DRFG – left
DRFG – right
DRFG – top

Co prozradil Mickelson o svém dvorečku?

22.09.2014 | Andrej Halada | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Phil Mickelson

Výukových publikací týkajících se golfové hry se na knižním trhu objevují ročně desítky. Když ovšem něco napíše Phil Mickelson, není to úplně běžná kniha.

Na výukových knihách velkých hráčských hvězd mne většinou nezaujmou standardní rady „jak na to“, ale spíš detaily a maličkosti, které se týkají jejich životů, postojů ke hře i tréninku. Kupříkladu si vybavuji jednu překvapivou pasáž z knihy Jacka Nicklause Hrajte golf jako já, kde tento velký golfista píše, že podle jeho názoru je tenis lepší hrou než golf. Je prý levnější, zabere míň času, poskytuje víc pohybu, má méně společenských a finančních bariér.

Takto radikální a otevřený Mickelson ve své knize Tajemství krátké hry není, jeho kniha je také věnována hlavně otázce techniky, nácviku krátké hry a patování. Ale i tady jsem našel několik pasáží, které se věnují obecnějším otázkám a stojí za to je zmínit.

Kupříkladu hned v předmluvě píše hráčův otec o tom, jak se to událo, že Phil hraje na levou stranu, ačkoli je pravák:

„Phil byl ještě v plenkách, a když jsem odpaloval své přihrávky, vždy jsem ho zabavil několika golfovými míčky, s nimiž si hrál. Chtěl jsem ho mít neustále na očích, a tak nebezpečnější místo bylo přímo naproti mně. Po takto strávených skoro šesti měsících nadešel čas, kdy dostal svou první malou hůl na pravou stranu. Při přípravě na první švih jsme si vyměnili místa… K mému velkému údivu Phil reagoval dosti neobvykle – přehmátl si, uchopil hůl v levorukém držení a pak skvěle švihl a zasáhl zadní stranou hole. Poté, co to udělal i podruhé, jeho švih na opačnou stranu na mne udělal takový dojem, že jsem se rozhodl změnit hůl a ne jeho švih. Šli jsme do garáže a opatrně odřízli zadní část hole, abychom jí dali alespoň nějaký loft, původní líc hole jsme jinak vytvarovali a dali starému, malému dřevu nový nátěr.“

Další zajímavá pasáž popisuje, jak Mickelson starší přistupoval k tréninku svého syna. Není bez zajímavosti, že v podstatě stejný přístup – hra jako zábava – praktikoval i Earl Woods v případě malého Tigera.

„Především jsem chtěl, aby hra zůstala zábavou. Golf je velmi obtížná hra a může být pořádně ubíjející. Když jsem Philovi ukazoval golf, hlavně na cvičné ploše, kterou představoval dvorek za naším domem, snažil jsem se vycítit, kdy je na absolutním vrcholu zábavy, a v tu chvíli jsem vždy našel důvod, proč musíme přestat. Díky tomu, že jsem vždy končil v nejlepším, se stal Phil takřka posedlý golfovou hrou a bral si svoji hůl všude s sebou, dokonce i do postele.“

O fenoménu „Mickelsonovic dvorek“ ostatně píše i samotný hráč: „Chvíle strávené s gofem na našem dvorku byly čirá radost a to mělo zásadní význam pro úspěchy, kterých jsem v kariéře dosáhl. Můj život s golfem se formoval právě tam a právě tahle zkušenost byla základem pro moji hru… Když otec postavil na zahradě chipping green, bylo mi osm nebo devět let a dokud jsem nemohl pořádně drajvovat, byl to pro mne jediný trvalý přístup ke golfu.“

Mickelson pak na domácí tréninkový dvorek dále vzpomíná: „Strávil jsem tam bezpočet hodin a právě tady jsem se stal kreativní; jednou jsem šel za olivovník, jindy za pomerančovník, zkoušel jsem prohnat míček bunkrem, hrál jsem rány z písku, všechny možné krátké rány. Za čas jsem ale potřeboval něco nového, čím bych se bavil. To místo se nachází necelých čtyřicet metrů od rohu vedle domu až k hraně rokle těsně za greenem. Táta mi platil deseticent za hole-in-one a já strávil celé měsíce tím, že jsem se pokoušel vydělat si na školné tímhle způsobem. Jako teenager jsem už začal hrát míčky přes dům z předzahrádky na green za domem a poměrně velké množství desetníků tak padlo na opravy oken našich i sousedů.“

Pro srovnání: Tiger Woods několikrát při ohlédnutí za svými dětskými roky vzpomněl, jak trénoval malé přihrávky na krátkou vzdálenost doma, v obýváku přes gauč. A byly to prý největší nervy v jeho hráčské kariéře – bál se, že by něco mohl rozbít.

Woods i Mickelson vedle toho, že jejich mimořádný a přirozený talent byl rozpoznatelný už od nejútlejšího věku, mají společnou i další věc: u obou hrál důležitou roli otec, který převzal roli trenéra. Mickelsonův otec píše, že syna „dovedl“ až k nulovému handicapu, kdy také vycítil, že mu víc dát nemůže.

Avšak to nejpodstatnější, co oba hráče spojuje, je obrovské množství času, které věnovali tréninku. Právě to je posunulo daleko před všechny vrstevníky, v tom je podstata jejich úspěchů. Mickelson píše: „Rodiče podporovali můj trénink i hru, a tak jsem měl hodně dnů, které by dohromady vydaly na nějaké ty roky, pokud bych je sčítal, kdy jsem se takhle sám mohl učit krátkou hru.“

Je tedy trochu paradoxní, když Mickelson zároveň ke čtenářům své knihy píše: „Tahle kniha je snadný způsob, jak se tohle vše naučit, takže nebudete potřebovat tolik času. Když půjdete do prostoru pro trénink krátké hry, můžete rovnou pracovat na správných základech a dokázat zlepšit svoji hru nesrovnatelně rychleji, než tomu bylo u mě… Tahle knížka je navržena tak, aby vám pomohla vyvinout si krátkou hru na světové úrovni.“

Je samozřejmě potřeba udělat trochu self-promo vlastní knize, jenže pravda spočívá právě v tom, co Mickelson zmínil předtím: v těch nekonečných trénincích. Ve sportu a golfu jakbysmet nic nejde rychle, člověk musí tréninku dát, co je potřeba – i když dnes by všichni chtěli snadné rady a rychlá zlepšení. Na dobrou a především onu „světovou“ úroveň se lze dostat jedině tak, že budete nekonečné měsíce a roky trénovat někde na dvorku nebo v obýváku.

Andrej Halada, www.navzduchu.cz

Počet přečtení: 2 090
Komentáře

Zapoj se do diskuze

Jméno:
E-mail:
Váš příspěvek:

17.8.Natadola, Fiji International
17.8.GermanySaltire Energy Paul Lawr
19.8.KaskádaGolf.cz Open Tour
22.8.LoretaGolf.cz Open Tour
24.8.DenmarkMade in Denmark
27.8.DarovanskýGolf.cz Open Tour
TOPlist
Manboxeo Square 300 – 7. – 13. 8. 2017