ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

Kdo vynalezl golfové triko s límečkem?

07.11.2011 | Andrej Halada | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Není nic proměnlivějšího než móda. Golf je sice konzervativní sport, ale i on musel reagovat na obecnou proměnu oblečení. Kdyby tomu tak nebylo, museli by hráči dodnes švihat holí například v parukách, třírohých kloboucích a dlouhých kabátcích, jako tomu bylo ještě na konci 18. století.

Jestliže dnes považujeme za klasické a vhodné golfové oblečení slušné dlouhé kalhoty a tričko s límečkem, pak právě tohle by pro každého meziválečného hráče bylo šokující. Jenže nad oblečením 20. a 30. let let s kravatou a kalhoty zastrčenými do podkolenek by se zase podivovali hráči roku 1850. Tehdy byl totiž běžný golfista vybaven frakem, cilindrem a košilí s obrovským „motýlem“.

Tuhle módu však považovali už na konci 19. století za příliš formální a také značně nepohodlnou. A tak golfoví hráči odložili nepraktický cilindr a vyměnili ho za čepici. Frak zase nahradilo tvídové sako. Začaly se nosit pumpky s podkolenkami (pumpky mají zapínací pásek a sahají těsně pod kolena). Zůstala košile, ovšem motýla nahradila kravata. Takto hrál i slavný triumvirát J. H. Taylor, Harry Vardon a James Braid před první světovou válkou.

Po první světové válce mizí pumpky a objevují se jen o trochu delší kalhoty, které sahají do půlky lýtek a jsou zastrčeny do podkolenek. Krátká délka kalhot se udržela hlavně z praktických důvodů, hráči si neurousali nohavice. Jeden z hlavních golfových módních guru té doby, Walter Hagen (vítěz 11 majorů), při hře už odložil sako a hrál v košili, případně si na ni dal svetr. Bylo to z hlediska pohybu příjemné, ovšem z hlediska tradic odvážné a novátorské.

Na přelomu 20. a 30. let přichází revoluce, která provždy změní tvář golfového oblečení. Změnu však nehledejme v golfu, nýbrž v tenisu. V roce 1926 hraje francouzský tenista René Lacoste (1904-1996) svůj zápas na US Open poprvé v tričku s límečkem. Do té doby se hrálo v košili, v dlouhých rukávech, s kravatou. Košilový límeček byl tvrdý a odírající krk, dlouhé rukávy se rychle rolovaly dolů. Lacosteho inovace jen přizpůsobila oblečení potřebám hráčů. Límeček byl měkký, dal se ohrnout nahoru jako ochrana krku proti slunci.

Lacoste v roce 1933 založil vlastní oděvní firmu, která také produkovala bílá tenisová trička – a dělá tak dodnes, s mnohem širším typovým i barevným záběrem. Nicméně límečkové tričko nebylo jen Lacostovým vynálezem. Tričku se někdy říká „polo“, protože podobné triko s límcem a několika knoflíky nosili už hráči koňského póla na konci 19. století. Mělo však dlouhé rukávy a bylo z jiné látky, než jakou používal Lacoste. I hráči póla pak převzali Lacosteho inovace.

V golfu se tričko s límečkem začalo prosazovat až po druhé světové válce. Stejně jako v případě tenisu to bylo dáno praktickými požadavky hry. Límeček byl v tomto případě i chytrou „úlitbou“ tradici košilového límce. Tričko vypadalo docela dobře pod sakem, které bylo tehdy při vstupu do klubových domů nutností.

Ani éra trička s límečkem nemusí trvat věčně. V poslední době se začíná na hřištích často objevovat tričko se stojáčkem. Stojáček je vzdušnější a subtilnější variantou svetru s rolákem, který hráči používali v chladném počasí už v 70. letech. Když v stojáčkovém triku Tiger Woods před pár lety hrál v Augustě, bylo tím řečeno, že i tohle oblečení už patří ke standardnímu.

V případě kalhot se také móda po válce výrazně změnila. Kalhoty už od 60. let nemusí mít vyžehlené puky, v 70. letech vzala za své barevná decentnost a nahradila ji pestrost. Rekreační hráči už hrají i v krátkých kalhotech, což by si muži ještě v 50. letech nedovolili. A současné bláznivé kalhotové kreace Iana Poultera nebo Johna  Dalyho ukazují, jak se posouvá hranice vkusu i toho, co je tolerováno. Jejich kalhoty jsou oživením turnajů.

Řeč tu nebyla o džínách, snad nejkontroverznějším tématu, pokud jde o golfové oblečení. Možná vás překvapí, že v Československu se v 70. a 80. letech vcelku bez problémů hrálo v džínách (viz fotografie z Mariánských Lázní z roku 1977).  Dnešnímu poněkud puritánskému brojení proti těmto kalhotám se mohou tehdejší hráči, dnes „nejtradičnější“ golfisté, docela smát. V případě džín se možná chováme až zbytečně úzkostlivě, snažíme se chybějící golfovou tradici nahradit hraním si na tradici.

S džínami a vůbec jakýmkoli neformálním oblečením se to v golfu totiž má tak, že je v zahraničí zapovězeno obvykle jen v soukromých klubech, v těch starších, s velkou tradicí, případně prestižních. Naopak veřejná hřiště a nové areály stavěně na turisticko-rekreační provoz nic takového nevyžadují. V Česku je pouze jediný areál ryze soukromý – Casa Serena, jen jediné hřiště má také právo nazývat se „tradičním“ – Mariánské Lázně. Je asi pravdou, že některá hřiště by měla hráčům stát za to, aby na nich nehráli v džínách. Ale při vší úctě: nijak by prestiži ani kvalitě většiny českých hřišť hráči v modrých kalhotách neuškodili. Ostatně proti hnědým nebo černým džínům se neprotestuje nikde. Džíny také už dávno nejsou pracovním oděvem, americkými „montérkami“. Mimochodem, v montérkách bych mohl na golf v Česku vyrazit? Když si je vyžehlím na puky…

S tím, co je a není golfově vhodné, tradiční, to tedy není vůbec jednoduché. Za posledních sto let šla golfová móda stejnou cestou, jako v jiných sportech: od formálnosti směrem k praktičnosti a hráčskému pohodlí.  A tento trend bude pokračovat. Na některých hřištích můžete hrát prakticky v čemkoli, jinde je ale klubový dům otevřen pouze těm, kteří mají na sobě sako. Každému prostoru patří to jeho. Že se ale za padesát let budeme na dnešní golfovou módu dívat s nostalgickým úsměvem a že v roce 2061 se bude golf hrát v jiném oblečení než dnes, to je dost pravděpodobné.

Andrej Halada, www.navzduchu.cz

 

 

 

Počet přečtení: 3 256
Komentáře
  • Peto napsal:

    Ja myslim, ze golfova moda je tak volna a ponuka tolko moznosti, ze kto pride na slusne ihrisko v modrych riflach a tricku, tak je ignorant. Ok, ked to je nejaky novacik a ide na driving range, alebo na nejaku lacnu devinku.
    V kazdom z uvedenych obdobi platila nejaka etiketa obliekania, ktora sa viac menej dodrziavala. A nikdy nebolo tolko moznosti ako teraz.
    Ja sa rozhodne za ziadneho puritana nepovazujem, vo volnom case sa obliekam velmi lezerne a je mi dost jedno, co mam oblecene, ale neviem si predstavit, ze na golf by som si dal modre rifle. Raz sa mi stalo, ze som si zabudol nohavice na prezlecenie, hral som v riflach, ale celemu flightu som sa vopred ospravedlnil.
    Je to o slusnosti a akceptacii nepisanych pravidiel. Aj do divadla sa da ist v riflach…
    Na druhej strane, musim povedat, ze toto nie je ziaden velky problem, lebo ludi v riflach a tricku na ihriskach stretavam uplne minimalne.

  • Zapoj se do diskuze

    Jméno:
    E-mail:
    Váš příspěvek:

    TOPlist
    Mediaboard Square 300 Skanska
    Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017