ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

Osvěžující vzpomínky Tondy Panenky

01.05.2014 | Antonín Ebr | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Profesionální samouk a mistr krátké hry. Tak všichni znají z greenů fotbalového internacionála Antonína Panenku. Pro český golf udělal více, než si sám uvědomuje. Díky němu měli v Pyšelích při stavbě osmnáctky lidi na své straně, protože »když to hraje i soused Tonda, tak to nemůže být špatný sport«.

Zážitků z hřišť má populární exekutora památné bělehradské penalty z finále evropského šampionátu v roce 1976 mnoho. Podobně jako jiní golfisté. Panenkovo vyprávění je však jedinečné a kousek z té jedinečnosti se přenáší i na krátký písemný záznam.

Systém pokus–omyl
Nikdy jsem neměl trenéra, jsem dokonalý samouk. Dlouholetý kamarád, soused z Vinohrad Pavel Nič, mi nabízel lekce, ale jen mně jednou vysvětlil, jak mám držet hůl, co je to základní postoj a jak se mám rozmáchnout. Sám jsem se naučil i plavat, jezdit na kole, bruslit a hrát fotbal. I systémem pokus–omyl.

Zásluhu má i Goldi
Golf se mi líbil od prvního okamžiku i díky bývalému prezidentovi federace, zesnulému Hanuši Goldscheiderovi. Na jedné z mých prvních akcí vidím chlapa, jak běží po fairwayi pro zapomenutou hůl. Najednou se k němu přiřítil vozík s Goldim, který dotyčnému vynadal, že nemá na hřišti co běhat. Pomyslel jsem si: tady se lidé kárají za rychlé pohyby, golf se mi bude líbit.

Sázky s nebožtíkem Hlinkou
Vzpomínám si na partičku golfu v Poděbradech. Já s Láďou Vízkem proti Vláďovi Šmicrovi s Ivanem Hlinkou, čtrnáct dní před tím, než se Ivan zabil. To byl neskutečný zážitek především kvůli sázkám. Rád sice nastupuji proti silnějšímu hráči, mám pak větší motivaci, ale člověk by měl znát své síly. Jak se říká, proti větru se nedá čůrat.

Rozbité sklo automobilu
Jeden fotograf pořizoval na devítce ve Štiříně záběry pro promotéra turnaje a tvrdil, že golf je vlastně hrozně lehký sport. A to snad nikdy nedržel golfovou hůl v ruce. Byli jsme na dvojce, tak jsem mu půjčil hůl, aby se předvedl. Trefil čelní sklo projíždějícího automobilu.

Hruška po krk v bahně
Brankář Zdeněk Hruška golfu neholdoval, takže mi před lety v Poděbradech tahal bag. Na bývalé jedničce si chtěl zkusit ránu a trefil potůček před greenem. Nedal na mé námitky, že jeden míček obětuji, a jal se ho lovit holí. Propadl se do lázeňského bahna a z potůčku mu koukala jen hlava. Bylo teplo a on se usušil za chůze. Míček nenašel.

Nepoznán ve Štiříně
Hraji ve Štiříně a najednou vidím fotoreportéra, jak bloumá po hřišti. Domníval jsem se, že jde za mnou, ale on mě nepoznal a ptal se mě na hráče, kterého jsem pro změnu neznal já. Prý někde ve Španělsku trefil při golfu slepici, či jakého ptáka, a on dostal za úkol s ním udělat reportáž. A já měl klid.

Líšnická zídka se bránila
Jednou jsme si šli zahrát na Líšnici a nevěřícně sledujeme, jak nad hřištěm krouží vrtulník a poté dosedá na zem. V klubovně jsme se dověděli, že jeden nešťastník poslal na šesté jamce drive těsně před kamennou zídku a následující rána se mu od ní odrazila do obličeje. Odletěl se zlomenou čelistí.

Drive dlouhý 350 metrů
Nejdále jsem byl na Novém Zélandě s kamarádem Pavlem Richterem, kde jsme oba zažili vítr o neuvěřitelné síle. Musel jsem se jednou rukou držet stromu, abych neodlítl. V druhé jsem měl hůl. Mělo to však i výhody, neboť jsem se na jamce par čtyři dostal první ranou kousek před green. Díky větru jsem driverem zahrál 350 metrů.

.

Počet přečtení: 2 062
Komentáře

Zapoj se do diskuze

Jméno:
E-mail:
Váš příspěvek:

TOPlist
Mediaboard Square 300 Skanska
Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017