Mladé Buky obarvení od 20. 8. 2018
obarvení Mladé Buky od 20. 8. 2018 pravá
obarvení Mladé Buky top od 20. 8. 2018

Alan Babický: Náprava křivd na ‎golfistovi českém – díl druhý

14.12.2017 | Alan Babický - Ingolf | publikováno v rubrice Novinky
A A A

MalyAleNas2Amatér na plný úvazek aneb sbírka dvousečných mečů
Druhý díl zábavně přemýšlivého cyklu Alana Babického

Minulý týden jsem, v návaznosti na „hlasování“ na Facebooku splnil slib a začal publikovat zábavně poučný cyklus malých poznámek nazvaný „Náprava křivd na českém národu golfovém“.

Prvnímu dílu se dostalo celkem abnormálního počtu přečtení, což je určitě ve všech ohledech potěšující. Přečetl jsem si pečlivě všechny reakce čtenářů na FB i na golf.cz. Děkuji za všechny.

Ale zpět k dnešnímu tématu. Pro amatéra cestujícího prakticky celý týden po turnajích se tehdy, kolem roku 2002, celkem ujal termín „amatér na plný úvazek“. Dokonce si mnozí připadali jako profi hráči, stejné oblečení, stejné hole, dokonce občas i bagy se jménem, stejný režim a vše s největší vážností (samozřejmě navenek bagatelizovanou). O tom, že ho golf prakticky nic nestál – což se ukázalo jako časovaná bomba – jsme mluvili minule. Zdánlivě se pro rozvoj golfu zdál tento živočich užitečný. Vysoká až přehnaná míra fanatismu, snaha po co nejlepším výkonu, ochota trénovat atd atp. Genově spřízněným druhem se stal Golfista celebritní, o jehož přínosu pro český golf až někdy příště. Na první pohled by se zdálo, že je to letmý start pro nový sport v nové zemi.

Prvním varovným signálem pro ty vnímavější bylo, když nejrůznější časopisy začaly zveřejňovat hendikepové žebříčky manažerů a podnikatelů. A fenomén posedlosti handicapem byl v tu ránu rozpálen do běla. První otázka v jakýchkoliv společenských škamnech byla „hrajete golf?“, aby druhá otázka musela nevyhnutelně následovat: „a jaký máte handicap?“. Sázky o desetiny, výkonnostní cíle a další projevy jsou asi veskrze bohulibé až úsměvné a lze je brát velmi pozitivní „podhoubí“. Nabízím jedno doložitelné pozitivum. Někdy kolem roku 2004 jsem četl zahraniční článek o průměrném světovém hendikepu. Stálo mj. v něm, že asi 90% všech registrovaných golfistů nikdy nezahrálo pod sto ran (HCP cca 28). Honza Loužecký, tehdy správce handicapové agendy pro ČGF, zaujat touto informací, prohnal všechny české HCP filtrem a zprůměrnil a zjistili jsme, že procento lidí, kteří u nás nikdy „neprolomili kilo“ je výrazně nižší. Aneb navzdory tomu, že jsme neměli žádnou světovou hvězdu „tam nahoře“ (o přivlastňování si Saši Čejky snad někdy jindy) tak majorita golfového národa byla v průměru o hodně lepší než jednotlivé země a zbytek světa. Tolik jedno ostří tohoto meče.

V devadesátých letech se ke kontrole HCP používaly papírové karty kam recepce po dohraném turnaji napsala nový handicap, do nového řádku. S masívním rozvojem a minule popsanými korporátními turnaji přišly do našeho růžově mlaďounkého golfu neuvěřitelné hmotné ceny. Amatérská komise dlouho spinkala, přesněji neexistovala, na můj návrh federaci zavést licence pro promotéry mi nikdo z federace ani neodpověděl. A tak se začalo s HCP švindlovat. Lidé mívali dvě karty. A pak přišel server. A honba za HCP se začala odehrávat výhradně na hřišti (a někdy i ve skórkartě). Někteří „rovnější z nás“ ještě dokázali z pozice „významného klienta“ donutit vděčného a ustrašeného promotéra zadat do výsledků i člověka, který na hřišti ani nebyl, a snížit mu tak HCP, ale to pro tentokrát označme za selhání jedince. I když jich bylo několik -).

Snaha Amatéra na plný úvazek trénovat je veskrze pozitivní. Peníze za cvičné míče, cvičná kola, hra, hra, peníze za profesionální trenéry a snaha o racionalizaci vybavení jsou hegemony chtěné a „golfulibé“.

Ovšem „společenský“ tlak na HCP a výkon je příběh zcela jiný. Veskrze negativní. Kvůli výhře v turnaji je stále ještě příliš mnoho lidí ochotno udělat příliš mnoho. Největší tlak je na turnajích, jejichž vítězové obdrží poukaz kamsi na světové finále do ciziny. A pokud generace midamatérů přenese své ambice na dnes již dorostlé děti a objeví se případ, že kluk při golfu zašvindluje, koho byste vlastně měli potrestat? Kdo nese tak módní politickou zodpovědnost. Viděl jsem jak klučík vysokej jak bag dostal od táty facku za to, že zahrál na osmnáctce tripláč a nesnížil handicap. A pokud si myslíte, že vás se český tlak z HCP netýká, tak vězte, že HCP a snaha o výsledek jsou prvotní důvod nervozity na prvním odpališti a přílišné ambice jsou prvotním důvodem nevydařeného úvodu soutěžního kola. Pokud po šesti nevydařených jamkách následuje rezignace a posledních 6 jamek hrajete jak z partesu a každému, kdo se po rundě v klubovně na vteřinu zastaví v líčení své rundy, vyprávíte, že kdybyste hráli celou osmnáctku jako posledních 6 jamek tak jste přinesli 45 stablů, jste také obětí.

O vlivu výkonového tlaku na tempo hry rekreanta budeme mluvit přespříště. To je na celý jeden článek.

Místo není nafukovací a tak pojďme shrnout jen pár faktů pro srovnání. Ve většině rozvinutých zemí není vedena přesná hendikepová agenda – minimálně pro rekreační hráče. Soutěžní golf začíná až kolem HCP nula (a při věku kolem 15 let). Nejběžnější model pro hobby golf je, že každý rekreant si odečte z cca 10 výsledků 2 nejlepší a 2 nejhorší a průměr zbylých 6 výsledků nahlásí při registraci. Proč švindlovat, vždyť o nic nejde, nehrajeme o nic, jdeme si zahrát pro radost. Není mezi cenami televize, není tam ani pronájem auta nadosmrti za hole in one, není tam zájezd někam pod palmy…. Ve Velké Británii bylo loni registrováno 2 450 golfistů s HCP nula, kteří se golfem neživí, nikdy se jím neživili, jsou amatéři a nejsou v repre. Sergio Garcia měl v 17 letech HCP plus 5,4. (tedy „pod nulou“). Mezi túrovými kouči se traduje, že zahrát hřiště v paru je dobrý výsledek soutěžního hráče, když se mu nedaří. Skotové říkají, že dokud nehrajete v paru nehrajete golf, ale chodíte švihat na hřiště. Představte si, že byste při svém rekreačním lyžování, plavání, cyklistice nebo fotbálku bojovali stále o HCP, srovnávali svůj výkon s nejlepšími v oboru a neustále jenom soutěžili…. A vztekali byste se po každém oblouku na sjezdovce v Beskydech, že se vám nepovedl jako Tombovi v Kitzbuhlu, že každé tempo na Slapech není jak Phelps, a klička na rybníku v lese jako od Jágra v Madison Square Garden?

.

Babicky100 Alan Babický

.

.

.

 

.
Náprava křivd na ‎golfistovi českém:
Díl první – Malej, ale náš

.