ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

OBYVATELÉ SÍNĚ SLÁVY ČESKÉHO GOLFU – MIREK VOSTÁREK

08.01.2003 | Redakce | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Mirek Vostárek, symbol českého golfu padesátých let.Český golf v padesátých letech byl jako osamělý ostrůvek obklopený mořem nenávisti. Od ostatního golfového světa byl zcela izolován. Jeho zahraničními vzory byli hráči předválečné éry, Boby Jones a Henry Cotton. Jen vzdáleně se doneslo, že světovému golfu té doby vévodí nějaký Ben Hogan. O to více se český golf upínal k domácím vzorům. Těmi na začátku padesátých let byli velikán českého golfu Hanno Tonder a vycházející hvězda Mirek Vostárek.

Mirek Vostárek, symbol českého golfu padesátých let.
Miroslav Vostárek se seznámil s golfem jako klánovický caddie první generace. K
této generaci patřili caddies, kteří začali tuto práci vykonávat hned po otevření
klánovického hřiště v roce 1938. Z pozdějších golfistů to byli kromě Mirka
ještě Miloslav Plodek, Bohumil Landa, Voloďa Sochovič a oba další bratři
Vostárkové, Karel a Oldřich. Caddies bylo v Klánovicích samozřejmě více, ti však
v pozdější době s touto prací přestali a golfisté se z nich nestali. Tato starší
generace po druhé světové válce již s prací caddies skončila a stala se klubovými
hráči Golf Clubu Praha. Dne 13. června 1948 již někteří z nich tento klub
reprezentovali při utkání s Golfovým klubem Líšnice na líšnickém hřišti. Za GCP
tehdy nastoupili Miroslav Vostárek, Bohumil Landa a Miloslav Plodek. Družstvo pak
doplňovali hráči František Stejskal, Jiří David starší a bývalý motolský caddie
Václav Krejčí. V tomto utkání Mirek Vostárek vyhrál všechna svá střetnutí. V
témž roce 1948 se Mirek Vostárek zúčastnil ještě jednoho meziklubového utkání na
Líšnici, tentokrát však jako člen družstva Českého golfového klubu.

První velké finále

První velkým sportovním úspěchem M. Vostárka byla jeho účast ve finále
Mistrovství republiky 1948 v Mariánských Lázních. Ve finále se střetl s
mnohonásobným mistrem republiky Hanno Tonderem, který byl jasným favoritem. Utkání
však mělo až do sedmnácté jamky druhé osmnáctky mimořádně vyrovnaný průběh.
Na této pětatřicáté jamce finálového souboje zahrál Tonder birdie 4 a na poslední
jamce své vítězství již udržel. Po tomto finále bylo jasné, že v Mirkovi
Vostárkovi vyrůstá hráč mimořádných kvalit, i když v té době byl za
talentovanějšího hráče, pokud jde o techniku švihu, označován jeho mladší bratr
Oldřich. Mirek Vostárek však, kromě dlouhých ran, disponoval i vynikající krátkou
hrou. Jeho cit pro přihrávku byl příslovečný. Finále Mistrovství republiky 1949
svedlo opět v Mariánských Lázních proti sobě Hanno Tondera a Mirka Vostárka. I
nyní byl Tonder vysokým favoritem. Tentokrát však přišel raketový nástup
Vostárka, který mu po deváté jamce zajistil vedení 4 up. Tím však zápas nebyl
ještě zdaleka rozhodnut. Zkušený bojovník Tonder postupně Vostárkův náskok
snížil a finále bylo až do posledních jamek otevřenou záležitostí. Nakonec však
Vostárek své vedení uhájil a zvítězil 2/1. Získal tak svůj první mistrovský
titul a stal se největším Tonderovým konkurentem.

Na dlouho poslední porážka

V kvalifikaci na mistrovství republiky 1950 v Mariánských Lázních se obhájce
titulu M. Vostárek umístil na druhém místě za H. Tonderem výsledkem 76 ran. Tím
zřejmě bylo zajištěno, že budou-li oba první hráči z kvalifikace úspěšně
soutěží procházet, střetnou se až ve finále. Složení ostatních dvojic se
losovalo. V prvním kole se M. Vostárek utkal s jedenáctým z kvalifikace Milanem
Sommerschuhem. Utkání mělo nečekaně dramatický průběh a skončilo Vostárkovým
vítězstvím až na 22. jamce. V dalším kole porazil M. Vostárek Františka Stejskala.
Oplatil mu tak nedávnou porážku ze soutěží družstev v Klánovicích. V semifinále
se střetl Vostárek s obávaným “stylařem” Karlem Hynkem a po oboustranně pěkné
hře zvítězil na 16. jamce. Finále mistrovství 1950 bylo již třetím finálovým
soubojem M. Vostárek – H. Tonder. O tomto finále napsal A. Štika v časopise
Míčové sporty toto: “Oba hráči šli do boje s vůlí zvítězit a vybojovali řadu
nerozhodných jamek, přičemž jejich score vykazovalo čísla hluboko pod standard
scratch score. Tonderovi se vrátila jeho důvěra k puttům a dovedl vícekrát
překvapit svého soupeře dlouhým puttem a tak pomalu v každém kole získával, až
nakonec zvítězil 6/5.” Tato porážka ve finále mistrovství republiky byla pro M.
Vostárka na dlouhou dobu poslední. Od roku 1951 se odvíjí řada Vostárkových
vítězství v legálních i nelegálních mistrovstvích.

Mistrovství si zachovala vysokou úroveň

Koncem roku 1950 zakázaly totalitní úřady hru na klánovickém hřišti a zabraly
klubovnu. Tím pro řadu hráčů golf skončil. Ti odolnější začali za golfem jezdit
do Mariánských Lázní, které se staly na řadu let českou golfovou Mekkou. Zde se
každoročně v době letních prázdnin konalo mistrovství republiky, maskované
většinou názvem Pohár Mariánských Lázní. Na toto mistrovství se sjížděli
všichni nejlepší hráči, kteří zůstali i přes nepřízeň doby golfu věrní. Byli
to především, vedle exmistrů Tondera a Hynka, bývalí klánovičtí caddies starší
i mladší generace. O starší generaci caddies jsme již hovořili, mladší generaci
tvořili Jaromír Fuchs, Jiří Sochovič, Vlastimil Formánek a Zdeněk Šulc. Místní
mariánskolázeňskou hráčskou elitu tvořili Jaroslav Dvořák, Jan Kheil, Dr. Ladislav
Bartůněk, Rudolf Uxa a Dr. Jiří Novotný. I v těchto těžkých dobách si golfová
mistrovství zachovala svoji sportovní úroveň a rámec odpovídající golfové
tradici. Od roku 1951 se králem českých golfistů stává Miroslav Vostárek a svoje
postavení si podržel až do konce let padesátých, kdy pomyslné žezlo předal
Jiřímu Dvořákovi.

Poprvé dvě finále

V roce 1952 úřady nepovolují obnovu činnosti na klánovickém hřišti a
nechávají toto krásné hřiště rozorat. Tím natrvalo končí klánovický golf.
Současně končí i činnost ústředí golfu při ČOS a golf je administrativně
vyřazen ze sportovních disciplín. Naštěstí tento administrativní krok se nepromítl
do života západočeských sportovních orgánů na krajské úrovni a tyto i nadále
ponechávají zástupce golfu v krajském výboru DSO. Druhý mistrovský titul získává
M. Vostárek v roce 1951, třetí a čtvrtý v letech 1952 a 1953. V roce 1954 se nemůže
mistrovství zúčastnit a jeho velký soupeř Hanno Tonder rovněž ne. V roce 1955
umírá jeho největší konkurent Hanno Tonder. M. Vostárek získává svůj pátý
titul. V roce 1956 se konají poprvé v poválečné době mistrovství dvě, na rány a
na jamky, a to již jako mistrovství, bez vnuceného krytí jménem místního turnaje. V
jamkovém mistrovství vítězí opět M. Vostárek a získává svůj šestý mistrovský
titul. Jeho suverenita se v tomto období stává téměř legendární. O herním stylu
M. Vostárka lze říci, že byl spíše hráčem silovým než typem swingovým. Proti
vytříbenému stylu Karla Hynka měl M. Vostárek podstatně kratší nápřah. Jeho
vysoká statná postava mu k tomuto stylu dávala všechny předpoklady. V pozdější
době, kdy již byl nositelem poměrně velkého bříška, mu tento styl umožňoval
hrát stále velmi dobrý golf.

“Hraj to lehce, víc to nechce”

Začátkem šedesátých let M. Vostárek spoluzakládá golfový oddíl při
tělovýchovné jednotě Tatran Praha a poté se na řadu let z golfu vytrácí.
Pravděpodobným důvodem byly zdravotní problémy. V sedmdesátých létech se opět
vrací k soutěžnímu golfu a jako živá legenda je inspirací pro nové golfisty. Hra s
ním i v těchto letech byla skutečným zážitkem. Jeho výkonnost samozřejmě již
nebyla špičková, ale hra stále byla hrou velkého mistra. Mirek Vostárek se stal pro
golfisty v padesátých letech symbolem nezdolnosti a optimismu. Navzdory příkazy a
nařízeními sešněrované době byl jeho životní styl uvolněný až provokativní.
Na golfu to však byl gentleman té nejvyšší třídy. Tajemství dobrého golfu
vyjadřoval lapidárně větami: “Hraj to lehce, víc to nechce” a “Drž hlavu dole,
vole”.

[Gallery not found]
Počet přečtení: 718
Komentáře

Zapoj se do diskuze

Jméno:
E-mail:
Váš příspěvek:

TOPlist
Mediaboard Square 300 Skanska
Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017