obarvení leva cast 4. 4. 2018
obarveni prava cast 4. 4. 2018
obarveni top 4. 4. 2018

Jsou dlouhá. Budeme hřiště zkracovat?

18.07.2011 | Andrej Halada | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Byť zrovna nemají ty nejlepší hráče, jsou to pořád Spojené státy, kdo určuje vývoj světového golfu. A právě z Ameriky přichází myšlenka, že současná hřiště jsou pro rekreační hráče příliš dlouhá. A že by bylo lepší hrát na kratších.

Úvaha o kratších hřištích vychází z čísel a statistiky. Na jedné straně je délka ran profesionálních hráčů a také délka hřišť, na kterých hrají. A na straně druhé délka ran rekreačních hráčů a délka jejich hřišť (u nás ze žlutých odpališť). Při porovnání obou veličin vychází jasný výsledek: rekreanti mají delší hřiště než profesionálové.

Profík většinou hraje okolo 250 metrů drive a sedmičkou železem pálí přes 150 metrů. Turnajové hřiště měří okolo 6 600 metrů. Naopak rekreanti hrají driverem 200 metrů a sedmičku dostanou na 125 metrů. Přitom jejich hřiště dnes měří mezi 5 800 – 6 000 metry. Koeficient rozdílu délky ran je asi 1,2 a pokud oněch 6 600 metrů tomuto koeficientu přizpůsobíme, pak vychází délka hřiště ze žlutých odpališť na 5 500 metrů.

Tuto čistě matematickou (a proto i spolehlivou) dedukci lze doložit i subjektivním pocitem marnosti každého hráče, který stojí na odpališti čtyřparu, jenž má 380 a více metrů, a už předem ví, že nemá moc šancí zahrát par. Anebo je před ním třípar 175 a více metrů, kde se bude trápit s dlouhým hybridem, dřevem, neřku-li driverem (profíci třípary skoro vždy hrají železy). To jsou jamky spíš k zlosti, ne k radosti ze hry.

Hráči mlčky přijímají fakt, že hřiště je moc dlouhé, protože jim nic jiného nezbývá. Když se ti u nás nelíbí, jeď jinam… Přesně to ale část hráčů také udělá. Z českého prostředí bych mohl uvést příklad devítky ve Staré Boleslavi, velice krátkého hřiště se čtyřpary většinou pod 300 metrů, kam se rekreanti jen hrnou. Proč? Protože sem jedou hrát pary nebo bogy, což jim na jiných hřištích jde mnohem hůř.

Vezmeme-li kategorii osmnáctijamkových hřišť, tak i v Česku bychom po vzoru Maryšky z Postřižin mohli krátit a ještě více zkracovat. Zde je seznam hřišť, která mají ze žlutých odpališť přes 6 kilometrů: Kunětická Hora 6 241 metrů, Nová Amerika Woodland a Bohemian Garden 6 224, Woodland a Maple Hills 6 135, Čeladná 6 109 a 6 061 metrů, Albatross 6 076, Františkovy Lázně 6 076, Mladá Boleslav 6 032 (včetně pětiparu 619 m, takový není ani na PGA), Kynžvart 6 016, Kaskády Kamenná+Dřevěná 6 009. I ryze rekreační hřiště Myštěves má po dostavbě druhé devítky drsných 6 135 metrů.

Početná je i skupina s délkou 5,9 nebo 5,8 kilometru: Sokolov, Konopiště, Mariánské Lázně, Karlštejn, Benátky, Beřovice, Mstětice, Mnich, Ostravice, Šilheřovice, Slavkov, Telč či dokonce opět velmi rekreační Molitorov. Také devítka v Terezíně hraná dvakrát má délku 5,9 km, podobně jsou na tom Svobodné Hamry. Délkou 5,7 kilometru pak disponuje třeba Zbraslav nebo Karlovy Vary.

Jsou v Česku vůbec nějaká přívětivější, kratší hřiště, která by se mohla pochlubit tzv. mistrovským, kvalitním designem? Ano. Cihelny mají při paru 70 délku 5 286 metrů. Také Dýšina má při paru 71 délku 5 475 metrů. Obě hřiště jsou přitom dostatečně náročná. Také Ypsilonka je s 5 679 metry vcelku vstřícná, stejně jako Ropice, která má délku 5 398 metrů.

Do vypočítané délky 5,5 kilometru se přesně trefil architekt Les Furber v případě Beroun Golf Resortu. Furber, který je podepsán i pod Karlštejnem, přitom vytvořil v Berouně na kopcovitém a náročném terénu skvělé hřiště, které umožňuje i rekreantům vybírat různé strategické varianty. Delší jamky jdou skoro vždy z kopce, nejsou tu příliš dlouhé třípary. Z bílých má osmnáctka 6 078 metrů.

Pak je tu samozřejmě i skupina hřišť střední kategorie, které možná nemají tu „správnou“ prestiž, ale hru si tu běžný hráč užije. Za všechny lze jmenovat třeba Malevil. S délkou 5 435 při paru 72 perfektně odpovídá možnostem rekreantů a většina hráčů sem také jezdí ráda. Jde o komplexní, „pohodový“ areál – a s tím také koresponduje délka hřiště. V oblibě jsou samozřejmě i četné domácké areálky, devítky, kde bývají jamky spíše kratší než delší.

Někdo může namítnout, že dlouhé hřiště znamená hráčskou výzvu. Nebo že se budou rány prodlužovat, a tudíž se dnes staví s ohledem na budoucnost. Možná je to pravda, ale možná myslíme až příliš dopředu. Anebo si jen hrajeme na „výzvy“, něco si namlouváme o vlastních možnostech. I když se třeba za dvacet let díky novým driverům dostane rekreant na 220 metrů namísto dnešních 200, v případě jiných holí bude prodlužování o dost těžší. Na železech se dá získat prakticky jen šaftem, ale grafitová revoluce už tu byla. Délku ran určuje především provedení švihu, teprve pak vybavení. A rekreanti budou vždycky švihat jen průměrně.

Osobně proto nečekám, že za dvacet let budou hrát golfisté dál. S výjimkou ran špičkových hráčů, což souvisí s vyšší atletičností jejich těl. Proto by se měly především zvětšovat rozdíly v délce mezi jednotlivými odpališti. V současnosti bývá celkový odstup mezi žlutými a bílými kameny okolo 400 metrů, černá mistrovská přidávají ještě dalších 300 metrů. Hřiště budoucnosti by mohlo vypadat tak, že ze žlutých se bude hrát 5,5 kilometru, z bílých okolo 6 kilometrů a z černých třeba 7 kilometrů. Zvýší se tím sice nároky na prostor hřiště a stavbu, ale kdo chce hostit ve svém areálu tůry profíků, musí pro to také něco udělat.

P.S. Jedna malá analogie s lyžováním. Proč je tak málo lidí na černých sjezdovkách a proč je vůbec málo černých sjezdovek? Naopak lehké modré či střední červené najdete všude a tam také všichni jezdí. Sportovní areály by se měly přizpůsobovat možnostem klientů, ne jít proti nim. Pokud ne, ekonomicky na to doplatí.

Andrej Halada, www.navzduchu.cz