ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

Češi, nepřeháníte to se soutěžením?

08.10.2013 | Andrej Halada | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Jaký je rozdíl mezi tím, jak hrají golf amatérští hráči v USA a v Česku? Zcela zřejmou shodu názorů na tento problém jsem vyčetl před pár dny ve dvou českých golfových časopisech.

V říjnovém vydání jednoho z českých golfových měsíčníků najdete rozhovor s českým profesionálním trenérem Patrikem Kupcem, který do USA jezdí a o daném problému říká:
„Pokud se budeme bavit o amatérských hráčích, pak největší rozdíl spatřuji v nesmyslné honbě za výkonem u nás a absenci téhož v zámoří. V USA vidím více velice špatně hrajících golfistů, kteří si hru i přesto užívají a počet ran na jamce je až druhořadý, oproti českým slušně švihajícím hráčům, kteří i v momentě, kdy zahrají svůj životní výsledek, si poběží do lékárny pro antidepresiva. Za poslední dobu mám až neuvěřitelný počet případů, kdy musím člověka sáhodlouze přesvědčovat o tom, že by na hřiště měl jít, přičemž ho nikdo skutečně nezastřelí za to, že ideálně netrefil míček.“

A v rovněž podzimním vydání jiného časopisu najdete interview s Čechoameričanem Johnem (narodil se v Liberci, v roce 1980 emigroval), který na otázku týkající se srovnání golfu v ČR a USA odpověděl:

„Odlišné je skoro všechno. Patrně největší rozdíly jsou v koncepci stavby a provozování golfových hřišť, v organizaci hry – a největší rozdíl vidím v přístupu amatérských hráčů ke hře! (…) V USA hrají miliony amatérských hráčů, kteří v naprosté většině hrají opravdu jen pro radost a potěšení ze hry, a i když se pochopitelně snaží hrát dobře, výsledek pro ně není hlavním cílem a nijak se jím nestresují. Jde jim hlavně o to, projít se na česrtvém vzduchu a pobavit se s přáteli. V českém golfu je daleko více soutěživosti, lidé se při hře často vztekají, občas mlátí holemi a hlasitě nadávají a sami se tak vystavují škodlivému stresu. To je pro mě dost nepochopitelné.“

Je jistě shoda náhod, že se oba názory objevily v tutéž dobu, ale není vůbec náhodné, co sdělují. Oba jsou přesným pojemenováním jedné z viditelných nenormalit českého golfu. A také není náhodné, že oba zpovídaní to říkají víceméně stejnými slovy. To jen potvrzuje, že jde o reálný problém, nikoli jen dojem.

O přebujelé soutěživosti českých golfových rekreantů jsem psal už několikrát. Pět tisíc turnajů ročně, věčná otázka: „Jaký máš hendikep?“, urputná snaha snižovat, občas i to podvádění… Sebekriticky však uznávám, že etapou soutěživosti jsem si taky prošel. Trvalo mi asi tak čtyři roky hraní, než jsem se z této nemoci začal léčit. A vyléčen jsem až poslední tři čtyři roky z těch deseti, co hraju.

Nechci tedy moralizovat ani říkat, že soutěživost ke golfu nepatří, protože je to nesmysl. Patří, ale v USA se projevuje prakticky jen tím, že hrajete mezi přáteli. Výše hendikepu se tu navíc určuje jinak než u nás, hráč si ho může měnit mnohem variabilněji.

Důvod nadměrné, až nezdravé soutěživosti a prožívání „kvality“ vaší golfové hry spočívá podle mne v bazální nevyzrálosti českého golfového prostředí. Golf se stále bere společensky trochu „prestižně“, hrají ho lidé určitých sociálních skupin, individualisté. Soutěžení z běžného života přenášejí i do golfu.

Druhou věcí je, že v Česku je stále mnoho nových hráčů, kteří mají pocit, že musí hrát lépe a lépe. Čerstvý golfista se skutečně stále zlepšuje, hraje 120 ran, pak 110, pod 100, někdy i pod 90… Máte při takovém postupu, který trvá třeba tři až pět let, dojem, že to potrvá věčně. Teprve ve chvíli, kdy dojdete na mez své výkonnosti, pochopíte, že půvab golfu je v něčem jiném. Především v sociálním kontaktu, ve hře s přáteli.

A možná je v té hypertrofované soutěživosti českých golfistů i něco z pověstného českého mindráku malého českého člověka. Možná máme v sobě pocit, že musíme všem okolo pořád dokazovat, jací jsme borci. Třeba nedokážeme na život a jeho jednotlivé součásti hledět s větším nadhledem.

Ať už jsou ale důvody jakékoli, je dobré se nad sebou při golfu občas zamyslet. A zeptat se sám sebe, jestli se nechovám jako pošetilec. V horším případě jako pitomec.

Andrej Halada, www.navzduchu.cz

 

 

.

Počet přečtení: 2 215
Komentáře
  • Zdeněk Janošík napsal:

    Obrovské díky pane Jane Křenku za Váš obsáhlý příspěvek, se kterým se plně stotožňuji. Popsal jste pravý smysl golfu a věřím, že většina golfistů bude stejného názoru.

  • Jan Křenek napsal:

    Hezký den pane Halado. Nesouhlasím kategoricky s vaší napsanou polemikou. Když Vy, jako autor (kterého mám velmi rád, a některé vaše články a myšlenky, na rozdíl od tohoto, naopak plně podepisuji) končí otázkami, začnu svou reakci také otázkami:

    Nejsou tyto “osvícené úvahy” jen zoufalou berličkou a výmluvou lidí, kteří rezignovali na svou snahu něco v golfu dokázat a tak hledají “únikovou výmluvu”, že v počtu ran to není, a hlavni v golfu je “čerstvý vzduch a pohyb” apod?

    A tak šířením těchto moudrostí veřejně a okázale dávají najevo svůj postoj, že oni sami jsou již ti osvícení co ví o čem je golf: že sice neumí zahrát pořádně ránu, ale záhadně našli orgasmus v tom že chodí na golfové ferveje dýchat čerstvý vzduch a označují “za podivíny a pitomce” v těchto článcích ty hráče, kteří hru hrají s cílem, který stanovují pravidla této hry.

    Řeknu vám jedno: Když vám nejde o počet ran, nechoďte na golfové hřiště, vemte si berlu a jděte hledat houby a nebo na pochod do Prčic:-) To je taky pohyb na vzduchu. A co víc tady ten pomalý pohyb má svůj smysluplný start i cíl. Ale dávat lidem jako smysl golfu pouhé vycházkové chození po golfovém hřišti a mlácení 10-13ran na jamku a strašně se tomu smát jaká je to prča, vždyť jsme na vzduchu, jak polemizuje tento článek – a že v USA je to “in” – to snad ne.

    Zmíněné tvrzení je jako když budete tvrdit, že ve fotbale nejde o počet golů, ale primárně o to, že balon lítá vzduchem a hráči si hezky přihrávají a nebo když už jsem zmínil mentální hru – bavilo by vás hrát šachy a bylo vám zároveň jedno jestli vyhrajete nebo prohrajete, vždyť je tak krásné šoupat těma figurkama po slonovinové šachovnici, tak kdo by se stresoval tím, jestli vyhraje nebo prohraje. Vždyť potlačujete takovým přístupem ducha té či oné hry!

    Zamyslete se vy všichni, kteří hovoříte zasvěceně o kráse pohybu mezi jamkami, že je nonsens pokud by smyslem golfu nebyla hra o rány, na co by tam ta jamka byla, vždyť je jedno jestli to do ní dotlačím nebo ne, je to jen o tom projít se po vzduchu a hlavně se nestresovat.

    Ne, nesouhlasím s vámi!! Golf je úžasná mentální hra – zdůrazňuji mentální – a fyzická aktivita je jen prostředkem jak v golfu člověk cvičí a zdokonaluje své mentální schopnosti pro život (soustředěnost, koordinaci, představivost, psychickou vytrvalost, emocionální kontrolu frustrace, a mohl bych pokračovat ve vyjmenovávání dále). To že dotyčný po zahrání “životního kola” – jak píšete – odejde pro antidepresiva, značí že stále neumí hrát golf – ale pokud si to uvědomuje co je špatně, je vlastně na správné cestě.

    Naopak nastřílet 145ran a říci si to jsem se dneska hezky prošel, je blbost co, dle mého názoru, na golfový hřiště nepatří.

    Ano chápu, že všichni nemůžeme být Woodsové a nechci aby to vyznělo, že pohrdám hráči kterým to nejde. Naopak, moc dobře si pamatuju jaký to je. Ale co neuznávám je přístup “že 147 je ok, líp už to neumím, tak to tak nechám, to už je dobrý, hlavně že se projdu”. U např. HCP 48.

    Proč místo zamindrákovaného čecháčského sebemrskačství nevyvodíme, že zmíněné statisitky hovoří třeba o tom, že češi jsou velmi cílevědomý národ, který se nespokojí s průměrností a neustále se zoufale na hranici sebezničení snaží naučit se hrát golf na špičkové amaterské úrovni a bojuje i když ví, že je to nepravděpodobné, že se to kdy podaří. Že jsme vlastně neskutečně bojovný národ. Ale né, my raději napíšeme, že český snaživý golfista je pitomec.

    Ano, přátelské rundičky jsou prima, moc rád je také hraji, a baví mě občas si zahrát se smíchem mulligany, dropy z rány do autu či po nenalezení míče. Baví mě kola uvolněná s přáteli, s manželkou, prima lidmi, ale golf v čistě intimním rozměru pro mě nemá smysl bez těch “dramatických soutěžních, kde záleží na každé ráně” a kde velmi často na mne čeká na konci setkání s nemilosrdnou pravdou: že jsem “neschopnej golfovej břídil” a co mě donutí na konci až přejde frustrace, se podívat sám sobě do očí a říct: vstávej a dokaž že nejseš břídil a že těch např. 72 jednou zahraješ!

    Jenže tohle lidé neradi o sobě slyší, nesnáší frustraci, nenávidí veřejné odhalení svých neúspěchů, které nemohou shodit na někoho jiného – prostě to všechno co jim golf dopřává v surové nahotě a hojnosti. A tak následuje klasická berlička: že to o co jsem se doposud snažlil vlastně není cíl této hry.

    Na dně pomyslné sklenky “smyslu soutěžního golfu” – v jádru golfu jako sportu – podle mne právě naleznete “vyrovnání se sebou samým”, smíření s vlastním neúspěchem a s vlastní malostí, a čerpání nové síly z vlastní frustrace se nevzdat a začít příště znovu a znovu a útočit na svůj vytyčený cíl. To co dělá psychicky zdravého člověka člověkem a to co momentální lidské společnosti nejvíc chybí – psychicky vyrovnaní lidé.

    Vzdát to se slovy, že smysl hry je jiný než počet ran, a omlouvat tím vlastní neúspěch, znamená že takový golfista (podle mě) nepochopil mentální rozměr golfu a zahodil vlastně většinu hodnotných poznání, které golf člověku může nabídnout.

    Použiju nakonec takový demagogický příměr: Jak asi bychom byli jako lidstvo daleko kdyby třeba Albert Einstein si řekl, že není důležité aby rovnice dávala smysl a byl správně výsledek, hlavní je že se píšou vzorečky a odmocniny. Nikdy nesmíme dopustit aby byl odstraněn hlavní cíl z jakékoliv lidské činnosti a zaměněn za ten pohodlnější, snáze dosažitelný. To bude náš konec.

    (ps neberte to jako osobní atak, ale jako poměrně silné expresivní vyjádření jiného názoru na ten váš přezentovaný :-)))

  • Michal Husak napsal:

    Do USA občas služebně zaletím … Kdo viděl tamnější populaci, která marně válčí s obezitou a prakticky se odnaučila chodit (autem i k popelnici) a.t.d. tak se nemůže divit i jejich poměrně laxnímu přístupu ke golfu … To by mněl být spíše antivzor než něco s čím by jsme se měli srovnávat. V golfu musí o něco jít, je to boj, pokud chci jít jen na procházku tak si golfové hole neberu.

  • Petr napsal:

    No dobře, tak příště napíšu Josef Novák abych splnil podmínku celého jména, ale nic to neřeší.

  • helmut napsal:

    Názor je jedna věc, realita druhá. A ta říká, že lidi u nás chtějí soutěžit a poměřovat se. Kdyby top nechtěli, tolik hendikepek by jistě nebylo.

  • Ota Doležal napsal:

    A ještě jeden názor. Takřka zcela se vytratily ostatní golfové hry (a že jich je), které ještě před pár lety mnozí hráči mezi sebou hráli. Což je škoda, protože je jich mnoho. Na závěr pak jednu připomínku k “cenzorovi”. Proč jsou zde uváděny příspěvky, pod které se lidé nepodepíší celým jménem? To jsem takoví zbabělci? Příspěvky Franty z východních Čech nebo Mařky z Horní Dolní bych sem prostě nedával, protože to budou asi “novodobí golfisté”.

  • Petr napsal:

    A názorový “výstřik” PET je divně negativní nesmysl. Asi špatný den.

  • Petr napsal:

    Článek pana Halady je zkrátka jeden názor. Já mám na golf hodně rozdílný názor, ale nikomu svoje moudra nevnucuji jako hotovou věc. Shodou okolností jsem také mluvil s Američanem, se kterým jsem probírali různé postoje vůči golfu. Je pravda, že přátelské rundy golfu jsou v Americe oblíbené, ale převážně u méně zdatných hráčů, kteří si jdou zahrát párkrát do roka. Těch je v Americe bohužel většina a podle nich si nelze dělat názor na golf. To ani nejsou v pravém smyslu golfisté – sportovci, ale jdou se jen projít. Američané jsou ale výrazně soutěživější národ než my a jak jen to jde, hrají různé miniturnaje třeba jen o pár flajtech a to bych spíše srovnával s naším pojetím soutěžního golfu.

  • Ota Doležal napsal:

    Souhlasím jak s Andrejovým článkem, tak s názorem “Pet”. Uvědomíme-li si, že hra na 18 jamek trvá 4,5 – 6 hodin (např. 1x týdně), pak po celý zbytek týdne je ČÍSLO zvané hendykep slušně řečeno k ničemu. A vzpomínám na Jižní Afriku, kde dělají turnaje v týdnu odpoledne, protože normální člověk přes týden pracuje a o víkendu se chce v klidu projít a zahrát si s třeba přáteli.

  • Pet napsal:

    Je to celkom pochopitelne. Miestny golf plati dan za “slovenskocesku” cestu. Bol tu silny teror zelenych kariet, ktory odradil tisice, mozno 10tisice ludi uz pri prvych dotykoch s treningovym greenom. Tym sa zakonite do hry dostavali len sutazive a sportove tipy hracov. Samozrejme tym trpel aj vykonostny golf, ked profesionaly vyhradne orientovali svoje usilie na produkciu ZK a na mladez sa kaslalo. Tak 24 rokov po “gaucovke” nemame ani jedneho hraca PGA a mozno este 24 rokov mat nebudeme, lebo stale sa tu buduje podla komunistickych not.

  • Zapoj se do diskuze

    Jméno:
    E-mail:
    Váš příspěvek:

    TOPlist
    Mediaboard Square 300 Skanska
    Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017