obarvení leva cast 4. 4. 2018
obarveni prava cast 4. 4. 2018
obarveni top 4. 4. 2018

Jak daleko jezdíte za golfem?

04.11.2014 | Andrej Halada | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Někteří hráči za golfem nejezdí skoro vůbec, hrají stále na domovském hřišti. Jiní naopak postavili svoji golfovou existenci na nomádství-fýčkařství a baví je hrát všude možně. Jenže v poslední době se lidem chce jezdit za golfem čím dál kratší vzdálenosti.

Zaregistroval jsem tento trend už před pár lety a do dnešních dní se nezměnil, spíše posílil. Čeští golfisté už dnes nejsou ochotni jezdit hrát na vzdálenější hřiště. Pojem „vzdálené“ je relativní a každý ho vnímá subjektivně, ale jet kupříkladu ráno dvě stě kilometrů na nějaký turnaj a večer se vracet, to dnes dělá jen málokdo.

Před patnácti lety vypadala situace jinak. Lidé byli zvyklí jezdit, protože hřišť bylo málo – v roce 2000 pouhých 22. V roce 2005 jich však měli golfisté k dispozici už 60, byť většina z nich byla pouze devítijamkových. V roce 2010 dosáhla Česká republika počtu 93 golfových areálů a v současnosti jich je okolo stovky, přičemž polovina jsou osmnáctky.

Ještě před deseti lety byla jízda za golfem na vzdálenost sto kilometrů naprosto samozřejmá, běžně se jezdilo i přes tuto hranici. Za normální byla považována jízda do Karlových Varů 120 kilometrů, a to po nijak bezpečné a mnohdy pomalé karlovarské silnici. Jet z Prahy do Slavkova na turnaj skoro 250 kilometrů po D1 také nebylo až tak neobvyklé.

Dnešní nabídka hřišť je taková, že do vzdálenosti 100 kilometrů najde větší část hráčů ve svém okolí solidní nabídku hřišť. Pražáci a středočeši jsou na tom nejlépe, v jejich případě jde o několik desítek hřišť do 100 km, které jsou v středočeském kraji či kousek za hranicemi ostatních krajů. Hráčů ze středních Čech a Prahy je také v Česku nejvíce, je to zhruba 40% celkového počtu a právě z této skupiny pochází i nejvíce fýčkařů, resp. těch, co jezdí hrát jinam.

Nejde jen o vzdálenost, ale také o konkrétní cestu na hřiště, hustotu provozu na dané silnici a její kvalitu, resp. průjezdnost. Pražáci například běžně jezdí na ne už tak blízkou Mladou Boleslav (70 km – z centra Prahy), protože jízda po R10 bývá rychlá a kolony zde nestojí často. Vcelku snadno dostupná je i Dýšina (90 km) a většině hráčů nevadí ani jízda na Kunětickou Horu (115 km), protože hradecká dálnice je zčásti nová, po rovině a od Poděbrad už není ani hustý provoz. A kupříkladu i takový Alfrédov vzdálený 125 kilometrů je díky tomu, že stále jedete po rozvadovské D5, dosažitelný za hodinu a pár minut.

Zajímavým případem je Ypsilonka, která je z centra Prahy vzdálená 120 kilometrů, jede se po R10 a pak R35 do Liberce, ovšem mnoho hráčů nemá rádo finální dojezd na hřiště po místních komunikacích. Ypsilonka je ovšem natolik esteticky výjimečné hřiště, že cestu sem hráči ještě absolvují.

Některá hřiště jsou ale nucena orientovat se především na hráče ve svém bližším okolí, protože jsou pro ty ostatní daleko. Ztíženou situaci má například Nová Amerika, byť 135 kilometrů z Prahy se nezdá tolik – jenže od Hradce Králové se jede po velmi frekventované výpadovce na Polsko. Na nádherné podkrkonošské hřiště Mladé Buky jedete dokonce přes 160 kilometrů a cesta opět není přímá a rychlá; zhruba dvě hodiny jízdy. Stejně tak cestování do Telče (160 km) s větší částí po D1 není pohodové. „Jen“ 120 kilometrů je to z Prahy na půvabný Malevil, ale od Mnichova Hradiště se jede přes 40 kilometrů mimo dálnici a cesta je náročnější.

Podle mého osobního pocitu se hranice přijatelného dojíždění za golfem za posledních deset let snížila o třetinu, možná i o polovinu. Někdejších „zcela samozřejmých“ 100 kilometrů jízdy na hřiště v roce 2005 je dnes zhruba 50, maximálně 80 kilometrů. A jestliže horní hranice jízdy na hřiště bývala někde mezi 150-200 kilometry, tak dnes se pohybuje mezi 100-150 kilometry.

Pro většinu pražských hráčů tak jsou ideálními hřiště jako Loreta Pyšely, vzdálená 40 kilometrů, kde jste z centra města (pokud se D1 neopravuje či nestojí) za půl hodinky, ale i Konopiště vzdálené 50 kilometrů (40 minut). Beřovice, Beroun, Karlštejn, Albatross, ale i Slapy, Poděbrady či Molitorov jsou hřiště vzdálená mezi 25-60 kilometry a jezdí se sem samozřejmě. Při vzdálenosti mezi 70-110 kilometry pak už hráč vybírá a volí převážně jen ta hřiště, která se mu jednoznačně líbí. Osobně pojedu vždycky rád 87 kilometrů na Čertovo Břemeno (1:15 hod), nevadí mi ani 100 km do Lázní Bohdaneč, 95 km na severočeskou Barboru či do Ústí nad Labem na Terasy (105 km). Ale jsou i hřiště stejně vzdálená, kam bych takovou cestu už nevážil.

Řeč byla navíc jen o osmnáctijamkových areálech, nikoli devítkách. Když jsem s golfem v roce 2004 začínal, první hry a turnajová kola jsem odehrál na devítce Podbořánky na okraji středních a západních Čech. Hřiště je vzdálené od mého bydliště zhruba 80 kilometrů, jezdil jsem bez mrknutí oka, byť po nepříjemné karlovarské. I když jde stále o nesmírně milé hřiště, nehrál jsem tu už dobrých pět let. Říkám si: když už mám jet víc jak hodinu jízdy, tak ať hraju na osmnácti jamkách. Devítky mám nyní v kategorii „hra po práci“, automaticky sem tedy spadají jen ty, které jsou pro mne okolo třiceti minut jízdy autem (Hostivař, Hodkovičky, Stará Boleslav, Botanika…).

Že se devítijamková hřiště přesouvají do kategorie regionálních, která navštěvují především (možná výhradně) hráči z bezprostředního okolí, dokládá i statistika Spolku všudehrálů (www.vsudehralove.cz), tedy opravdových golfových cestovatelů – těch, kteří už navštívili více než 60 hřišť v republice. Všudehrálští hráči mají odehraná především osmnáctijamková hřiště a většinou jim chybí devítky, hlavně ty moravské.

V golfově vyspělých zemích typu USA, Velká Británie, Skandinávie atd. je v některých regionech hřišť tolik, že zdejší hráči o nějakém delším ježdění ani nepřemýšlejí. Do vzdálenosti 50 kilometrů mají mnoho desítek hřišť, do 100 kilometrů pak více než stovku hřišť. A nutno říct, že taková situace je i normální. Strávit dvě a více hodin hodiny jízdy autem, pak čtyři až pět hodin hrát, pak opět dvě hodiny v autě, to je výlet vyčerpávající fyzicky a hlavně psychicky. A to nemluvím o penězích za benzín. Co však naopak má smysl a co bývá zajímavé i pohodlné, jsou vícedenní výjezdy za golfem do vzdálenějších regionů, kde zároveň bydlíte a na místní hřiště to pak máte jen pár desítek minut jízdy. Tomuto typu cestování za golfem určitě patří v Česku budoucnost.

Andrej Halada, www.navzduchu.cz

 

 

.