Šestkrát měř a moc to neřeš

24.08.2014 | Josef Káninský | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Proces zvaný příprava na ránu může golfovou hru třeskutě zdržet. Profesionálové na D+D Czech Real Masters po čtyři dny předváděli, že s časy se pohybují na hraně a nejsou vůbec rychlejší než amatérské flighty, přesto stálo za to prohlédnout si je zblízka. Ani televizní přenos neodhalí tak dokonale, v čem spočívá tajemství procesu zvaného golfová rutina.

A ten výraz sedí. Stačilo pozorovat vítěze Jamieho Donaldsona na jamkovištích. Pohybuje se se strojovou úsporností, s nacvičeným grifem. Vyniká to zejména na jamkovištích. Osmatřicetiletý Velšan nejprve přečte putt zběžně ze strany míče. Pak jde dráhu proměřit od jamky, na cestě zpátky se několikrát krátce zastaví a dívá se na zakřivení jamkoviště ze strany, samozřejmě ze spodní pozice. Následuje nové proměření z původního místa, několik cvičných pohybů zhruba dva metry za míčem, teprve pak přistoupení k balonu, ujištění se o správnosti rozhodnutí, jak putt zahrát, založení hole a úder. Donaldson provede průměrně šest měření, nepočítaje konzultace s caddiem a specifické zacházení s markovátkem.

Jelikož greeny na Albatrossu si mezi hráči European Tour získaly brzy pověst skvělých, ale nevyzpytatelných, konkurenti zkušeného Ostrovana si častěji k poradě brali své caddie. Ne všichni mají rutinu tak striktně zažitou jako Donaldson. Postupují podle vzdálenosti od praporku nebo složitosti brejků, někdy měří jen dvakrát třikrát a vynechávají fázi s pohledem ze strany. Jsou i rychlí patéři, neprovádějící cvičné prošvihy, většinou ale platí, že příprava jim trvá stejně dlouho. Pro diváka někdy hodně, hodně dlouho, ale i tak to všechno bylo poučné.

Profesionálovi se totiž nestane, že by šel k míči špatnou cestou, neměl by v ruce hůl. Rukavici má dávno schovanou v kapse a při cestě z greenu na další na odpaliště je zase okamžitě na ruce. A tak podobně. Když člen sobotního finálového flightu Grégory Bourdy odpálil mezi stromy do velice svízelné pozice, pozorovat jej, to byla lekce. Ohledání prostoru a zvažování několika variant, co zahrát a jaký postoj vlastně zaujmout, to všechno bylo docela dlouhé, ale z celé scény bylo jasné, že hráč bez emocí směřuje k rozhodnutí. Žádné váhání nebo okolkování, jen kalkulace mezi několika variantami, jež ho napadly. Něco podobného Donaldson předvedl na stejné fairwayi, jen na opačné straně, o den později. Sice u stromu vyměnil tři různá postavení a sedmkrát změnil hůl, než odpálil, ale všechno bylo zcela účelové.

Co je nejtypičtějším znakem pro všechny ze špičky: umírněnost projevu, a to jak tělesného, tak verbálního. Když Donaldson s Leem Slatterym spatřili cosi zábavného mezi přihlížejícími, začali se usmívat a prohodili pár slov, ale bylo vidět, že napůl jsou stále vtaženi do hry. Jejich počínání na hřišti je plně vědomé, nenechávají se strhávat postranními myšlenkami ani vnějšími jevy. Neřeší zbytečnosti, řeší situaci.

Když na to přijde, dokážou komunikovat s okolím, ať už káravým pohledem směrem k neukázněnému fanouškovi, nebo radostným gestem do publika obecně. Na druhé straně při nejtěsnějším kontaktu s kolemstojícími, tedy na odpalištích, se profesionálové stáhnou do své komunity několika lidí s právem vstoupit do prostoru kolem kamenů. I když čekají, až flight před nimi uvolní prostor, a konverzují, nepřipustí žádné větší rozptýlení. Koncentrace je řízená, jako by hráč pobýval v mikroklimatu a záleželo jen na něm, zda závoj soustředěnosti, oddělující ho od okolí, poodhrne, či ne.

Za těmi nejlepšími chodí ruční kamera a zvukař má směrem ke golfistům neustále napřažený dlouhý mikrofon. To je dobrá škola, jak udržet svrchovanost a zůstat vždy přítomný v hlavním ději. Je zapotřebí se oprostit od toho, že obrázek je přenášen na miliony míst po celém světě, ale zároveň udržet kontrolu nad tím, co říkám, protože je to dobře slyšet.

Jistěže jsou mezi hráči i projevy nevole, nicméně většinou jsou i ty omezeny na daný okamžik a vzápětí utlumeny. V jednom krátkém momentu ze sebe profesionál dostane většinu rozčarování a přinutí s myslet na další úder či na řešení nastalé situace. Pokud v něm zůstane víc emocí než by chtěl, zapochoduje si po hřišti, prohodí s někým pár slov, ale nestane se, že by s sebou další dlouhé minuty vláčel balvan frustrace. Ta se odbourává, tělo se vrací do běžného rytmu. Tak to předvedl Bradley Dredge na sedmnácté jamce v neděli, když skvělým odpalem dal míči takovou energii, že mu doběhl až do potoka.

Ano, je pravda, že nejlepší hráči ze špičky hrají pomalu. Jsou přepečliví a jejich příprava na úder obsahuje velké množství prvků i úkonů. Dokonalost provedení však z diváckého hlediska tento natažený čas kompenzuje. Schopnost jít účelně za cílem, totiž dostat míč co nejsnáze do jamky, pak z takového turnaje dělá živou učebnici toho, co stojí v pozadí golfové hry, a to je rutina.

 

.

Počet přečtení: 1 687
Komentáře

Zapoj se do diskuze

Jméno:
E-mail:
Váš příspěvek:

Reklama
28.6.Mladá BoleGolf.cz Tour
29.6.Západní ViQuicken Loans National
29.6.Paris, FraOpen de France
30.6.BeřoviceGolf.cz Open Tour
2.7.AlfrédovGolf.cz Open Tour
6.7.LondonderrDubai Duty free Irish Op
TOPlist