ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

Jiří Němeček: “Nejdůležitější je zdravý přístup ke golfu”

07.09.2011 | Aneta Zárubová | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Musíš mít radost z práce, kterou jste odvedli se Šimonem Zachem, obzvláště po jeho výkonu na Čeladné.

Tak to je jasný, to je vždycky krásný pocit, když můj žák zahraje dobrý výsledek a ještě víc to potěší, když z turnaje volá a píše.

Jsou mezi tvými žáky nějaké další talenty kromě Šimona Zacha?

Myslím si, že talentů je spousta. Šimon teď o sobě dal vědět, ale jsou tam i další z reprezentace jako je David Štrouf, Aleš Procházka, Adéla Cejnarová, nebo Dalibor Hudák. Záleží na tom, jak se toho kdo chopí, Šimon to učinil před dvěma lety, kdy začal intenzivněji trénovat a letos to přineslo ovoce. Všeobecně ale platí, že se dětem těžko kombinuje škola s golfem, u věkové kategorie 15 až 18 také řeší už vztahy a není to jednoduché dát časově vše dohromady.

Jaká je podle tebe Šimonova silná stránka oproti ostatním?

Je velmi cílevědomý, kromě golfu dělá ještě atletiku, která mu přidala hodně na fyzické kondici a má zdravý přístup ke golfu, což znamená, že se v tom nepitvá. Někteří lidé se zbytečně trápí různými otázkami typu proč a hledají odpovědi, Šimon má výhodu, že se tím nezabývá a místo toho na sobě tvrdě pracuje. Chyby se snaží opravovat na drivingu a ne na hřišti, zkrátka se snaží prodat to, co mu daný den nabízí.

Kde čerpáš své trenérské znalosti?

Nevím, už jsem se s tím asi narodil (smích). Dělal jsem mnoho různých sportů, baví mě dělat v podstatě jakýkoliv sport, kromě plavání. Ale v rámci PGA musíme projít celým programem a tam se člověk hodně naučí, sbírám poznatky celý život i od jiných trenérů. Dívám se například na Golf Channel, kde jsou často různé tipy trenérů, nebo přímo od hráčů. Na spoustu věcí jsem ale přišel sám. Když jsem byl malý, tak jsem trenéra neměl, respektive jsem začínal s tátou. Ke golfu jsme se dostali díky panu Hrubému, který dělal ředitele na Zámku Štiřín, kde jsem vyrůstal.

Když teď něco vidím v televizi, tak si to zkouším na sobě, snažím se porovnat rozdíly, tak jak to vnímám já, abych dokázal svému žákovi pomoct. To znamená, že když se snažím něco u žáka změnit, tak vědět, jaké bude mít pocity, když změnu provede. Každý je má různé, já potřebuji vědět jaké, aby to mělo rychlejší průběh., i když většina má zpočátku pocit divný.

V kolika letech ses ke golfu dostal?

Bylo to někdy kolem desátého, jedenáctého roku. Pak jsem hrál také v reprezentaci a od každého reprezentačního trenéra jsem se snažil vzít si to nejlepší, myslím si, že jsem si sám na sobě vyzkoušel snad všechno.

Trénuješ podle určité metodiky, nebo se specializuješ na nějakou školu švihu.

Obecně moc typů švihu není, je to ten One plane swing, který nyní preferuji, také vzhledem k tomu, že to hlavní trenér Keith Williams upřednostňuje u reprezentantů. Pár členů reprezentační skupiny trénuji, tak se to snažím nejen akceptovat, ale i podpořit a za také je to nejefektivnější golfový švih, co znám. Pak je další typ švihu Stack and tilt, jehož zastáncem nejsem, i když některé prvky tam jsou dobré.

V čem je největší rozdíl mezi těmito švihy?

Ten největší je, že u Stack and tilt je váha po celou dobu švihu na levé noze. Pak je ještě Two plane swing, který se učil dříve, podle jehož metodiky se vyučují i dnes někteří trenéři, ale nejmodernější je rozhodně One plane swing a přichází na to i čím dál více hráčů na túře.

Zaměřuješ se při tréninku spíše na děti, nebo na dospělé?

Už jsem kdysi říkal, že jedno bez druhého nejde. Dopoledne mám spíše dospělé a odpoledne děti. Pro mě je nejlepší mít obě věkové kategorie. Když něco aplikuji na dítě, tak mi řekne, že to vnímá jinak, než dospělý, ale zase děti vyspívají a já potřebuji vědět názory dospělých, abych mohl děti připravit na to, jak budou švih vnímat později.

Vím, že máš dvě děti, šestiletého syna a tříletou dceru, plánuješ z nich vychovat golfisty?

Neplánuji, budu rád, když budou dělat jakýkoliv sport. Manželka hrála závodně tenis, takže pohybově nadaní jsou oba. Uvidíme, co si vyberou, syn chodí na tenis.Mám svou vlastní zkušenost, že čím víc se dítě nutí, tím víc dělá věci na truc. Například, když syn zlobí, tak mu zakážu jít na golf a on potom o to víc chce hrát.

Už tedy děti hrají?

Ano, syn od dvou a dcera už také, chodíme na driving.

Máš ještě při svém vytížení čas na to, abys hrál turnaje Czech PGA tour?

Abych pravdu řekl, od začátku roku jsem hrál jen jeden turnaj, spíš se snažím věnovat výchově dalších golfových generací. Pokud bych někoho dokázal dostat na PGA Tour, tak to pro mě bude velké zadostiučinění, že jsem tam vlastně já svým způsobem.

K profesionálům jsi přestoupil v roce 1998, věděl už jsi v té době, že se chceš jednou živit golfem?

V tu dobu jsem si ještě myslel, že bych mohl profesionálně hrát, jenže tehdy bylo složité sehnat finance. Golf byl v plenkách, moc lidí nehrálo, boom teprve začínal. Udělal jsem to proto, abych mohl být na golfu, práce a trénink v jednom a dnes už na sebe ani tolik času nemám. Mám rodinu a nedovedu si představit, že bych absolvoval turnajový kolotoč. Dnes už ale možnosti jsou, a kdyby člověk dobře hrál, tak by to asi nebyl problém, ale bylo by to na úkor rodiny a to se mi nechce.

Co tě na trénování nejvíc baví?

Baví mě ta rozmanitost, ke každému člověku si musím najít jinou cestu, takže i když dělají stejnou chybu, každý jí vnímá jinak. Já musím odhalit, jak mu nejlépe a nejrychleji pomoci. V žádném případě nenechávám například padesát lidí trénovat stejný drill. Je to stálé objevování.

A co považuješ za svůj největší úspěch?

Že už to dělám tak dlouho….(smích), že už jsem u golfu pětadvacet let a stále mě to baví.

Máš nějaký golfový vzor, nebo někoho, kdo tě nějak ovlivnil.

Pro mě je to rozhodně Tiger Woods, nehledě na to, co se mu stalo. Myslím to, že přišel, troufnu si říct, jako první s tím, že golf je sport, že se k němu musí dělat kompletně všechno, ať už je to fyzická příprava, nebo psychologie. Do té doby byl golf považován za sport hospodských povalečů. Nechci se dotknout Arnolda Palmera, nebo Jacka Nicklause, kteří samozřejmě golf zviditelnili nejvíc, ale Tiger z něj podle mě udělal sport, čili dvanáctihodinovou dřinu.

Dále i moji rodiče, že mi, s odpuštěním dovolili „kašlat“ na školu, mohl jsem hodit tašku do kouta a trénovat. Za to jsem jim moc vděčný. Jejich přístup mi dal myslím si hodně, trávil jsem 6 až 8 hodin na hřišti a přišel jsem domů, až když nebylo vidět. Říkali mi, že dokud nepropadám, mám si dělat, co chci, přijde mi to jako zdravý přístup.

Česká republika není moc ideálním místem pro život golfisty, dovedeš si představit žít v nějaké jiné zemi?

Nevím, jestli žít, ale před třemi roky jsem byl poprvé v Americe na Floridě a myslím, že po golfové stránce si to dokážu představit, jen nevím, jestli bych tam mohl žít napořád. Také se mi moc líbilo v Anglii kvůli kultuře a lidem. Mentalita lidí v anglicky mluvících zemích je mi nějakým způsobem blízká, ale ani tady to není špatné. Když sezóna skončí, přejde se do indooru, kde se dá lépe pracovat na technických změnách. Člověk nevidí, kam míček letí a neovlivňuje to jeho úsudek a daleko lépe dělá to, co se po něm chce. Také se dá lépe věnovat fyzické přípravě.

Aneta Zárubová

Počet přečtení: 2 473
Komentáře

Zapoj se do diskuze

Jméno:
E-mail:
Váš příspěvek:

TOPlist
Mediaboard Square 300 Skanska
Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017