Mladé Buky obarvení od 20. 8. 2018
obarvení Mladé Buky od 20. 8. 2018 pravá
obarvení Mladé Buky top od 20. 8. 2018

Golf ve 20. století, to bývaly časy!

16.06.2009 | Redakce | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Že Prokop Sedlák napsal knížku o historii českého golfu, jsem věděl už pár let. Vyšla v roce 2004, ale pořád jsem se nerozhoupal k tomu, abych si ji koupil. Ale v letošním deštivějším květnu jsem neměl co číst, tak jsem se zhoupnul. Jen jsem ji chvíli sháněl – nakonec ji měli v golfové prodejně na Zeleném pruhu v Praze 4.

Bude se to zdát překvapivé, ale přečetl jsem Historii golfu v českých zemích a na Slovensku skoro jedním dechem. Pravda, pasáže s výsledkovými listinami jsem přeskakoval, ale pořád tu je dost stránek, které čtivým a publicisticky suverénním stylem popisují osudy, dějiny, příběhy, které golf v českých zemích provázely od počátku 20. století až do roku 1989.

Bylo by asi nepřípadné psát tu s pětiletým zpožděním recenzi knihy. Ale chtěl bych na její existenci upozornit ty, kteří o minulosti českého golfu spíše jen cosi tuší, než že by věděli.  Proto jsem si řekl, že z knihy vyberu některé informace, pasáže, postřehy, které mě zaujaly.

Víte kupříkladu, jakou délku měly nejdelší drajvy ve 30. letech? V roce 1939 zvítězil na soutěži Hanno Tonder, dominující hráč 30. a 40. let, s délkou 210 metrů.  Ovšem v roce 1933 zahrál tentýž hráč „dvojdrajv“ (2 rány) o celkové délce 479metrů!  Artur Štika z GK Třemšín hrál v roce 1939 drajvy o délce 181, 184 a 186 metrů.

Ještě v roce 1929 se hrálo na hřišti v Mariánských Lázních sezónně, hráči byli jen z řad lázeňských hostů. V Karlových Varech byly ale v druhé půlce 30. let už dvě hřiště: jedno nově zbudované na místě nynějšího, u Olšových Vrat, a druhé starší, v údolí Teplé – dnes je tam Gejzír Park. Už v roce 1930 ale zkoušeli hrát golf například na dnešním hřišti u Myštěvsi. Hráči tehdy odpalovali před tím samým zámečkem, u kterého je dnes hřiště.

V roce 1933 vybudovali v Líšnici klubovnu, ovšem z dnešního pohledu to byla spíše chajda, dřevěný domek. Za války jezdili hráči na Líšnici vlakem, ze zastávky Bojov nebo Klínec museli šlapat ještě pár kilometrů pěšky. Hole měli v klubovně, vzali si tedy s sebou jen batoh. Hanno Tonder jezdil na kole. Přespávali tam, právě tyhle společné zážitky je stmelovali. V roce 1944 byly součástí líšnického hřiště i fotbalové branky, golfisté se o hřiště dělili.

Zvláštní jsou pasáže věnované konci klánovického hřiště v 50. letech. Ze Sedlákova líčení vyplývá, že své v tomto směru vykonala – bohužel – i vzájemná řevnivost některých klánovických hráčů. Nedrželi při sobě, a proto nemohli odolat komunistickému tlaku. Byli snadnou kořiští. Jiný přístup uplatnili na Líšnici, možná i proto likvidaci unikla. Mimochodem, po válce se cestou z golfu v Klánovicích zabil tenista Karel Koželuh. Smutná shoda okolností: cestou z golfu se o více než půl století později zabil Ivan Hlinka.

V roce 1955 spáchal sebevraždu Hanno Tonder. Nejlepší český hráč podlehl i tlaku doby a režimu. Jeho příběh – barvitý, pestrý – by vydal za román. Ale stejně tak příběh jeho bratra Ivo Tondera (zemřel v roce 1995 ve věku 82 let), který byl za války letcem v Anglii. Nechtěl by někdo tyhle osudy popsat, nebo zfilmovat?

Pozornost věnoval Sedlák i dvěma seniorským mistrům republiky. V roce 1973 se jím stal Vladislav Holan, oblíbená osoba českého golfu. Byl to pražský dopravák, jezdil s autobusem a v 60. letech – protože měl snad jako jediný golfista oprávnění řídit autobus – dovážel hráče do Mariánských Lázní. Řekněte mi: kolik pražských autobusáků dnes hraje golf? Časy se holt změnily. Škoda, já bych s dopraváky hrál rád. Ostatně mám doma ojedinělou příručku Slang pražských dopraváků, která obsahuje stovky vtipných, poetických i sarkastických výrazů a obratů.

Seniorským mistrem byl v roce 1977 i Karel Lederer, který jezdil hrát do Mariánských Lázní tak, že tu bydlel u hřiště ve stanu. Řekněte mi: kdo z vás by byl ochoten kvůli golfu spát ve stanu?  Kolik hvězdiček musí mít hotel, aby v něm někteří dnešní zhýčkaní golfisté bydleli? Jo, časy se opravdu změnily. Ale je taky dobře, že se doba změnila. Ještě v 80. letech tu byla pouhá pětistovka hráčů s hendikepem, na konci 80. let hrálo golf jen 1 300 hráčů.

Sedlákova kniha popisuje nejen jinou dobu, ale vlastně i jiný sport. Tehdy to byla trochu excentrická zábava minority, dnes je to módní i masová záležitost. Před rokem 1948 to byl sport podnikatelů, inteligence, lidí z vyšší a přitom kultivované vrstvy, po únoru ´48 to byl sport vydědenců i ryzích sportovců, kterým šlo jen o hru samu. Dnes je golf sportem, zábavou, rekreací, ale i společenským molem, snobárnou, místem pro předvádění vlastního ega.

Prokop Sedlák doslova „utnul“ své vyprávění rokem 1989. Říkal jsem si, že je to trochu škoda – alespoň trochu mohl popsat to dynamické golfové dění 90. let. Ale zároveň ho chápu. Možná chtěl zůstat v té době, kdy golf byl prostě jiným sportem. Možná se v tehdejší golfové historii, mezi tehdejšími hráči cítí lépe. Je to ostatně i kus jeho vlastního mládí, jeho rodiny, která patřila k průkopníkům českého golfu. Ale kdo ví?

 

Andrej Halada, www.navzduchu.cz,  ilustrační  foto: www.golf-foto.cz

Pozn.  Historie českého golfu Prokopa Sedláka byla v roce 2001, tři roky před knižním vydáním,  vydáná v elektronické podobě v na Golf.cz. Najdete ji zde.