ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

Hladce jezdí Preston pyšelskými vlnkami

20.08.2013 | Andrej Halada | publikováno v rubrice Novinky
A A A

O nové osmnátce Loreta v Pyšelích toho bylo napsáno při jejím otevření už hodně. Spíše sporadicky se však vyskytoval rozbor designu hřiště a jednotlivých jamek. Nabízím tedy tento pohled.

Loreta je po Ypsilonce a Albatrossu třetím hřištěm, který v České republice navrhl v Rakousku žijící britský architekt Keith Preston. Právě jeho osoba je klíčem k pochopení toho, proč je Loreta taková, jaká je.

Každý architekt má svůj rukopis a ten se promítá do jednotlivých prací. Kupříkladu díla H. G. Erhardta poznáte hned: středočeské Beřovice jsou velmi podobné severomoravské Ropici, jen krajina se liší. Kreativněji pracuje například Les Furber, jehož Karlštejn i Beroun mají společný rys v několika velkolepých jamkách využívajících převýšení, ale hřiště se od sebe liší konceptem: Beroun je vstřícnější, Karlštejn sportovnější.

Keith Preston postavil velkorysý a rozmáchlý Albatross, stejně tak se mu ale povedla Ypsilonka, na níž jamky bezchybně podřídil nádherné krajině. Zatímco Albatross má působit reprezentativně až luxusně, je to i hřiště splňující nejvyšší sportovní standard (délka z černých 6,6 km, ze žlutých přes 6 km), Ypsilonka je techničtější a s délkou 5,6 km ze žlutých vychází vstříc i očekávání běžných rekreantů.

Loreta je opět jiné hřiště. Vychází z odlišného zadání majitelů: to znělo postavit kvalitní, ale zároveň přívětivé rekreační hřiště pro členy klubu a fýčkaře z nedaleké Prahy. Stejně jako na Albatrossu naplnil Preston bezezbytku vysoké ambice a nároky Jiřího Šimáně, i na Loretě se mu podařilo dojít úspěšně do cíle.

S délkou 5 586 metrů ze žlutých může být Loreta vnímána jako spíše kratší hřiště (z bílých 5 991 m). Ve skutečnosti je ale tato délka přesně tou, která vyhovuje 90 procentům hráčů, tedy všem, kteří hrají hřiště nad 85 ran. V USA před časem spočítali, že průměrná délka hřišť na PGA Tour je přes 6,6 km, přičemž pokud poměříme délku ran profesionálů (drivy přes 250 m) a rekreantů (drivy okolo 200 m), dostaneme se k ideální délce hřišť pro běžný golf právě 5,5 km. Nevím, zda Preston tuto statistiku zná, ale v každém případě ji do Lorety promítl.

Kupříkladu nejdelší čtyřpar má na Loretě ze žlutých 373 metrů, navíc se hraje z kopce. Dvě nejdelší jamky-pětipary mají okolo 475 metrů. A především: žádný ze čtyř tříparů tu nemá ze žlutých přes 150 metrů. To je ideální délka pro to, aby hráč mohl předvést přesnou hru železy a nemusel se trápit s hybridem či dokonce dřevem. Právě na Albatrossu je to přitom úplně jinak: tam má nejkratší třípar délku 168 metrů a další dva 177 a 181 metrů.

Právě třípary mi připadají jako silná stránka Keitha Prestona při návrzích jamek. Třípar č. 16 na Albatrossu hraný zčásti přes vodu patří k nejhezčím a zároveň nejzapamatovatelnějším jamkám na hřišti, esteticky nádherné jsou všechny třípary na Ypsilonce: nedlouhá šestnáctka s panoramatickým výhledem, třináctka hraná přes údolíčko, šestka obklopená jen stromy.

Na Loretě se třípary Prestonovi také povedly. Stejně jako na Ypsilonce dvakrát využil velkého převýšení, aby se hráč mohl pokochat pohledem na letící míč. Jamky č. 8 a 11 se na Loretě hrají z kopce, před hráčem se otevírají krásné pohledy do krajiny. Osmička je v obklopení stromů, je to poklidný až intimní kout hřiště, přitom tu i přes stromy nemá hráč pocit stísněnosti; krajina se před ním otevírá do dáli. Větší pocit rozmáchlosti pak zažijete na jamce č. 8, kde je pohled širší.

Esteticky velice silná je i jamka č. 2, pětipar jdoucí do mírného svahu, kde Preston skvěle využil malého lesíku, který jamku dělí na dvě části a fairway strategicky zužuje. Jamka je pak zakončena rozlehlým greenem a střídmě rozmístěnými bunkery v rohu hřiště u lesa. Je to opět velmi tiché a hezké místo.

Architekt pracoval s průstřely mezi stromy ještě několikrát. Ať už jde o solitérní strom na osmnátce, nebo řadu stromů na dvanácté jamce, která ztěžuje druhou ránu. K zajímavým překážkám lze započítat i rybník na pětiparu č. 14, který vytváří strategické dilema: hráč buď může riskovat náročnou ránu přes vodu, anebo si může přihrát šikmo přes vodu na fairway. Jamka je tím trochu podobná známé devítce v Beřovicích, ale s tím rozdílem, že prostor pro bezpečnou druhou ránu je veliký a jamka hráče nestresuje.

Jestliže Loreta netrápí hráče délkově, pak před něj staví právě potíže technického rázu. Typickým příkladem jsou dva nejkratší čtyřpary: 253 metrů dlouhá jamka č. 5 a 281 metrů dlouhá jamka č. 16. Ta první straší hráče cestou i užším prostorem dopadu, ta druhá je v místech dopadů drivů důmyslně vyskládána četnými bunkery. Obě jsou podle ratingu sice nejlehčí, ale vůbec tu není snadné zahrát par.

Přesto lze říct jedno: Loreta hráče příliš netrestá. Poskytuje mu velice široké plochy pro případné menší ústřely, netrápí hráče obtížnými ranami, které vyžadují délku a zároveň přesnost. Při rozumné taktice tu lze jamkami procházet naprosto bezpečně, lze si přihrávat středními a krátkými železy do volných, širokých míst. Preston přesně chápe mentalitu rekreačního hráče, ví, co se mu líbí a co má při hře rád.

Pokud někdo bude hrát na Loretě vyšší čísla než obvykle, pak vinu může svalovat jen sám na sebe. Chyba není v hřišti. Naopak, za běžných okolností se hra podobá hladké, pohodlné jízdě po nepříliš frekventované silnici s dobrým povrchem, bez prudkých zatáček, nebezpečných horizontů a strmých stoupání či klesání. Všech osmnáct jamek působí kompaktně, není tu výraznější předěl mezi první a druhou devítkou. Chůze není fyzicky příliš náročná, jediný delší přechod je mezi jamkami č. 17 a 18. Nejtěžší je zhruba třísetmetrové stoupání z parkoviště ke klubovně.

Zatímco Ypsilonka je díky podhorskému charakteru krajiny hřiště dramatické, kreslené silnými tahy a sytými barvami, Loreta je středočesky měkčí, pastelovější a její kontury nejsou tak vyhraněné. Je jako nedaleká řeka Sázava – žádný veletok, ale malebně se vinoucí a sem tam vlnivý proud, u kterého je hezky. Osobně se mi z přírodního hlediska nejvíce líbí první část, jamky č. 1-6, které jsou ve vyšší části areálu a nabízejí komplexní pohledy na krajinu. Naopak poslední třetina jamek už není tak výrazná, ale některá místa (například levý okraj jamky č. 13 u ohrady) zase nabízejí zajímavé pohledy na areál a vzhůru směrem ke klubovně.

Pokud bych měl shrnout to, co Loretu a vůbec celou práci Keitha Prestona charakterizuje, pak je dokonalé pochopení typu krajiny a jejích možností. Dále pak přizpůsobení se těmto možnostem a jejich zužitkování. Preston postavil jiné hřiště než je Ypsilonka a Albatross, a přitom si pozorný hráč všimne charakteristických prvků, které designér užívá. Lze jen mít radost z toho, že tento architekt zanechal v českém prostoru tři skutečně povedené golfové areály.

 

Andrej Halada, www.navzduchu.cz



.

Počet přečtení: 1 509
Komentáře

Zapoj se do diskuze

Jméno:
E-mail:
Váš příspěvek:

TOPlist
Mediaboard Square 300 Skanska
Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017