obarvení leva cast 4. 4. 2018
obarveni prava cast 4. 4. 2018
obarveni top 4. 4. 2018

Proč jsem členem ČGK

20.01.2014 | Martin Kučera | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Golf hraji už deset let a přes polovinu této doby jsem členem Clubu ducha sportovního, který se od sezóny 2014 po spojení s ČGK jmenuje Český golfový klub – pro hráče s duchem sportovním. I když to bude vypadat asi jako reklama, zcela upřímně bych tu rád popsal, proč jsem členem tohoto klubu a proč mi připadá výhodné být právě zde.

Nejsem hráčem klubového typu a nepotřebuji být v golfu vázán na jedno místo. Osobně se mi jako jeden z velkých půvabů golfu jeví fakt, že každé hřiště je jiné, ve zcela odlišné krajině. Nepovažuji se za člověka věčně střídajícího zážitky, ale zrovna tak mám rád proměnlivost a rád objevuji nové.

V České republice je skoro sto hřišť. To je už dost veliký výběr. Když pominu zhruba pětadvacítku hřišť, která jsou od mého bydliště (v Praze) vzdálena více než dvě stovky kilometrů, zbývá zhruba 75 areálů. Český golfový klub jich má v současné nabídce ke hře 37 za jednu cenu. To je víc než polovina.

Mé užívání golfu prostřednictvím CDS každoročně probíhalo – a nyní s ČGK by mělo probíhat – podle relativně stejného scénáře. V první řadě využívám ta hřiště, která mám blízko od bydliště a kam jezdím hrát ve všední dny odpoledne devět jamek. Konkrétně je to Botanika a Stará Boleslav. Loni jsem navíc vyzkoušel po delší době i devítky Líšnici, Štiřín a Terezín. Líšnice byla do nabídky zařazena nově a já tam přes pět let nehrál, tudíž jsem také zjistil, jak se hřiště proměnilo k lepšímu. Tato hřiště mi také bohatě stačila, abych neměl pocit „devítkového stereotypu“.

Hlavní nabídku ČGK ovšem zajišťují velké osmnáctky, kterých jsou v nabídce téměř tři desítky. Většina je umístěna v regionech Praha a střední Čechy, východní Čechy a západní Čechy, několik hřišť je ale i na severu (Barbora, Malevil, Ještěd atd.) a jihu (Hluboká, Čertovo Břemeno). Je to široká nabídka a rozhodně ji vzhledem k času, který věnuji golfu, nestačím za rok využít celou.

To mi ale vůbec nevadí. Když už mám den, nebo alespoň jeho významnější část vyšetřenou na golf, vyberu si prostě to hřiště, na které mám zrovna náladu. Někdy to je středočeská klasika typu Karlštejn či Konopiště, která jsou do 60 minut jízdy autem, nebo jedu dál – na sportovně vynikající Kunětickou Horu, krásnou Ypsilonku, pohodové a parkově rovinaté Poděbrady či Lázně Bohdaneč.

Skoro vždy přitom jezdím na osmnáctky v nabídce CDS-ČGK jen jednou za rok. V tom je pro mne hlavní kouzlo: možnost tak širokého výběru, že se mi žádné hřiště neomrzí a pořád je z čeho volit. V zásadě mi nabídka stačí tak na dva, tři roky dopředu a pořád přitom hraju někde jinde.

Samozřejmě: mohl bych být někde členem za dva až tři tisíce ročně a jezdit po všech sto hřištích v republice a hrát taky úplně volně. Jenže to bych pak za fýčka musel platit a to bych se asi nedoplatil… V ČGK je poplatek jeden, paušální a platí se hned na začátku sezony. Psychologicky je to naprosto luxusní pocit: přijedete na hřiště, nahlásíte se, neplatíte a přitom jdete hrát. Za golf jsem v recepcích na hřištích za tu dobu, co jsem členem CDS-ČGK, skutečně nevydal ani korunu.

Letos do nabídky klubu přibyl luxusní Albatross, vrátila se tam Zbraslav, objevil se nádherný Kynžvart. Nehrál jsem v těchto areálech už pár let a právě proto mám v plánu si na ně jít zahrát. Loni jsem takhle využil tehdy nově zařazeného Molitorova. Byl jsem jednou i v Beřovicích, kde jsem taky asi tři roky nehrál, zajel jsem si na Slapy.

Vím, že někdy bývají denní limity u některých hřišť plné, že je potřeba rezervovat týden dopředu. To mne vzhledem k tomu, že mám dvě malé děti a měníme program i ze dne na den, trochu omezuje. Ale když má nějaké hřiště naplněný limit, tak tam prostě nejedu a vyberu jiný areál. Vybírám většinou jeden, maximálně dva dny předem a skutečně se mi nestalo, že by bylo vše obsazeno, plné.

Nejsem tak náruživý hráč, abych odehrál více než deset her měsíčně. Někdy jdu dokonce na golf jen třikrát, čtyřikrát do měsíce – hlavně v parném létě. Naopak v startovacím dubnu (když se počasí vydaří) či podzimním říjnu odehraju v rámci klubu sedm, osm her. Ať už na devítkách či osmnáctkách. Z různorodé nabídky typů členství ČGK je pro mne bohatě dostačující to s limitem 10 her měsíčně.

Nevím, zda jsem v tomto směru typickým členem klubu, ale určitě je v něm i dost hráčů, kteří odehrají i dvacet a více her měsíčně. Pro ně je členství finančně ještě výhodnější. Počítám, že cena poplatku za členství v ČGK, ať už hrajete deset, dvacet nebo třicet her měsíčně, je zhruba třikrát až pětkrát levnější, než kdyby měl hráč platit „natvrdo“ na recepci u hřiště.

Připadá mi, že členství v ČGK má velký smysl pro ty, kteří: za A/ nechtějí za golf moc platit, za B/ nechtějí se vázat k jednomu hřišti, a za C/ chtějí se golfu věnovat aktivně, hrát alespoň jednou týdně (byť v nabídce jsou i varianty nejlevnějšího členství s 5, 10 či 20 hrami ročně).

Za tu dobu, co jsem členem CDS-ČGK, jsem se také seznámil s těmi, kteří klub už skoro před deseti lety zakládali, i těmi, kteří ho v posledních letech vedou. Ať už jde o někdejší prezidentku, milou Dášu Sedláčkovu, nynějšího prezidenta Michaela Fridricha a stávající manažerky, ochotnou Janu Patzákovou i Evu Zimolovou. Coby golfista-novinář můžu srovnávat a vím, že tihle lidé mi svým přístupem vyhovují, sedí. Jakkoli je klub považován za tzv. virtuální, mně osobně připadá velmi konkrétní, spojený s fajn lidmi. Cítím se v něm „doma“ i přes fakt, že žádnou domácí klubovnu s hořícím krbem nemá.

Andrej Halada

 

 

.