ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

Golf ve 20. století, to bývaly časy!

16.06.2009 | Redakce | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Že Prokop Sedlák napsal knížku o historii českého golfu, jsem věděl už pár let. Vyšla v roce 2004, ale pořád jsem se nerozhoupal k tomu, abych si ji koupil. Ale v letošním deštivějším květnu jsem neměl co číst, tak jsem se zhoupnul. Jen jsem ji chvíli sháněl – nakonec ji měli v golfové prodejně na Zeleném pruhu v Praze 4.

Bude se to zdát překvapivé, ale přečetl jsem Historii golfu v českých zemích a na Slovensku skoro jedním dechem. Pravda, pasáže s výsledkovými listinami jsem přeskakoval, ale pořád tu je dost stránek, které čtivým a publicisticky suverénním stylem popisují osudy, dějiny, příběhy, které golf v českých zemích provázely od počátku 20. století až do roku 1989.

Bylo by asi nepřípadné psát tu s pětiletým zpožděním recenzi knihy. Ale chtěl bych na její existenci upozornit ty, kteří o minulosti českého golfu spíše jen cosi tuší, než že by věděli.  Proto jsem si řekl, že z knihy vyberu některé informace, pasáže, postřehy, které mě zaujaly.

Víte kupříkladu, jakou délku měly nejdelší drajvy ve 30. letech? V roce 1939 zvítězil na soutěži Hanno Tonder, dominující hráč 30. a 40. let, s délkou 210 metrů.  Ovšem v roce 1933 zahrál tentýž hráč „dvojdrajv“ (2 rány) o celkové délce 479metrů!  Artur Štika z GK Třemšín hrál v roce 1939 drajvy o délce 181, 184 a 186 metrů.

Ještě v roce 1929 se hrálo na hřišti v Mariánských Lázních sezónně, hráči byli jen z řad lázeňských hostů. V Karlových Varech byly ale v druhé půlce 30. let už dvě hřiště: jedno nově zbudované na místě nynějšího, u Olšových Vrat, a druhé starší, v údolí Teplé – dnes je tam Gejzír Park. Už v roce 1930 ale zkoušeli hrát golf například na dnešním hřišti u Myštěvsi. Hráči tehdy odpalovali před tím samým zámečkem, u kterého je dnes hřiště.

V roce 1933 vybudovali v Líšnici klubovnu, ovšem z dnešního pohledu to byla spíše chajda, dřevěný domek. Za války jezdili hráči na Líšnici vlakem, ze zastávky Bojov nebo Klínec museli šlapat ještě pár kilometrů pěšky. Hole měli v klubovně, vzali si tedy s sebou jen batoh. Hanno Tonder jezdil na kole. Přespávali tam, právě tyhle společné zážitky je stmelovali. V roce 1944 byly součástí líšnického hřiště i fotbalové branky, golfisté se o hřiště dělili.

Zvláštní jsou pasáže věnované konci klánovického hřiště v 50. letech. Ze Sedlákova líčení vyplývá, že své v tomto směru vykonala – bohužel – i vzájemná řevnivost některých klánovických hráčů. Nedrželi při sobě, a proto nemohli odolat komunistickému tlaku. Byli snadnou kořiští. Jiný přístup uplatnili na Líšnici, možná i proto likvidaci unikla. Mimochodem, po válce se cestou z golfu v Klánovicích zabil tenista Karel Koželuh. Smutná shoda okolností: cestou z golfu se o více než půl století později zabil Ivan Hlinka.

V roce 1955 spáchal sebevraždu Hanno Tonder. Nejlepší český hráč podlehl i tlaku doby a režimu. Jeho příběh – barvitý, pestrý – by vydal za román. Ale stejně tak příběh jeho bratra Ivo Tondera (zemřel v roce 1995 ve věku 82 let), který byl za války letcem v Anglii. Nechtěl by někdo tyhle osudy popsat, nebo zfilmovat?

Pozornost věnoval Sedlák i dvěma seniorským mistrům republiky. V roce 1973 se jím stal Vladislav Holan, oblíbená osoba českého golfu. Byl to pražský dopravák, jezdil s autobusem a v 60. letech – protože měl snad jako jediný golfista oprávnění řídit autobus – dovážel hráče do Mariánských Lázní. Řekněte mi: kolik pražských autobusáků dnes hraje golf? Časy se holt změnily. Škoda, já bych s dopraváky hrál rád. Ostatně mám doma ojedinělou příručku Slang pražských dopraváků, která obsahuje stovky vtipných, poetických i sarkastických výrazů a obratů.

Seniorským mistrem byl v roce 1977 i Karel Lederer, který jezdil hrát do Mariánských Lázní tak, že tu bydlel u hřiště ve stanu. Řekněte mi: kdo z vás by byl ochoten kvůli golfu spát ve stanu?  Kolik hvězdiček musí mít hotel, aby v něm někteří dnešní zhýčkaní golfisté bydleli? Jo, časy se opravdu změnily. Ale je taky dobře, že se doba změnila. Ještě v 80. letech tu byla pouhá pětistovka hráčů s hendikepem, na konci 80. let hrálo golf jen 1 300 hráčů.

Sedlákova kniha popisuje nejen jinou dobu, ale vlastně i jiný sport. Tehdy to byla trochu excentrická zábava minority, dnes je to módní i masová záležitost. Před rokem 1948 to byl sport podnikatelů, inteligence, lidí z vyšší a přitom kultivované vrstvy, po únoru ´48 to byl sport vydědenců i ryzích sportovců, kterým šlo jen o hru samu. Dnes je golf sportem, zábavou, rekreací, ale i společenským molem, snobárnou, místem pro předvádění vlastního ega.

Prokop Sedlák doslova „utnul“ své vyprávění rokem 1989. Říkal jsem si, že je to trochu škoda – alespoň trochu mohl popsat to dynamické golfové dění 90. let. Ale zároveň ho chápu. Možná chtěl zůstat v té době, kdy golf byl prostě jiným sportem. Možná se v tehdejší golfové historii, mezi tehdejšími hráči cítí lépe. Je to ostatně i kus jeho vlastního mládí, jeho rodiny, která patřila k průkopníkům českého golfu. Ale kdo ví?

 

Andrej Halada, www.navzduchu.cz,  ilustrační  foto: www.golf-foto.cz

Pozn.  Historie českého golfu Prokopa Sedláka byla v roce 2001, tři roky před knižním vydáním,  vydáná v elektronické podobě v na Golf.cz. Najdete ji zde.

 

Počet přečtení: 740
Komentáře

Zapoj se do diskuze

Jméno:
E-mail:
Váš příspěvek:

TOPlist
Mediaboard Square 300 Skanska
Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017