Mladé Buky obarvení od 20. 8. 2018
obarvení Mladé Buky od 20. 8. 2018 pravá
obarvení Mladé Buky top od 20. 8. 2018

(Ne)aktivní hendikepový (ne)smysl

19.01.2012 | Andrej Halada | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Po osmi letech hraní golfu jsem byl částečně vyřazen z golfové komunity. Jak mi totiž sdělil server ČGF, mám od roku 2012 neaktivní hendikep. Jsem tedy jen „půlhráčem“. A to i přes skutečnost, že jsem loni hrál golf docela často, vždy zhruba jednou týdně.

Neaktivní hendikep vám je přidělen ve chvíli, kdy za uplynulý rok neodehrajete alespoň čtyři turnaje nebo nesoutěžní výsledky. Jenže já hrál v roce 2011 jen dva turnaje a jeden „nesoutěžní“. Nijak jsem nad tím nepřemýšlel, ale domníval jsem se, že stačí tři výsledky. Ne, musí být čtyři.

Jakmile jsem u svého jména na serveru ČGF uviděl ono velké „NE“, trochu jsem se naštval. Co si to ten pitomý server dovoluje, říkat mi NE! Jaképak NE? V čem jsem NE? Co mi to tu zakazujete? Jsem snad jiný golfista než všichni ti aEGA?!

Samozřejmě, dělám si trochu legraci… Je mi vcelku fuk, jaká písmenka se u mého jména zjevují na webu. Na mém vztahu ke golfové hře to nic nemění. Nicméně tahle skutečnost mi byla dobrým impulsem k tomu, abych se nad smyslem (ne)aktivního hendikepu zamyslel. Chtěl jsem to ostatně udělat už dávno.

Když ČGF zavedla tzv. klubový hendikep 37-54, nadšeně jsem to uvítal. Měl jsem v živé paměti časy, kdy jsem se usilovně snažil dostat od Zelené karty (tehdy ekvivalent HCP 54) k hendikepu 36. Tímhle trápením si prošly stovky, ne-li tisíce hráčů. Mezera od ZK k 36 byla obrovitá a klubový hendikep ji vyřešil, hráčům hru zpříjemnil.

Zatímco zavedení klubového hendikepu se mi jeví jako pozitivní, u (ne)aktivního hcp jsem jeho smysl od počátku – tedy od roku 2009 – příliš nechápal. Za hlavní důvod bývá označováno to, aby na turnajích nevyhrávali hráči, kteří mají tzv. zadržený hendikep. Tedy ti, kteří přijedou na jeden štědře dotovaný turnaj ročně a tady zahrají díky vysokému hendikepu nějakých 50 stablefordů a seberou výhru v podobě zájezdu, hi-fi soupravy atd. Právě ty čtyři turnajové či nesoutěžní výsledky nyní dokládají, že hráčův hendikep je tzv. důvěryhodný, vypovídá o jeho reálné herní úrovni.

Podle mého názoru má tento systém několik slabých míst. Možná opravdu eliminuje možnost, aby na turnajích vyhrávali hráči se zadrženým hendikepem, ale jedná se jen o kategorie s HCP pod 36. Běžně se totiž stává, že v kategorii 54-37 vítězí právě ti hráči, kteří si „počkají“ a pak na nějakém cenově atraktivním turnaji uhrají zmíněných 50 a více stablefordů.

Další problém je stanovení oné hranice čtyř započítaných výsledků. Proč nejsou tři? Proč jich není pět? A proč ne rovnou deset? Kde je hranice odehraných her pro „důvěryhodný“ hendikep? Skutečný hendikep by totiž měl být odrazem nejen turnajových či nesoutěžních výsledků, ale VŠECH her, které hráč za rok odehraje. Tedy i těch rekreačních, s kamarády o pivo atd.

Problém aktivního-neaktivního hendikepu navíc vůbec neřeší skutečnost opačnou: že hráč má mnohem lepší hendikep, než je ve skutečnosti jeho výkonnost. Konkrétně to vztáhnu na sebe: už zdaleka nehraju na svůj hendikep 11,4, potřeboval bych ho zvýšit asi tak na 15 (běžně hraju nad 90 ran). Standardní cestou bych však musel odehrát 40 turnajů a na všech zhoršit, aby měl HCP 15,4. Estékář klubu mi zase hendikep „ručně“ nezvýší proto, že bude argumentovat: Hraješ málo turnajů, jak ti mám určit hendikep?

Aktivnost či neaktivnost tak vnesla do beztak zbyrokratizovaného golfového systému v Česku další překážku, či spíše otravující nepříjemnost. Nejenže musí být český golfista organizován v ČGF po vzoru někdejší totalitní Národní fronty, ale sama ČGF navíc ještě dělí své členy na turnajově „vyvolené“ a ty nepřipuštěné. Jestliže tím možná odstínila pár stovek těch, kteří filutovsky zadržovali svůj hendikep a jezdili na turnaje pro ceny, pak zbylé mase hráčů zbytečně komplikuje situaci. Konkrétně se neaktivní hendikep týká asi 10 000 hráčů. Dalších zhruba 15 000 má aktivní hendikep 0-36, zbylých téměř 30 000 hráčů má klubový 37-54 nebo nemá vůbec žádný hendikep (cca 5 000 hráčů).

Co přitom musí udělat hráč, aby se opět stal „aktivním golfistou“? Odehrát alespoň tři turnaje či nesoutěžní výsledky. Takže hráč pojede na turnaj jen proto, aby splnil nějaký úředně nařízený limit… A pokud by náhodou dosáhl dobrého výsledku, který by stačil třeba na třetí místo, tak nedostane nic. Tumáš, chytráku, my do tebe vidíme, tys chtěl lacino pobrat cenu – takhle ostrouháš!

Odhaluje se tu jedna věc, která nemá s podstatou golfu vůbec nic společného: je to nedůvěra a podezíravost v čestnost samotných hráčů. Golf jako hra je postaven právě na tom, že hráč nepodvádí sám sebe ani ty druhé. Že sám sebe potrestá ranami navíc, pokud zahraje proti pravidlům (i když ho nikdo nevidí). Tento bohulibý rámec byl vytvořen v anglosaském světě, kde je také golf stále považován za hru gentlemanů. Kde si také hráč může mnohem volněji upravovat vlastní hendikep podle toho, jaká je jeho skutečná výkonnost. Hraje také podle ran a nikoli podle „šidícího“ stablefordového systému, který hráčům nasazuje růžové brýle.

Naproti tomu evropský kontinentální systém je upjatější, byl vytvořen „shora“ a je mnohem více úřednický a méně individuální. V Česku je pak celý systém golfového fungování ještě svázanější, protože kdo není v ČGF, ten nemůže hrát turnaje, obtížněji se dostává na hřiště atd. K dovršení všeho se pak v Česku golf vydal pošetilým směrem, kdy se hraje obrovské množství turnajů a spousta hráčů má dojem, že se musí honit za bláznivými číslíčky s označením HCP. Tohle věru není podstata golfu, jehož smyslem je trefit se holí do míče a příjemně strávit volný čas. Zkuste se mimochodem zeptat jakéhokoli Skota na to, zda má aktivní nebo neaktivní hendikep. Vyvalí na vás oči a řekne: „No, asi bych měl mít aktivní hendikep, když hraju golf…“

Andrej Halada, www.navzduchu.cz

 

.