rostou stromy, vytvářejí přirozené a velice poklidné prostředí, do kterého golfové hřiště výtečně zapadlo. Novými devíti jamkami přitom hřiště získalo další pohledné partie navíc.

Je to především celá jamka č. 2 a následná č. 3, obě de facto lesní a dokonale uzavřené. Především dvojka se úžasně vine prostorem a má hned tři úplně jiné části. Jamka č. 7 je zase příjemný kout u vody, který připomene dýšinskou desítku a ostrovní jedenáctku – i tady rostou početné břízy. Efektně se na volném prostoru stáčí pětipar č. 15 se stromky vlevo, atraktivní je úzký průstřel mezi stromy na tříparové jamce č. 9, který je v překvapivém kontrastu k širokému prostoru, jenž se otevře po příchodu na green.

Barboře dodává na zajímavosti i celková pestrost, protože část jamek je intimních, část polootevřených a část na širokém volném prostoru. Z něj jsou vidět Krušné hory i České Středohoří. Hřiště je vyšperkováno i kamennými obrubníky podél cest (jsou jich stovky, ne-li tisíce), vkusné jsou dřevěné lavičky, značky na odpalištích atd. Vše pak doplňují ladné můstky přes potok Bouřlivec.

Osmnáct jamek je víc než devět a zisk je tedy i v rovině hry. Vznik hřiště byl postupný, jamky se porůznu měnily a nynější podoba je do určité míry odrazem tohoto vývoje. Nynější stav je už hodně vzdálený někdejším šesti jamkám, i z posléze modernizované devítky převzalo hřiště jen některé jamky. Barboru lze do určité míry považovat za „nové“ hřiště.

Byť má i sportovní ambice, je to hřiště střední třídy, pro běžné rekreační hráče. Zařazuje se do početné skupiny areálů, kde jsou např. Poděbrady, Slapy, Lázně Bohdaneč, Telč, Písek, Ústí nad Labem, Malevil, Čertovo Břemeno, Mladé Buky, Alfrédov, Hluboká, Kořenec… I tato hřiště se rodila mnohdy postupně, většinou je navrhovali čeští tvůrci – architekti, ale i manažeři, majitelé atd. Na současné podobě Barbory dělal profesionální trenér a golfový podnikatel i publicista Alan Babický.

Jamky jsou velice pestré, mají rytmus a zajímavě se střídají, nenudí. Hra je velice různorodá, výhodou je i relativně rovný prostor celého areálu. Různé etapy vzniku jsou na jednotlivých jamkách občas vidět, hřiště nepůsobí jako tvar kreslený jednou rukou a naráz. Čtyřpary jsou délkově v značném rozmezí 277 – 413 metrů, velikostně se od sebe velmi liší i greeny – mezi běžně velikými cca 25×26 metrů najdete i letištní plochy 40×20 nebo 37×22 metrů. U „středně“ koncipovaného hřiště je to skoro zbytečné.

Pokud hřiště hrajete poprvé, stojíte občas před těžkými rozhodnutími, kam hrát na bezpečný dopad. Jamka č. 2 je pro první ránu driverem přetěžká, to samé na pětiparu č. 10, koridor mezi bunkerem a stromy je úzký. Někde vám v orientaci pomáhají tabule u odpališť, chtělo by to ale opatřit je ještě větším počtem metrickým vzdáleností.

Skutečně „pichlavá“ je jamka č. 13, kde je přímo uprostřed fairwaye, v ideální dopadové ploše drivů, rybníček s vysokými stromy. Z komentáře k jednotlivým jamkám, které vyšly i v knižní podobě, pak vysvítá, že rybníček nebylo možné z ekologických důvodů odstranit. Je to obtížně řešitelná rána, musíte ji umět tvarovat, abyste zahráli do místa, odkud lze atakovat green.

Když hřiště už znáte, je bezesporu snazší. Strategický postup a jednotlivé hole si lze dobře naplánovat a pak stačí jen hrát potřebné rány. Jde i o to, kam z odpaliště přesně mířit – zda rovně, anebo trochu vlevo či vpravo. Také bunkery jsou pro „prvohráče“ někdy překvapením: vyjevují se náhle a nečekaně.

Čím vším je ještě slečna Barbora poněkud svéhlavá?

Může to být například délka tříparu č. 14, ze žlutých 168 metrů, přičemž na hřišti jsou ještě dva další dlouhé třípary: 175 a 180 metrů. Čtrnáctka má navíc malý green perfektně chráněný dvěma bunkery, ránu 168 metrů hrají rekreanti trojkou či čtyřkou hybridem. Zastavit na vyvýšeném greenu míč je složité. Zkrácení by určitě pomohlo, alespoň přenesením žlutých na modré na 157 metrů.

Velice nepříjemné jsou i auty po stranách na jamkách č. 2, 11 a 17, přičemž všechny by šlo nahradit vodou a červenými kolíky (a případně biozónou, pokud by zde hráč neměl hledat). Také výrazné postranní auty na jamkách č. 1 a 4 by možná bylo lepší vyřešit vysokou trávou.

Někde také brání stromy či křoví při odpalu ze žlutých odpališť (u červených či bílých tomu tak není). Na čtyřce nemusí být přes malý mokřad se stromky vidět, kam míč letí, na šestce zase vadí vyšší stromy po levé straně. Na trojce je využitelná jen pravá část odpaliště, v levé už jsou vysoké stromy.

A pak je tu ještě osmnáctá jamka, čtyřpar ze žlutých 413 metrů. Je to na tento typ hřiště příliš dlouhá jamka, která do konceptu „strategických“ jamek nezapadá. Tady musíte být jenom bomber. Zkrácením by jamka získala, byla by příjemnější tečkou za hrou (podobně nezdolatelná, ale z jiných důvodů, je třeba i osmnáctka na Slapech; není to dobrý pocit, když z ní po hře odcházíte). Sentenci „konec korunuje dílo“ je nutné chápat spíše kvalitativně než kvantitativně.

Uvádím tyhle záležitosti proto, že všechny jsou odstranitelné, lze je snadno změnit. Hřiště je podle mne zajímavě postavené, má i svoji zjevnou strategickou logiku, ale skutečně se někdy hráči trochu vzpírá. Zkušenosti přitom ukazují, že pro provoz je hráčská vstřícnost zásadní. Kunětickou horu nedávno zkrátili o 400 metrů, Beroun je vysekaný jako holátko a hra je tu fajnová, o délkově i šíří prostoru velmi příjemné Loretě jsem nedávno psal. Je to jistě pohled jen z jedné strany, rekreační, ale provoz a názory hráčů podobné poznatky možná potvrdí.

Nicméně základ hřiště je dobře položen a je pravděpodobné, že se bude ještě vyvíjet. Bylo by to z hlediska historie areálu i logické, k postupu vpřed a ke změnám tu dochází pořád.

A pokud jde o tu citovanou nenáročnost slečny Barbory? Teď na podzim je fýčko 550 korun a to je skutečně skvělá cena. Tak málo peněz za tolik muziky, za tak hezké hřiště, to se v Česku jen tak nevidí. Ano, některé fairwaye jsou ještě lehce syrové, ale hřiště naprosto není ve stavu nedodělku.

Nebuďte tedy váhaví a zkuste se za slečnou Barborou vydat. Je to dívka, která za seznámení stojí.

Andrej Halada, www.navzduchu.cz

Počet přečtení: 2 064
Komentáře
  • alan napsal:

    Ahoj, jsem rád, že se Ti tam líbilo, dal jsem si tím strašnou práci, věděl jsem že terénních úprav moc nebude možných, tak jsem prolezl celý pozemek po krk v kopřivách a všem možném, abych našel tohle trasování – bylo asi 15 verzí trasování a skoro každá dost originální. Jediná škoda je že 14 nemohla být přes cíp rybníka… Majitel se šprajcnul, až když bylo vše okolo hotové… Trochu mě mrzí, že se nikde v článku neobjeví jméno autora designu. Není to profesionální chyba?

  • Zapoj se do diskuze

    Jméno:
    E-mail:
    Váš příspěvek:

    TOPlist
    Mediaboard Square 300 Skanska
    Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017