ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

České luhy, háje a grýny

09.10.2006 | Redakce | publikováno v rubrice Novinky
A A A

V České republice je v současnosti skoro sedmdesát GOLFOVÝCH HŘIŠŤ. Před rokem 1989 jich tu bylo osm, o deset let později se hrálo jen na dvaceti. Teď se jich za rok otevírá minimálně pět. Golfisté jsou rádi, mají velký výběr. Co ale hřiště přináší ostatním? A jak se hodí do české krajiny?

Důvody celosvětového golfového boomu jsou mnohé, ale jeden je zásadní: golf se hraje v přírodě, umožňuje uniknout ze stresu města do klidu zelené trávy a stromů. Popularitu si získává i tím, že jde o nekontaktní a „slušný“ sport, lze ho hrát od předškolního věku až do důchodu.
Na zeměkouli je asi 32 000 hřišť a zabírají plochu velikou jako celé Česko, Rakousko a Slovensko dohromady. Nejvíc hřišť je v USA, zhruba 16 000, ročně tu vzniká přes 300 nových. Zdejším trendem je postavit hřiště a souběžně s ním komplex rodinných domů – doslova bydlíte na hřišti. V Evropě se stavějí hřiště na bývalé zemědělské půdě, EU také tento trend v rámci utlumování zemědělství podporuje.
Ze zemí bývalého východního bloku je Česko se sedmi desítkami hřišť a zhruba 25 000 registrovanými golfisty nejrozvinutější zemí. V Rakousku je hřišť na 120, v Německu skoro 700. Švédsko s devíti milióny obyvatel a pěti stovkami hřišť je evropskou golfovou mocností. Tou největší jsou britské ostrovy, a především Skotsko, kde golf také vznikl. Pět miliónů Skotů využívá přes 600 hřišť, golf je tu populární asi jako u nás lední hokej. Hřiště je skoro u každé vesnice.

U RODNÉHO DOMKU

I u českých vesnic se hraje. Například u Cínovce v Krušných horách. Malé devítijamkové hřiště s nízkými poplatky za hru je na horských loukách (870 m n. m. – nejvýše položené hřiště u nás), okolo je pár rekreačních chat. Takové hřiště se rodí s malými náklady – i tak jde ale o milióny korun – a v krajině vypadá nenápadně. Grýny (uměle vytvořená a nízko sekaná plocha okolo jamky) nejsou velké, dráhy určené pro hru (tzv. ferveje) nemají výraznější tvarování, bankrů – pískových překážek, které v krajině působí trochu cizorodým dojmem – je tu minimum. Klubovna bývá menší stavení.

Hřišť téhle velikosti a typu je u nás skoro třicet, přírodu výrazněji nezatěžují, provoz se příliš neliší od provozu jiných sportovních areálů. V mnoha případech může hřiště krajině i prospět, pokud se využijí zatím ladem ležící místa.
Domácké hřiště „u chalupy“ ovšem není z hlediska hry vždy ideální. Je to jako fotbal na vesnickém plácku: skvělá atmosféra, zažijete spoustu legrace, ale občas zatoužíte po hře na pořádném trávníku, s lajnami a regulérními brankami. Hodně investorů se proto snaží vybudovat osmnácti- i vícejamkový areál, kde jednotlivé jamky nebudou po sportovní stránce „ošizené“ a kde bude i lepší sociální zázemí, včetně možnosti ubytování. Takový areál už nestojí milióny, ale desítky i stovky miliónů a nelze ho postavit tak, že začnete každý týden sekat místní louky. Pro osmnáctijamkové hřiště je potřeba mít více než 50 hektarů prostoru, při stavbě se těžkou technikou modeluje povrch a okolí fervejí, stavějí se velké plochy bankrů, upravují příjezdové cesty. Nezbytností je velká klubovna s restaurací a parkoviště pro desítky aut. U těch nejambicióznějších hřišť se někdy asfaltují i cestičky uvnitř, aby po nich mohly jezdit golfové vozíky. Hřiště se pak i víc udržuje, tráva se tu seká častěji a na větších plochách, víc se také hnojí.
Hřiště-resort už nepůsobí v krajině tak nenápadně jako jeho menší bratr. Vznikne dokonale střižený a upravený park, který „divokou“ přírodu někdy zbaví části její přirozenosti. Jde v podstatě o tvrdou turistiku, něco na způsob lyžařského areálu.

LEPŠÍ NEŽ HYPERMARKET

Proto je vždy zásadní, kde takový areál stojí. Někdejší ministr životního prostředí Ivan Dejmal, který se dnes zabývá poradenstvím v oblasti využívání krajiny, říká: „Pokud postavíte hřiště v nějakém fádním prostoru a pokud se tam díky tomu dostane víc zeleně, uděláte nějaké lemy a vytvoříte lesopark ve vyklizené zemědělské krajině, tak to může znamenat zlepšení. Samozřejmě za předpokladu, že areál neuzavřete a neoplotíte -to by byl problém jak pro člověka, tak pro zvěř.“ K tomu poznámka: žádné z českých golfových hřišť není v současnosti oplocené, nicméně u některých najdeme cedule s nápisem: Zákaz vstupu, soukromý pozemek. U některých to umějí říct lépe: Golfové hřiště, nebezpečí úrazu letícím míčkem, nevstupujte na hrací plochy.

K otázce volby lokality Ivan Dejmal doplňuje: „Hřiště je v zásadě vždy stavba lehce ,vratná‘, uvedení do původního přírodního stavu, kde se dá něco pěstovat, pást tam krávy, není těžké. To se o místech, kde dnes stojí velké skladové, obchodní či průmyslové areály, kde vyrostla satelitní městečka, říct nedá.“

Investoři už také vědí, že chtít stavět golfový areál v přírodně či rekreačně „citlivých“ lokalitách automaticky znamená prodloužit dobu stavby kvůli schvalovacímu procesu nebo ji vůbec nerealizovat. Takto vzaly -a možná i po právu – za své snahy o vybudování hřišť v pražské Šárce či Prokopském údolí. Jediným skutečně kontroverzním projektem současnosti tak zůstává znovuobnovení golfového hřiště v Klánovickém lese u Prahy, kde by se muselo masívně kácet.

Značná část hřišť se proto staví v „nekonfliktní“ zemědělské krajině, nejlépe v místech s přirozeným výskytem stromů, tedy na okrajích lesů, na loukách a pastvinách, kudy teče nějaký potok nebo je tu rybník; ten je důležitý i jako zdroj vody pro závlahy. Mnohá hřiště jsou s krajinou v symbióze, do členitých kopců Jistebnické vrchoviny se dobře vmáčklo hřiště Čertovo Břemeno, svahům Drahanské vrchoviny s nádhernými výhledy nijak neuškodilo hřiště v Kořenci. Výstavní hřiště vzniklo na loukách Jizerských hor – areál Ypsilon u Liberce je dokonce v CHKO, ale zdejší cenné traviny i přírodní památka Pod Dračí skálou jsou z míst pro hru vyjmuty, a pokud do těchto biozón (jde přímo o termín z golfových pravidel) vletí hráčům míček, nesmějí ho jít ani hledat. Je ale pravdou, že Ypsilon může u tvrdšího zastánce „neporušeného krajinného rázu“ vyvolat nelibost, především bílé plochy bankrů jsou na svazích hor docela viditelné.

Investoři se samozřejmě snaží najít co nejhezčí místa, ale někdy musí brát, co je: typickým příkladem je hřiště ve Mstěticích u Prahy, které vyrostlo doslova na poli. Podobným hřištěm je i d`Esté v resortu Konopiště. Když se k němu blížíte, vidíte až nepřirozenou holou krajinu posetou zvláštními „vředy“ – vyvýšenými odpališti. Jenže za dvacet třicet let může být vše jinak. Je tu vysázeno několik tisíc stromů a ty přemění holé lány na slušný lesopark. Ostatně polem bylo kdysi i dnes reprezentativní lesnaté hřiště v Mariánských Lázních.

Nejlepší cestou ale je, když hřiště krajinu zhodnotí, vznikne na místě nevyužívaném a zanedbaném. V místech bývalé důlní těžby dnes stojí jedinečné hřiště Sokolov, hřiště Dýšina u Plzně využilo údolí říčky Klabavy, kde se těžila ruda. Jiným typem jsou městská hřiště vmáčklá do zástavby (Hostivař v Praze) či do zátopového prostoru (pražské Hodkovičky u Vltavy). Hřiště ve Staré Boleslavi vzniklo na místech po vytěžení písku, kousek od Kunětické hory u Pardubic se rodí špičkový areál na popílkovišti elektrárny (viz dále Příběh hřiště)

NESPLACHOVATELNÉ GRANULE

Pokud už hřiště stojí, jak svým provozem zatěžuje okolí, nakolik zasahuje do života těch, kteří žijí v jeho blízkosti?

Většinu hřišť najdeme v krajině mimo zástavbu, některá jsou ale blízko rekreačních domů. Jejich majitelům většinou nezbývá než smířit se s tím, že jim pod okny chodí hráči. Ale golf je docela tichá hra a hluk sekaček není o moc silnější než těch, kterými rekreanti sekají vlastní trávníky. Někdy začnou okolobydlící i sami hrát. Mít hřiště přímo u baráku je ostatně sen skoro každého golfisty, a tak cena nemovitostí, u nichž se postaví hřiště, letí vzhůru.

Potíží může být větší automobilový provoz, především když se na velkých resortech koná nějaký turnaj, kam ráno přijede a večer zase odjede stovka vozů. Už jen to, že musíte vybudovat parkoviště pro sto aut, krajině nepřidá. Provoz resortu ale může mít i pozitiva: potřebujete minimálně deset až dvacet stálých pracovníků na údržbu, je tu šance zaměstnat místní.

O cedulích se zákazem vstupu tu už řeč byla, nicméně jsou i areály, které s pohybem většího počtu lidí blízko hřiště musí počítat. Jde o hřiště, jimiž vedou turistické stezky nebo hřiště v zámeckých parcích. Ve stohektarovém parku u zámku Šilheřovice na severní Moravě se golf hraje už od roku 1968, turisté i hráči si nepřekážejí ani ve středočeském Štiříně nebo východočeském Hrádku u Nechanic. Vždycky záleží na provozovateli hřiště, jak se k věci postaví: někdo má pocit, že musí hřiště oddělit od okolního světa (což je špatně), někdo je tolerantnější. Areály působící otevřeně najdeme například u zámku Hluboká, v Poděbradech, v Hodkovičkách. V jejich okolí jsou i další sportoviště, golf do těchto míst přirozeně zapadl.

Hodně otázek se týká hnojení, je s ním spojeno mnoho nepřesných informací. Hlavní greenkeeper (tedy „trávníkář“) jihočeských golfových hřišť Nová Bystřice a Mnich Miloslav Trojan říká: „Zatím mi nejsou známy z Česka případy, že by kvůli hnojení golfového hřiště došlo k zatížení krajiny. V žádném případě není míra používání hnojiv větší než při běžných zemědělských pracích. Navíc na hřišti nemůže docházet k erozním splachům jako u zemědělské půdy při přívalových deštích, a tím splavováním ornice a vyplavování dusíku do spodních vod. Trávníkový drn má velice hustý kořenový systém, který je schopen dodávané živiny v maximální možné míře zadržet a využít.“

Grýny a odpaliště se hnojí jednou měsíčně, ferveje se vyživují dvakrát až třikrát ročně. Používají se mikrogranulovaná pomalu rozpustná hnojiva. Navíc na většině ploch s výjimkou grýnů se posečená tráva nesbírá, takže se živiny rozkladem dostávají zpět do půdy.

„Příroda je přizpůsobivá a dnes už jsou známa společenstva rostlin i živočichů, kteří se vyskytují jen na nízko sečených plochách,“ dodává ještě Trojan (například sysel, který žije na golfových hřištích a letištích). „Je i úkolem ochrany přírody, aby se nezaměřovala na hřiště samotné, ale i jeho okolí. Lze osévat okolní plochy sečené jednou nebo dvakrát ročně květnatými rostlinami, které zvyšují biodiverzitu, popřípadě vysazovat původní dřeviny.“ Vysazování stromů na dosud holých hřištích je už zavedená praxe, na některých hřištích najdeme u stromů i celých remízků tabulky s jejich „dárci“.

STOVKA A DOST?

V jakém bodě se český golfový růst zastaví? Někdo hovoří o počtu 50 000 hráčů a stovce hřišť, evropské zkušenosti ale ukazují, že k žádné stagnaci zatím nedochází ani v golfově mnohem saturovanějších zemích. Jako má dnes každé větší české město zimní stadión, bude mít možná za deset dvacet let i své golfové hřiště. A proč ne, když hřiště si dokáže na sebe vydělat, zatímco každá podhorská pastvina je dotovaná? Proměna českých luhů a hájů v jeden obrovský grýn, byť výdělečný a turisticky atraktivní, ale taky není nejlepším řešením. To ovšem zatím nehrozí. Ještě stále se daří ve většině případů najít kompromisní řešení. Dosud žádné české hřiště krajině v zásadě neuškodilo. Byť si lze o asfaltových cestičkách na karlštejnském hřišti myslet své, pořád je to lepší, než když cestou na toto hřiště míjíte novostavbami zaplavenou krajinu u Černošic nebo Řitky. Tu už asi přírodě nikdo nevrátí.

Jako dokreslení může sloužit i příběh jednoho českého hřiště: jeho majitelé údajně skoupili atraktivní pozemky, aby na nich postavili satelitní městečko. Když ale jeden z nich začal hrát golf, rozmyslel si to a přemluvil ostatní, aby postavili hřiště. To dnes patří k nejhezčím i nejreprezentativnějším u nás. Snad takovým „přerodem“ projdou i jiní příměstští investoři.

***

PŘÍBĚH HŘIŠTĚ STARÁ BOLESLAV

Golfové hřiště Stará Boleslav bylo otevřeno v roce 2005. Jde o menší devítijamkové hřiště kousek od Labe u Proboštských jezer, z centra Staré Boleslavi je to sem asi tři kilometry. Je v těsném sousedství místního sportovního letiště, vedle je i pískovna, jejíž majitelé hřiště postavili. O vzniku areálu hovoří prezident golfového klubu a zároveň jeden ze spolumajitelů pískovny, ing. Vladimír Bouček.

„Protože jsme všichni odsud z regionu, nebylo nám jedno, jak se bude provádět rekultivace pískovny po skončení těžby. Chtěli jsme, aby to místo nějak vypadalo. Celá pískovna má plochu asi 200 hektarů, jenom daň z nemovitostí z takové plochy není zanedbatelná. Museli jsme přijít na to, jak si na sebe pozemky vydělají. Zemědělské hospodaření jsme zavrhli hned, uvažovali jsme i o rychle rostoucím dřevu, dokonce padl nápad postavit oboru a chovat daňky na maso. Nakonec jsem si vzpomněl na golf – můj otec v roce 1932 zakládal Golf klub Brno, navíc Brandýs nad Labem-Stará Boleslav je město se sportovní tradicí. Takže vyhrálo hřiště.
V roce 2003 jsme měli připravenou plochu asi jedenáct a půl hektaru. Když ten prostor architekt poprvé viděl, rovnou říkal, že je to příliš malé. Ale pak začal kreslit a nakonec jsme tam vměstnali devět jamek. Ekonomicky to bylo na ostří nože, ale některé věci jsme si dělali sami, využili jsme třeba techniku, kterou máme pro pískovnu. Stavěla se jen odpaliště, grýny, pár bankrů, závlaha, klubovna z typového dřevodomku. To vše tak do 10 miliónů. Jen závlahový systém nás stál skoro čtyři milióny. Víme, že se možná nedožijeme návratu investice. Ale prostě jsme si řekli, že chceme, aby tady po nás zůstalo něco, co bude mít určitou hodnotu. A golfové hřiště časem vyzrává a zhodnocuje se. Na rozdíl například od auta.
Samozřejmě je naším cílem, aby si hřiště na sebe vydělalo. Podle názorů zkušenějších kolegů by hřiště tohoto typu mohlo utržit asi šest miliónů ročně, jeden by snad mohlo vydělat. Loni, v prvním roce provozu, se to nepovedlo. Ztráta byla asi jeden a půl miliónu. Na druhou stranu to byl první rok, museli jsme nakoupit míčky na tréninkovou louku, vydavač a sběrač míčků, vybavení recepce a hodně dalších věcí. Ale měli jsme za rok téměř 11 000 hráčů, respektive odehraných kol, a to je obrovský úspěch. Výhodou je, že si sem mohou přijet zahrát lidi z Prahy po práci. Hraje se tu prakticky celý rok, i v zimě, jsme v nízké nadmořské výšce, a tak sníh bývá málokdy.
Původně jsem si nemyslel, že golf může vydělávat. Říkal jsem si, že si lidi postaví hřiště jen tak pro sebe. Ale změnil jsem názor. I golf může být dobrou investicí. Česko je hezká krajina, zatím si ji neničíme nějakým drastickým způsobem, míst pro pěkná golfová hřiště je tu dost. A navíc Češi jsou docela sportovci.“

PŘÍBĚH HŘIŠTĚ KUNĚTICKÁ HORA

Asi deset kilometrů severně od centra Pardubic roste na popílkovišti elektrárny Opatovice golfový areál mistrovských parametrů. Hřiště by mělo být otevřeno v roce 2007, plný provoz se očekává v roce 2008. Zrod hřiště popisuje prezident Golf Clubu Kunětická hora dr. Milan Novák.

Naším záměrem bylo a je postavit velké mezinárodní hřiště, protože takový projekt má z ekonomického hlediska smysl. Buď postavíte malé veřejné hřiště, anebo velký areál. Žádná jiná kategorie neexistuje a nic mezi tím se neuživí. Když máte tuhle ideu, tak ale musíte mít k dispozici velké pozemky. To je třeba problém Prahy, protože tam jsou pozemky buď drahé, nebo jdou špatně scelit. A vy potřebujete minimálně 80 až 100 hektarů. Česká republika má opačný poměr hřišť, než je všude ve světě i v Evropě běžné – máme podstatně víc devítijamkových než osmnáctijamkových a to je šance pro investory. Hráči požadují kvalitu jako v kterémkoliv jiném podnikání. Tak jsme se podívali na mapu České republiky, kde jsou jaká hřiště. Pardubice a Hradec Králově jsou dvě krajská města, spádová oblast pro 300 000 lidí, v širokém okolí padesáti kilometrů není žádné velké hřiště. Je tu velký golfový potenciál. Popílkoviště má tu výhodu, že jde o scelený pozemek ve vlastnictví elektrárny. Udržování stočtyřicetihektarové plochy je pro elektrárnu nákladné, stavebně je pozemek nevyužitelný. Když tuhle krajinu-nekrajinu viděl architekt Graham Marsh, který patří k jedněm z nejlepších v oboru golfového designérství, byl jí prostě osloven. Mohl si tu vymýšlet a tvarovat terén, jak chtěl. Placka šedivého prachu, na níž jediným limitem bylo, že je tu kus lesa a uprostřed je velký rybník, aby bylo z čeho brát vodu. Jinak v šířce a délce žádná omezení.
Projekt jsme začali připravovat v roce 2000. Měli jsme podporu kraje, podporu vlastníka pozemků, ale přesto jsme začali stavět až v roce 2005. Je to běh na dlouhou trať, i proto většina projektů nakonec nedojde realizace, a vzniká tak málo dobrých velkých hřišť. A navíc: hřiště samotné je letadlo bez přistávací plochy. Je potřeba mít dobré a fungující zázemí. Musíte myslet i na další možnosti výdělku, které zajistí areálu celoroční využití a přinesou další příjmy provozovateli. Takže by tu měla být i tenisová hala, volejbal, cyklostezka okolo hřiště, uvažujeme i o inlineové dráze. Také restaurace, ubytovací kapacity, tréninkové centrum a indoorový golf na zimu. To je obrovská investice, přes 200 miliónů. Jde o kombinaci privátních zdrojů, zahraničních a bankovních, a pevně doufám, že se nám podaří získat i něco z krajského rozpočtu, především pro rozšíření veřejných sportovišť. Výstavba něčeho takového vzbuzuje u bank hodně otázek, ale v zásadě lze návratnosti dosáhnout v horizontu deseti, maximálně patnácti let, což je pro výstavbu a developerský projekt standard.
Myslím, že golf se bude v Česku rozvíjet, jde jen o to, jak velká základna se tu vytvoří. Dlouhodobé srovnání vývoje golfu u nás a v sousedních západních zemích je toho jasným důkazem. Velkou roli hraje golfová turistika, v Americe vznikají doslova golfové továrny nabízející obrovský servis. Ale v Evropě, hlavně v Británii, není komerční stránka golfu tou jedinou. Tam jde pořád ještě o srdeční záležitost a tradici zároveň.

[Gallery not found]
Počet přečtení: 762
Komentáře

Zapoj se do diskuze

Jméno:
E-mail:
Váš příspěvek:

TOPlist
Mediaboard Square 300 Skanska
Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017