ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

PETR SKOPOVÝ – MOHU HRÁT JEŠTĚ LÍP!

19.01.2003 | Redakce | publikováno v rubrice Novinky, Rozhovory
A A A

Exkluzivní rozhovor s jedním z našich nejlepších hráčů a reprezentantem Petrem Skopovým připravil pro Golf.cz Luboš Klikar…

Je 30. června 2002. Petr Skopový se chystá na svůj poslední putt v posledním kole EGA Challenge Trophy. Pět hráčů s trikolórou na hrudi napjatě postává poblíž 18. grýnu. Ve chvíli, kdy míč zaklokotá v jamce, se hurónsky rozkřičí a běží Petrovi gratulovat? Na nádherném, ale obtížném hřišti na Bledu, v turnaji, v němž českému golfu šlo opravdu o hodně, Petr Skopový prokázal, že je vynikající hráč. Jeho výsledky 74, 68 a 68 nejenže českému týmu pomohly vybojovat právo účasti na ME družstev mužů 2003 v Nizozemsku, ale bezesporu představují jeden z nejvýznamnějších úspěchů českého golfu vůbec. Nebo víte o jiném českém hráči, který by v zahraničí dokázal po třech kolech přinést výsledek -9?!

Na Bledu jsi, Petře, hrál životní, ba profesionální golf. Mrzelo tě, že tě v individuálním hodnocení o ránu “předběhl” Belgičan Stephan Boschmans, nebo pro tebe bylo důležitější umístění českého týmu na bronzovém stupínku?

Vůbec mě to nemrzelo! Už od začátku sezóny jsme věděli, že jde o klíčovou kvalifikaci. Bylo nám jasné, že musíme hrát jako tým, že můžeme uspět, jen když budeme držet pohromadě. Že se mně ve Slovinsku tak dařilo, bylo proto, že jsem cítil pravou pohodu v týmu. Kluci stejně jako já pochopili, oč jde a co je třeba udělat. Na druhé straně, když se na to podívám s odstupem a upřímně, bylo mně trochu líto, že po tak odpovědném výkonu jsem na ten nejvyšší a nejcennější stupínek nedosáhl.

Už řadu sezón patříš mezi nejlepší české hráče a reprezentanty. Nicméně, vloni jsi odešel studovat a hrát golf do Ameriky. Jak ses s tímto přechodem vyrovnal a co pro tebe bylo na začátku to úplně nejtěžší?

Studovat a hrát golf v Americe byl můj sen nebo spíš cíl už od 13 let. Uvědomil jsem si, že doma se můžu naučit teorii, ale pravý golf že se můžu naučit hrát až tam. Nejtěžší byla určitě skutečnost, že jsem se najednou ocitl sám bez rodiny, přátel a bez schopnosti kvalitně komunikovat.

Na jaké univerzitě studuješ a jak se ti v podzimním semestru dařilo?
Studuju na Central Connecticut State University. Vzhledem k tomu, že jsem se do Států vydal hlavně za golfem, snažím se věnovat hodně času tréninku a hře. Přesto si myslím, že se mně ve škole poměrně dařilo, bez větších potíží jsem dosáhl v průměru dvojky.

Od podzimu jsme mohli ve výsledkových listinách amerických univerzitních turnajů nacházet dvě česká jména. Tvoje a Miroslava Holuba, který je ve Spojených státech už čtvrtý rok. Jaký to je pocit soupeřit za velkou louží právě se svým kamarádem a kolegou z české reprezentace?
Je to super pocit. Když třeba zjistíme, že naše školy nastoupí ve stejném flightu, jdeme za kapitány a snažíme se najít nějaký důvod, jak je přesvědčit, abychom hráli spolu. Skoro pokaždé se nám to povedlo, hráli jsme spolu už několikrát. Někdy mám dokonce pocit, že s Mirkem hrajeme proti ostatním a myslím, že si to oba hodně užíváme. Co se týká soupeření, to občas ani nevnímám. Vždycky si máme hodně co říct a asi ani nesledujeme hru, jak bychom měli.

Většina z nás má představu, že hráči jako ty, Miroslav Holub či Martin Peterka odešli do Ameriky, aby se připravili na dráhu profesionálních hráčů. Miroslav Holub však dává najevo, že prioritou pro něj je vzdělání a doktorandské studium. Jak to je v tvém případě?

To je tak. Kdokoli nakoukne do světa, pozná, že stát se golfovým profesionálem není vůbec snadné. Kluků, jako jsme my, jsou ve světě tisíce. Prosadit se mezi nimi vyžaduje spoustu dřiny a samozřejmě to nese i riziko možného neúspěchu.

Co jsi říkal mimořádnému úspěchu Jany Peterkové, která si pro letošní rok vybojovala právo startu ve Futures Tour čili v druhé americké profesionální túře žen?

Jsem na Janu moc pyšný. Nejen proto, že oba hrajeme za Karlovy Vary, ale také proto, že jsme s Janou kamarádi už od dětství. Moc ji obdivuji za vůli a pracovitost a přeji si, aby se jí mezi novými soupeřkami dařilo a aby našla stálé místo mezi nejlepšími. Touto cestou bych jí rád vzkázal, že jí držím palce a budu se těšit na její úspěchy.

Myslíš, že by se Jana Peterková mohla pro český golf stát tím, čím kdysi byl Ivan Lendl pro tenis?

Nevím, zda se to Janě podaří v takové míře jako Ivanovi, ale jak už jsem řekl, Jana je žena s obrovskou vůlí, takže by se z ní opravdu za čas mohl stát nový idol pro přicházející české golfisty.

Vraťme se k tvé hře. Jak bys zhodnotil své dosavadní účinkování na univerzitě v Connecticutu, v čem byly silné, v čem naopak slabší stránky tvé hry?

Po první sezóně jsem byl rád, že jsem si vybojoval stálé místo v týmu. Moje výsledky se pohybovaly lehce pod 80. V polovině druhé sezóny musím říct, že má hra je konečně lepší a vyrovnaná, a to díky četným startům v kvalitních turnajích. Na začátku loňských prázdnin se mně začalo dařit. Kromě zpackaného mistrovství Evropy mužů v Portugalsku jsem pokaždé dokázal zahrát minimálně jedno kolo pod par hřiště (EGA Challenge Trophy Slovinsko, ME družstev juniorů Polsko, MM Švýcarska, pozn. red.). Poté se mně podařilo vyhrát turnaj v Georgii a získal jsem dvakrát ocenění pro nejlepšího hráče Severovýchodní konference za odehraný týden. Moje umístění ve Státech byla nejhůř do 11. místa. Skóre se pohybovalo od nejlepšího – 68 k nejhoršímu – 77 v jedenácti odehraných kolech. Přestože mám z těchto výsledků dobrý pocit, stále mě dopředu tlačí vědomí, že mohu hrát podstatně lépe. Potýkám se totiž stále se slabším výkonem na posledních 3 či 4 jamkách. Skoro pravidelně hraju tak 5 birdie na kolo, bývám na 14. či 15. jamce třeba tři až pět úderů pod par. S vědomím, že nesu skvělý výsledek, že to konečně zlomím, že i v Americe zahraju hluboko pod par, se ale dostávám pod tlak a nejsem schopen výsledek v závěru kola udržet. Příkladem může být kolo, v němž jsem hrál s Mirkem Holubem. Po 14 jamkách jsem byl minus pět a všechno bylo super. Jenže pak přišlo zmíněné zaváhání a na 16. jamce jsem zahrál dva míče doleva do autu. Zahraných 9 na této jamce, k tomu bogey na 15. a 18. jamce a ze životní hry byla rázem pohroma.

Sledoval jsi v zámoří výsledky v českém golfu? Koho pokládáš za momentálně největší golfový talent u nás doma?

Golf tady jsem sledoval jen letmo prostřednictvím táty nebo na internetu. Myslím, že se u nás začalo lépe pracovat s mladými, mají program, dostávají víc prostoru pro trénink a mohou hrát víc turnajů v zahraničí. To je podle mě ten nejdůležitější krok – vytvořit kvalitní program a držet se ho. Mezi talenty bych zařadil Honzu Klikara, který na ME družstev juniorů v Polsku dokázal, jaký je bojovník, a z prohrané bitvy udělal vítěznou. Po kvalifikaci na Bledu to bylo vloni podruhé, kdy jsem byl hrdý, že jsem mohl reprezentovat Českou republiku a že jsem hrál po boku tak skvělého nováčka. K dalším nadějím určitě patří Ondřej Lébl, který měl dobré výsledky hlavně venku. Mezi mladými hráčkami mě zaujala Edita Nechanická z Mariánských Lázní.

Prozradíš nám, jaké plány máš na rok 2003? Slyšeli jsme cosi o tvém úmyslu odejít z Connecticutu na jih Spojených států a zkusit štěstí v mnohem nabitější konkurenci na Floridě.
Mezi moje plány samozřejmě patří zlepšovat svou hru a udržet si své studijní výsledky. Rád bych se přestěhoval někam na jih, kde bych měl příležitost hrát celý rok. Doufám, že se mně to podaří a že mně to pomůže v mé vysněné cestě stát se úspěšným hráčem.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v celém roce 2003!
Luboš Klikar

[Gallery not found]

Počet přečtení: 1 052
Komentáře

Zapoj se do diskuze

Jméno:
E-mail:
Váš příspěvek:

TOPlist
Mediaboard Square 300 Skanska
Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017