ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

Lucie Hinnerová: V golfu musíte důvěřovat hlavně sami sobě

19.03.2015 | Dagmar Dandová | publikováno v rubrice Novinky, Rozhovory
A A A

Rodačka z Kopřivnice Lucie Hinnerová (24) v září 2013 ukončila amatérskou kariéru a přestoupila k profesionálům PGA Czech jako Playing Pro.  Nyní se poctivě připravuje na nadcházející sezónu. Právě se vrátila z dvouměsíčního soustředění na Floridě a chystá se na svůj první letošní turnaj ze série LET do Maroka, kde startuje na divokou kartu.

Jak probíhala tvá zimní golfová příprava?

První část soustředění jsem byla v Americe u rodinných přátel kousek od Miami, kde jsem hodně pracovala na dlouhé a krátké hře a upravovala si trochu švih. Hodně jsem se soustředila i na fyzickou kondici. Prakticky denně jsem byla v posilovně nebo jsem běhala po pláži. Po třech týdnech jsem se přesunula do Bradentonu na západním pobřeží Floridy, kde jsem trénovala se svými kamarádkami Kristýnou Abrahamovou a Evou Koželuhovou. Pracovala jsem na puttování, krátké hře a chodila pravidelně na hřiště.

A jak trénuješ, když jsi v Čechách?

Šestkrát týdně trénuji po šesti hodinách a ke golfovým tréninkům mám samozřejmě také kondiční tréninky a to pětkrát týdně, do toho musí být i nějaká regenerace a psychická příprava. Hodně mě baví i společná kondiční příprava, navzájem se vždycky s ostatními hecujeme.

Co je podle tebe v golfu naprosto klíčové pro úspěch?

Podle mě je ve vrcholovém golfu klíčem k úspěchu kromě dobré techniky, která musí být samozřejmostí, i fyzická kondice a hlavně důvěra v sama sebe. Když je člověk fyzicky dobře připraven, cítí se na hřišti v pohodě a nemusí přemýšlet nad tím, jestli ho bolí nohy, záda, nebo jestli hřiště vůbec dojde. A s dobrou fyzickou kondicí, souvisí i psychická pohoda. Člověk má pak jasnější mysl, lépe se mu přemýšlí nad každou ránou.

V září roku 2013 jsi ukončila amatérskou kariéru a přestoupila k profesionálům PGA Czech, byla to pro tebe velká změna?

Určitě, já beru profesionalizaci jako krok dopředu. Když chce být hráč lepší a lepší, měl by jít k profíkům a zkusit turnaje v zahraničí, jinou konkurenci, samostatnost, hřiště i atmosféru. Pro mě to byl prostě posun o jeden stupínek výš a to hlavně v tom, že se můžu naplno věnovat tomu, co mě baví. O profesionalizaci by měl podle mě přemýšlet každý hráč, který v golfu vidí svou budoucnost. Budoucností nemyslím pouze hru, ale golfové prostředí jako takové. Ale je to věc každého jednotlivce.

Jak jsi se vlastně dostala ke golfu?

Můj otec se s kamarádem na nějaké oslavě rozhodli, že zjistí, co vlastně obnáší slovo „golf“. Hned následující den vyrazili do Rožnova na driving a mě vzali s sebou. Tam jsme narazili na trenéra Petra Moučku, který nám objasnil základy. A zatímco u otce a jeho kamaráda první lekce nepadla na příliš úrodnou půdu, já pod Petrovým vedením začínám už jedenáctou sezónu a jsem za to hrozně moc vděčná.

Jedenáctá sezona? To je úctyhodné číslo. Pamatuješ si ještě na svůj první vyhraný turnaj?

Byl to nějaký klubový turnaj, kde jsem hrála tak všelijak, ale rozhodně jsem z toho neměla dobrý pocit. Spoluhráčky ve flightu mi říkaly, ať počkám na vyhlášení, že jsem možná něco vyhrála. Jenže já v té době nevěděla, jak se pořádně počítají stableford body. A najednou mě vyhlásili na prvním místě. Byla jsem hodně překvapená. Dostala jsem pohár, který mám doma pořád vystavený.

Stíháš vedle golfu také něco jiného? Školu, koníčky…

Je pravda, že kromě golfu už mi na moc věcí čas nezbývá. Ale je to i můj koníček, který mě pořád neuvěřitelně baví. Co se týče školy, tak střední se dala ještě v poklidu stíhat, měla jsem individuální studijní plán a učitelé mi vycházeli vstříc. Na vysoké to bylo trochu složitější. Už si nešlo požádat o individuální plán a tak, když jsem potřebovala mít víc absencí, než bylo povoleno, musela jsem dělat práce navíc a všechny učitele si obcházet po jednom a domlouvat se s nimi.

To muselo být docela náročné…

Taky bylo. Bakaláře v oboru Management sportu na Masarykově Univerzitě jsem zvládla, ale v současné době jsem musela magisterské studium přerušit. Bohužel se to už opravdu nedalo skloubit s golfem dohromady. Aspoň ne v mé první profesionální sezóně, kdy jsem se začínala orientovat v úplně jiném prostředí. Ale určitě chci tento obor v budoucnu dostudovat. Poslední dobou jsem se začala zajímat i o obor kondiční trenér, takže si podám přihlášku na magistra v Brně i na to.

Kdo tě v golfu nejvíc podporuje?

Určitě rodina. Občas mi dokonce dělají i kedíky na turnajích. Pak také můj trenér Petr Moučka, který je semnou vlastně od začátku. V mém týmu je také konzultant Pavel Nič, kondiční trenér Jan Cacek, sportovní psycholog Michal Šafář a PR manažer Jaroslav Baďura.

Máš nějaké speciální rituály na to, jak se správně naladit před turnajem?

To není nikdy jednoduché, ale na turnaj se dá svým způsobem naladit tím, že si správně načasujete formu. Musí se tomu uzpůsobit komplet všechny tréninky jak golfové, kondiční, tak i sezení s psychologem. U sebe vidím, že když je každá buňka v těle přesvědčena o tom, že turnaj zvládnu, tak jak chci, pak se to i stane. Ale když jich pár přesvědčených není, nikdy to nevyjde. Tohle znám z vlastní zkušenosti moc dobře.

Máš nějaký konkrétní případ?

Třeba jamkové mistroství v roce 2013, kde jsem obhajovala titul. Tomuto turnaji jsem kompletně podřídila veškerou přípravu a čas. V kvalifikaci jsem nijak neexcelovala, hrála jsem standartní výsledky, ale v jamkové části jsem už hrála dobře a postupně jsem se prokousávala pavoukem až k obhajobě titulu. Prostě to šlo tak plynule a vyšlo to.

A opačný případ, kdy jsi předem věděla, že to prostě nedáš?

Tak za nejnepovedenější považuji výsledek z finálové kvalifikace na LET v roce 2013, respektivě poslední kolo, kde jsem hrála otřesně. Byla jsem nervózní a nemohla jsem chytnout správné tempo hry. Hlavně u puttování a tím jsem si to celé pokazila. To kolo mě hodně zklamalo a už jsem nebyla schopná chytit druhý dech, jak mě to rozhodilo…

Je někdo z golfistů, koho obdivuješ?

Přímo vzor asi nemám, snažím se  vzít si od každého to nejlepší. Na PGA se mi třeba hodně líbí, jak hraje Adam Scott.

S jakou holí nejradši hraješ?

Asi s driverem. S tím jsem dost přesná a hraji konzistentní rány. Docela si věřím i na rány do greenu ze vzdálenosti okolo 80 m, tvořím si tak docela dost birdie šancí.

Je něco, co ti na profesionálním golfu vadí?

Ani ne tak vadí, spíš mě trochu mrzí, že ženský golf není tak populární jako ten mužský. Máme méně turnajů, menší Price Money a méně sponzorů. A i když při hře vypadají holky určitě lépe, diváky to stejně nepřitáhne (smích). Na druhou stranu, výhodou je možná to, že máme menší konkurenci, je nás méně. Spousta holek nechce hrát golf po celý život, chce mít rodinu, zázemí a musí se rozhodnout, čemu dají přednost, jestli kariéře a „tourovému“ životu nebo rodině.

A kde hraješ v Čechách nejradši?

Moje nejoblíbenější hřiště u nás je asi Čeladná, kde jsem začínala. Hřiště je kopcovité, dlouhé, s rychlými greeny a dokáže vás něco naučit. Samozřejmě mám ráda své domovské hřiště v golfovém rezortu Kaskáda, nejoblíbenější je asi kamenná devítka. A v zahraničí ještě žádné oblíbené hřiště nemám…

Počet přečtení: 1 712
Komentáře

Zapoj se do diskuze

Jméno:
E-mail:
Váš příspěvek:

TOPlist
Mediaboard Square 300 Skanska
Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017