obarvení leva cast 4. 4. 2018
obarveni prava cast 4. 4. 2018
obarveni top 4. 4. 2018

Názor: pár smutných epizod z Challenge

02.06.2014 | Josef Káninský | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Právě skončený turnaj na Kunětické Hoře by mohl být přelomem. Na české hráče už je možné, a také potřebné, uplatňovat přísnější měřítka než v minulosti. Šestnáct z nich dostalo divokou kartu, někteří zdaleka nestartovali na Challenge, či dokonce European Tour poprvé, ale jen jeden prošel cutem a většinou opět končili na chvostu výsledkové listiny. Ale nejde jen o sportovní výkon, ten může v golfu ovlivnit cokoli, i když celkově byl jistě podprůměrný. Jde také o dojem.

Když jsem šel z nedělní tiskové konference, zastavil mě v klubovně úctyhodný muž, na první pohled dlouholetý golfista, a zareagoval na téma špatných výkonů domácích hráčů. „Chybí jim pokora, úcta a píle,“ řekl bez známky zloby, spíš smutně. Přimělo mě to k zamyšlení. Asi bych sám v hodnocení nebyl tak příkrý, nicméně porozuměl jsem tomu, co onoho pána k přímým slovům vedlo. Udělal jsem si malou rekapitulaci.

Ve druhém kole odstoupil z D+D Real Czech Challenge Lukáš Lizánek. Několik jamek před koncem měl za sebou sérii špatných úderů, jeho skóre neočekávaně narostlo, situace na hřišti byla složitá, zdržoval hru svého flightu i dalších. Byl to dostatečný důvod vzdát? Jednoznačně: nebyl! Ano, je otázkou, jakou motivaci má právě Lizánek, jinak dobrý hráč s několika tituly z domácí scény, na mezinárodním poli. Pokud takovou, jaká odpovídá jeho volbě, divoká karta mu nepatří.

Mezi patnácti golfisty, kteří skončili po dvou dnech, byl Marek Nový, jeden z nejlepší české trojice uplynulých let i současnosti, loni stálý člen Challenge Tour nižší kategorie. Hrál 78 a 70 ran, tedy slušné jedno kolo. Den nato se na jeho facebookovém profilu objevily fotografie, na nichž bezstarostně ve společnosti kamarádů cosi slaví. Bylo to v tu chvíli správné? Jednoznačně: nebylo!

Možná Marek Nový mezitím trénoval, možná si vědomě naordinoval den volna po náročném programu. Určitě by se rád dostal aspoň na loňskou úroveň, s omezeným rozpočtem to není úplně snadné. Ale na tom nesejde. Jakožto jeden z nejlepších si musí uvědomit, že jsou na něj upřeny zraky veřejnosti. Jak chce při takové sebeprezentaci přesvědčit onoho pána z kunětické klubovny, že přistupuje ke golfu s pokorou?

Domácí hřiště tentokrát nepřálo Ondřeji Lieserovi, jenž na něm loni třicátým místem stanovil maximum českého golfisty na této úrovni. Po dohrání druhého kola byl rozezlený tak, že odmítl rozhovor. Na tři dotazy pouze odsekl, že hrál špatně, neví proč a jede rychle pryč. Má právo ještě ani ne třiadvacetiletý mladík na takovou reakci? Jednoznačně: nemá!

Jistě, kdybych si na Ondřeje Liesera počkal, třeba by za půl hodiny vychladl. Ale neudělal jsem to, protože mám rád, když věci klapnou na první pokus. Nerad bych, aby to vypadalo, že jde o můj osobní plezír. Jsem za léta praxe zvyklý na horší a odmítavější reakce fotbalistů, je to jejich vizitka, ne moje. Jenže tohle není fotbal. Golf si pěstuje zcela jinou kulturu, jejímž základem jsou korektnost a duchapřítomnost. Pokud český hráč tyto vlastnosti nemá v sobě teď, vypěstuje si je později?

A kdo by je v něm měl pěstovat? Nevšiml jsem si, že by se v Kunětické Hoře viditelně prezentovala česká PGA, která tu měla celou špičku. Amatérská federace přijala pozvánky, rozdělila je, ale jak dál podpořila nominované hráče, aby nekončili hluboko v poli poražených? Přimělo mě to pomyslet na dlouhodobě podprůměrné výsledky národních reprezentací. Czech PGA i ČGF mají relativně nová vedení. Od Kunětické Hory je třeba i na ně pohlížet přísnějšími měřítky, pokud se týče sportovních výsledků.

Na závěr ještě zmínku o finálovém kole. S Lukášem Tintěrou, jediným Čechem v cutu, šly po hřišti zhruba dvě desítky diváků. Byl mezi nimi Adam Rajmont. S tímto mladým hráčem jsem dosud neměl příležitost osobně a déle promluvit. Podle prvního dojmu je to sympatický a přístupný mladík. Vím, že na něm leží tíha nešťastné prezentace v bulváru, který ho (mimo jiné stupidity) ufounsky přirovnal k Tigeru Woodsovi. Věřím, že Rajmont, jehož výsledky při startech na divoké karty jsou zatím mizerné, se z té situace poučí a začne na svou image dbát s rozumem.

To, že se jako jediný přišel podívat na svého krajana, jak bojuje o výsledek v evropské konkurenci, byl poslední špatný dojem, jaký z českého pohledu turnaj nabídl. Ne, není to povinnost. Ale z patnácti jeden… Jednotlivé popsané epizody by samy o sobě ještě nezavdaly důvod ke kritice. Mají svá pro a proti, uznávám. Ale tohle není ani tak kritika jako názor a nabízená pomoc. Pokud hráči nemají ve svém okolí nikoho, kdo by jim řekl nepříjemné věci, nezbude než aby to udělala média. Jak dokládá mé setkání s oním pánem v klubovně, média nikdy nemluví jen za sebe.

.