obarvení leva cast 4. 4. 2018
obarveni prava cast 4. 4. 2018
obarveni top 4. 4. 2018

Alan Babický: Náprava křivd na ‎golfistovi českém – díl první

08.12.2017 | Alan Babický - Ingolf | publikováno v rubrice Novinky
A A A

MalyAleNas2Malej, ale náš
První díl zábavně přemýšlivého cyklu Alana Babického

První série zamyšlení mapuje, v čem je náš golf „nejjinější“ oproti vyspělým golfovým zemím. V ČR existuje několik fenoménů, které skoro nikde jinde nenajdete. Postupně je projdeme. Celé toto „povídání“ není kritika, spíše hledání zdůvodnění, proč český golf je tam, kde je a některé věci jsou tak, jak jsou. Chudák golf sevřen bariérami (řečeno marketingovou terminologií) stagnuje a běžně funkční modely ze zahraničí či z jiných sportů u nás dost dobře fungovat nemohou. Pojďme zmapovat témata „státovorná“ než se dostaneme k malichernostem typu, že v golfu není topspin a ruce mají v impaktu nulovou dopřednou rychlost…-)

V množině lidí, kteří přišli do golfu od roku 94, kdy se otevřením Karlštejna pomyslně mapuje novodobá historie, je určitý počet lidí, kteří byli a jsou ohromně úspěšní ve svých oborech a v mnoha případech se „z nějakého záhadného důvodu českého původu“ od první golfové minuty domnívají, že jsou automaticky i odborníky na golf a věci s ním spojené. A tak v domnění, že právě oni, teď a tady „přepíší historii“, je golf u nás do značné míry v mnoha ohledech unikátní, obsahuje unikátní prvky, procesy, obchodní a klubové modely a koneckonců, třeba i unikátní designy hřiště. Něco z toho je fajn, něco ne až tak a něco je vysloveně cesta do pekel, jen neznalý to ještě neví… a chudák obyčejný český golfista si po vzoru akvarijní rybky tak často může myslet, že 60 litrů je oceán.

Dovoluji si místopřísežně prohlásit, že prvotní, až monstrózní rozdíl od rozvinutého golfového světa je, že za doslova překotný rozvoj golfu v ČR mohou ve značné míře obchodní společnosti, které v golfu našly v polovině 90.let na cca 12 let efektivní nástroj pro budování a rozvoj vztahů. Nutno podotknout, že právem. Golf je v tomto naprosto unikátní, protože se se soupeřem/spoluhráčem poznáte, pokecáte si a skamarádíte se (většinou).

Ale pojďme nejdříve za hranice. Prakticky „vše“ v golfu v rozvinutém zahraničí (myslíme především země anglosaské) se opírá o klub. Klub mívá stovky a tisíce členů, je to místo pro odpočinek, po večerech a o víkendech, potkáváte se se známými, jste vítáni a hlavně, máte co dělat a jste při tom obsluhováni. Pro našince, kombinace chalupa-hospoda-fotbálek. Golf často není hlavní, a rozhodně určitě ne jediný důvod, proč být v cizině v klubu. Že by jiný kraj, jiný mrav?? Ale, ne. Se členstvím si v cizině většinou kupujete i „poměrný“ podíl hřiště a tedy právo o něm do značné míry rozhodovat. Aneb, vedení klubu řídí areál. Všimli jste si, jak hráči na světových túrách vždy děkují členům klubu, že je „nechali na svém hřišti zahrát“?

Běžný rekreační golfový život vypadá takto: svoje hole máte uschované v klubu, máte to blízko a na golf vyrazíte, kdykoliv je hoďka dvě volna. Rekreační golfista je každý, kdo se golfem neživí a není v amatérské reprezentaci, bez ohledu na hcp. A často přijedete „jen“ na oběd, večeři, do bazénu, na karty, tenis apod. Členské příspěvky, další poplatky a samozřejmě příjmy z hrazených služeb kryjí náklady na provoz areálu.

Jak mají manažeři klubu – pro teď předpokládejme, že ví jak na to – budovat klubovou atmosféru, když ale všichni čeští golfisté cestují za golfem několik hodin cesty po celé republice. A není tady navíc náhodou semínko další české „legendy“, že golf je časově náročný sport?

I statutárně a ekonomicky je to u nás v drtivé většině případů jinak. Většinu hřišť vlastní právnická nebo fyzická osoba a klub je hostem v jakési formě nájmu. Klub v ČR je historicky minoritní zdroj příjmu, neboť… v době, kdy bylo málo členů se najednou otevřely dveře a na prahu stála obchodní společnost (její eventová agentura) a chtěla, aby jejich firmě pronajmuli hřiště na celý den. Za ceny „technicky“ nesmyslné, ale „hej“ máme volný trh… Pronájmy bývaly běžně za hranicí 200 000 Kč za den. Obvyklou argumentací byl ušlý zisk z fýčkařů a nemožnost členům klubu hrát ten den… V realitě ovšem jejich průměrný denní příjem jen stěží dosáhl i na exponovaných hřištích na hranici třeba 30 000 Kč za den. A tak se „pronájmu“ hřiště na firemní turnaj podřídilo „v klubu“, přesněji v hlavě majitele areálu, vše. A ještě dnes se majitel hřiště už v prosinci chlubí, jak má nasmlouvaných klidně i 4 turnaje týdně na příští sezónu (cca 24 týdnů). Matiku si udělejte sami. Bylo by více členů už tehdy, kdyby majitelé nechtěli za „prázdné členství“ deseti a statisíce, což jim skoro nikdo právem nechtěl dát neb pro členy nic nedělali? Kdo ví..

A člen nemá kde hrát. A klub na něj kašle, důležitější jsou korporátní klienti. A proč by se tedy stával členem? A jak daleko je ke vzniku mimoklubové registrace a ke vzniku virtuálního klubu (který je prakticky českým vynálezem, jinde díky tržním standardům prakticky nefunkčním)?

Dalším figurkou na této šachovnici v této partii je obyčejný hráč golfu – potencionálně člen klubu, tedy hegemon „odspoda všeho“. Pokud člověk normálně žil, měl „svou“ banku, auto, zaměstnavatele, telefonního poskytovatele a pár kamarádů podobného druhu, stal se tak nějak přirozeně „VIP golfistou“. Všichni ho zvali na své korporátní turnaje. Ani ty nebyly naplněné a tak často moc nesplnily obchodní účely, což byl o pár let později jejich konec, ale o tom jindy. A on jel rád. Dostal najíst, obskakovaly ho hostesky, dostal uvítací balíček, mohl vyhrát pěkné ceny a golf ho nestál ani korunu a mohl na něj v pracovní době, jen oznámil ve své práci, že jde hrát s klienty. Firmy do golfových akcí pro své klienty investovaly miliony korun. Korporátních turnajů bylo ve vrcholu tohoto „středoevropského golfového záchvatu“ jeden rok přes 8000 na tehdy asi 70 hřištích, tj. s průměrem kolem 4 turnajů týdně… Zúčastnivší se golfisté z ciziny si s obočími navrch hlavy připadali jako v golfovém ráji, nebo minimálně na Měsíci, a nejvíce žasli nad tím, jak někdo může dělat z golfového turnaje pro rekreační hráče takový cirkus, jehož vyvrcholením není golfová hra, ale módní přehlídka spodního prádla… O pompézních detailech typu nafukovací brána, kuchař s čapkou a „fine-dining“ občerstvením na několika jamkách ani psát nebudeme… A běda agentuře, jestli došla voda bez bublinek na 15. jamce.

V těchto zdánlivě golfově orgasmických dobách byl živočišný druh zvaný Golfista VIP firemní zván klidně na 5 turnajů týdně… ano, viděl jsem mnoho diářů, kde jediné dva dny, kdy tito lidé nehráli, bylo pondělí – staff meetingy všeho druhu a potom neděle – musím být s rodinou…. A vše zdarma.

Jak bolestné bylo procitnutí během „tzv. krize, kdy první korporátní škrty potkaly právě golf? A jak asi pak můžeme chtít v dnešní době „normální“, aby tito lidé platili za golf a služby a věci s ním spojené? Jak asi můžeme čekat rozvoj členské základny, když najednou už lidé nemohou na golf v pracovní době? A ti co by šli po pracovní době byli odrazeni historkami a opulentností z doby „rauťáků“. A navíc, v hlavách českých je „jít na golf“ rovno cca 2 hodinové cestě někam, tam 6 hodinové kolo a 2 hodiny cesty domů?

V cizině se zdaleka nehraje tolik turnajů. Pokud, tak turnaje jsou malé, klubově střídmé, po česku by se řeklo hendikepové… pro pár flightů členů klubu a jejich případných hostů. Za golfem se nejezdí nikam jinam než do svého klubu. Maximálně tak 2x za sezónu se jede do klubu s kolegy z práce apod. Firmy nedělají své turnaje a agentury se golfovými turnaji neživí. Neexistují „golfové tůry“ pro lidi s hcp vyšším než pět a děti, ale o nich příště v kapitole Rekreační golfista na plný úvazek.

A tak náš český systém, kdy klub nic nenabízí, protože nikdo nic nechce, protože jde jen o hraní, které dostanou zadarmo při ježdění po „všech čertech“ vyprodukoval cestujícího rekreačního hráče. Nefunkční (a předražené) klubové prostředí „vyprodukovalo“ mimoklubovou registraci. Ta dala vzniknout virtuálnímu klubu a tak nejpočetnější golfový klub v ČR je virtuální. Přes 3000 členů.

Problémy z tohoto všeho pramenící, které tehdy spaly, jsou nicméně dnes „velmi vzhůru“ a doslova řvou do uší těm, kteří si s dalším rozvojem golfu nevědí rady. Některé kauzality byly nastíněny výše, o dalších budeme mluvit příště a na závěr ještě jeden fenomén, kterým se od světa lišíme dokonale a doslova.

Proč se v ČR nedaří dělat vyhlášení turnajů jako v cizině, kde všichni dohrají, dojdou se osprchovat, převléci do společenského oblečení a kolem 19.00 se sejdou v klubovně, „u jednoho stolu“ a v opravdu slavnostní atmosféře proběhne vyhlášení. Všichni jsou tam, všichni se smějí a všichni všem tleskají. Každý dostane „pamětní pohárek“ a drobnou cenu. To jak to probíhá u nás jistě nemusím popisovat. Já osobně si nikdy nemyslel, že je to výhradně náturou a nevychovaností našeho národa, což slýchám jako hlavní argument v diskuzích.

Aneb, jak se Golfist český mohl naučit sprchovat, převlékat do klubových sak (džíny a kroksy vem čert) a těšit se na večeři a vyhlášení, když je 16:30, jsem přecpanej z rautu, který je více než opulentní a čekal na mě ihned po dohrání, ale ještě mám před sebou 2 h cesty? Nejsem totiž klubový golfista, nemám zde skříňku, nejsem na „svém“ hřišti, nebudu přece s sebou vozit na golf ještě ke všem těm krámům, co musí denně naložit a vyložit, ještě smart casual a sako. Nejsem totiž klubový golfista, jsem cestující vyděděnec.

.

Babicky100Alan Babický

.

.

.

.