Mladé Buky obarvení od 20. 8. 2018
obarvení Mladé Buky od 20. 8. 2018 pravá
obarvení Mladé Buky top od 20. 8. 2018

Fýčkařů je čím dál méně

20.05.2014 | Andrej Halada | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Golfisté hrající na různých hřištích a platící jednorázový hrací poplatek bývají považováni vedle klubových hráčů a zisků z pronájmu hřiště na turnaje za jeden ze tří hlavních pilířů ekonomiky každého areálu. Jenže v poslední době je fýčkařů málo.

Podle některých manažerů českých golfových hřišť se počet platících hráčů zmenšil za posledních pět let až o padesát procent. Někde je to třicet procent, ale pokles hlásí skoro všechna již zavedená a známá hřiště. Jiná je situace nových hřišť, která nemají srovnání v dlouhodobém horizontu a hráči sem jezdí i proto, že hřiště ještě neznají.

Důvodem menšího zájmu fýčkařů může být samozřejmě ekonomická krize posledních let a obecná snaha šetřit. Hřiště na tento fakt reagují, nabízejí jak slevy podle dnů i časů, tak množstevní slevy a další varianty, které ve výsledku mohou cenu fýčka snížit o dvacet, třicet i více procent. Ani to však mnohdy nestačí. Jak je to možné?

Jádro problému nespočívá jen v ceně za hru. Druhým důležitým faktorem je ubývající počet nových hráčů.

Vezměme situaci z roku 2008, kdy se objevilo přes 6 000 nových golfistů ročně. Jak se takový hráč chová? Možná se stane plnohodnotným členem nějakého klubu s hřištěm, ale spíše se rozkoukává (má tzv. pasivní či jen roční členství) a snaží se také hrát na větším počtu hřišť. Objevuje golf nejen ve smyslu hry samotné, ale také půvab golfového cestování – tedy že může hrát pokaždé jinde a jeho zážitek bude odlišný. Začátky jsou vždy spojené s chutí objevovat a golfista proto v prvních letech většinou jezdí víc než v letech pozdějších, kdy už dobře ví, kam zavítat chce a kam ne.

Křivka nových golfistů kulminovala v roce 2007, což hřištím tehdy zajišťovalo stálý přísun fýčkových hráčů. Po sedmi letech je situace jiná. Masa nováčků z tehdejší doby se „usadila“ – buď na domácím klubovém hřišti, případně na těch několika, která stabilně objíždějí. Nových hráčů se v posledních třech letech objevilo celkově jen šest tisíc, a tudíž jde o trojnásobně menší skupinu, než přišla do golfu v letech 2007 – 2009. Tehdy to bylo skoro osmnáct tisíc nových hráčů.

Zkušenější hráči už také nalezli způsob, jak hrát a fee neplatit. Ne že by hráli zadarmo, ale využívají nabídky klubů typu ČGK, které jim chuť jezdit po různých hřištích a přitom neplatit majlant dostatečně saturují. Stejně tak masivně a se „znalostí věci“ využívají voucherů a slev, kdy sice určitý obnos zaplatí, ale přímo do pokladny na recepci peníze neputují. K tomu lze dodat kuriozní zkušenost: na jednom českém osmnáctijamkovém hřišti měli v sezoně o jedné sobotě v pokladně fyzicky pouze asi 12 000 korun tržbu. Přitom hřiště bylo plné. Jenže hráči byli buď kluboví, anebo z „virtuálních“ klubů, případně využili vouchery atd. Taková „tržba“ je pro každého obchodníka zvláštním výsledkem.

Situace se v bližším horizontu příliš nezmění. Noví hráči se masově hlásit nebudou a lidé nebudou rychle bohatnout tolik, aby měli na zvýšené utrácení za golf. Golfové areály samozřejmě mohou reagovat zlevňováním. Některá hřiště k této cestě už sahají, rozhodně to ale nebude platit pro většinu areálů.

Úbytek fýčkařů spíš vede hřiště k jiné obchodní strategii. Ta více cílí na klubové členství, které je z hlediska příjmů jistější. Nezávisí například na počasí, které fýčkařskou herní aktivitu výrazně ovlivňuje. Kluby se proto snaží nabízet členům co nejvíce výhod, například i možnost hrát zadarmo na jiných hřištích v rámci reciprocit.

Trend klubismu však může narážet na fakt, že ekonomicky se klubové členství vyplácí jen těm, kteří mají hřiště velmi blízko domova a hrají často. Klubové členství je výhodné i logické spíše pro regionální hřiště, mimo střed republiky.

I přes současný pokles příjmů z fýčkových hráčů je také nabíledni, že chování hráčů směřuje spíše k tomuto způsobu užívání golfu. Na západě některým klubům klesá členstvo, protože je to při nižší frekvenci her drahé. Problém fýčkařů se tak dá zredukovat pouze na dvě otázky typu „kolik“. Kolik je hráčů na celém trhu k dispozici? Kolik stojí fee? Dnes je to v Česku tak, že hráčů je obecně spíše méně a fýčka jsou spíše vyšší. Ideální by byl opak: kdyby bylo hráčů více, pak by i fýčka mohla jít o něco níže.

 

Andrej Halada, www.navzduchu.cz

 

 

.