Mladé Buky obarvení od 20. 8. 2018
obarvení Mladé Buky od 20. 8. 2018 pravá
obarvení Mladé Buky top od 20. 8. 2018

Alan Babický: Náprava křivd na golfistovi českém – díl šestý

30.01.2018 | Alan Babický - Ingolf | publikováno v rubrice Novinky
A A A

MalyAleNas2-250x188Design není údržba, design není okolní krajina…
Šestý díl zábavně přemýšlivého seriálu Alana Babického

Dnes se dostáváme k tématu, které je tak rozsáhlé, že standardně vystačí autorovi na 450stránkovou knihu. Design golfového hřiště.

Rád bych poděkoval průměrně cca 2000 čtenářům za jejich čas strávený nad tímto seriálem a proto, že je Vás hodně a povědomí o pravidlech designu – jak ukazují ankety o nejlepších českých areálech – není velké, dovolil bych si vás vzít trochu „do školy“. Spousta lidí v českém golfu myslí, že golfový design je velmi subjektivní záležitost. A on ale vůbec není. Mimochodem, znáte jména Tom Doak nebo Michael Hurdzan nebo Robert T. Jones?

Zatímco prvotní prastará hřiště vznikala drobnými úpravami tu a tam v krajinném „útvaru“ nazvaném links, dnes jsou hřiště tvořena designérem a týmem lidí, kteří ho staví. Links je dle definice spojovací článek nebo „spojovací pruh“ mezi mořem a „normálním“ terénem. Pro normálního smrtelníka: „písčité duny porostlé travou“.
Dlouhá léta golf nemohl být hrán jinde než na pískovém podloží. Neexistovalo či nešlo vybudovat kvalitní odvodnění. Ani přesuny hmot nešlo dělat, neb neexistovala mechanizace a tak jsou všechna hřiště starší než cca 80-100 let prakticky jen „cesta“ mezi přírodními překážkami. Těmi nejzákladnějšími v golfu historicky jsou bunkery, křoví a stromy, a převýšení v řádu cca 3 metrů. Překvapivě k nim v dřevních dobách nepatří rough, neboť „ovce vypásly celý areál na fervejovou výšku“.-))
Kategorie sama pro sebe je vítr. U moře obzvláště. Bunkery jsou původně místa, kde se tráva nezakořenila kvůli větru a kvůli hrabání ovcí. Na písečná místa, která byla sušší a teplejší chodily ovce spát a ovčáci jim začali říkat „útočiště nebo schovka“ – anglicky bunker. A golfisté to prostě jen přejali. Z pohledu jazykového je tak americký termín trap (past) mnohem vhodnější.
Následně se hřiště začala stavět na jiných místech podobných links a ještě později s příchodem mechanizace i na místech nepodobných links. Pokud otevřete knihu o designu, první kapitola bude o typech hřišť: links, prérijní, parková, pouštní, horská a tropická. Aneb, krajinotyp má zásadní vliv na povahu hřiště a jeho nástrahy.

Pokud o golfu přemýšlíte, tak už jste určitě zjistili, že prakticky nikdy nehrajete proti jinému hráči. Hrajete proti hřišti, přesněji proti jeho designérovi. Čím modernější hřiště, a hlavně lepší designér, tím víc se můžete těšit na strategicko-taktickou bitvu. A naopak, pokud hřiště stavěl nesoudný samozvanec, budete 4,5 hodiny trpět – např. proto, že hřiště je nefér i ke správně zahraným ranám, protože jamky jsou monotónní, protože sekvence jamek není plynulá, protože devítky nemají gradaci a finálně, což je jediné do určité míry subjektivní kritérium, se vám esteticky nelíbí.

Druhá kapitola v designérské knize je o jamkách: rozeznáváme 3 kategorie: penalizační, strategické a heroické.
Penalizační jamka trestá jakoukoliv minelu mimo fervej nebo grýn 1 a více ranami. Typicky třeba par 3 s ostrovním grýnem, nebo jamka s autem vpravo a vodou vlevo a nebo, což si lidé často neuvědomují, většina jamek na tropických a horských hřištích, kde okolní terén je nejen nehratelný, ale i nehledatelný.
Strategická jamka nabízí nejméně 2 herní postupy, které mají srovnatelnou procentuální pravděpodobnost úspěchu dosažení vytýčeného výsledku. Třeba kratší pary 5, osázené bunkery v obou dopadových zónách, často spadají do této kategorie.
Heroické jamky také nabízejí nejméně 2 možnosti, ale jedna z nich obsahuje velkou dávku rizika – nejtypičtěji pary 4 s doglegem a nějakým „lákavým“ přestřelem zatáčky, který Vás dostane na 80m od grýnu. Nebo na grýn samotný.

Kvalitní designér se pozná podle toho, že jednotlivé typy postupu jsou vhodně zkombinovány na jednotlivých jamkách a hlavně!!, že tyto „výzvy“ dokáže vystavět tak, aby fungovaly jak pro bogey hráče, tak pro soutěžní hráče. A ideálně i pro double bogey postup.

Následně designér musí nasáknout a přijmout za vlastní teorii dopadových zón. Zde jsou některé zjednodušené zásady: rána dřevem má doběh… rána železem nemá doběh, ale jen u soutěžních hráčů: S délkou rány roste její rozptyl bez ohledu na kvalitu hráče. A teď pozor: designér se učí kolik je při určité délce rány její akceptovatelný a také již „potrestatelný“ rozptyl. Ten je dán procenty z délky. Na doběh má pochopitelně vliv tvrdost terénu, ale také, a hodně, hlavně sklon plochy v dopadové zóně.

Z teorie dopadových zón, bez jakékoliv subjektivity, vyplývají tzv. strategické postupy. Není to velká věda, ale je třeba jí znát. Tzv. filosofie areálu, určí designérovi pro jaké „převládající“ výkonnostní kategorie hráčů jamky staví. A propos, český termín „Mistrovské hřiště“ je krajová specialita. Kdysi kdosi se tuhle nesmyslnou blbinu snažil obhájit délkou, ale sami víte, že vzhledem k délkám, jaké mají hřiště opravdových mistrů této hry dnes, tak by skoro žádná hřiště nebyla mistrovská… Aneb termín se nikde jinde nepoužívá.
Zpět k tématu. Najdete hřiště na světě, která nejsou připravena na soutěžní rány a soutěžní hráče. Ale jsou velmi promyšleně připravena na double bogey postup a bogey postup.

Bogey hráč, jak název napovídá, hraje jamku jednu nad par. Zatímco v analýze hry se jedná o „hráče, který na každé jamce udělal malou chybu“ v designu hřiště se jedná o člověka, který hraje jamku plánovaně na bogey. Tedy např. par 4 má pro něj osobní par pět, minus dva paty jsou 3 rány v poli. Efektivní délka jamky děleno třemi a musí tam mít dopadové zóny pro tyto tři své rány. V kombinaci s předepsanou vzdáleností první dopadové zóny od odpaliště. I ta má svá jasně daná pravidla a nachází se 240-260 yardů od zadních odpališť. Od pánských 200 -220y atd. viz dále.
Double bogey postup má o jednu dopadovou zónu navíc, většinou ještě blíže k odpalištím. Teorie např. dále praví, že fervej nesmí být od nejkratších dámských odpališť vzdálena tuším dále než 100 yardů… Jamka pak z ptačího pohledu vypadá jako podkolenka, do které designér nacpal několik tenisáků. Jak jsme řekli, dopadové zóny mají danou šířku i hloubku. Aneb… stačí obdržet schválený routing, ten dle paru a délky osadit dopadovými zónami, jejich vnější okraje esteticky spojit, většinou zúžením, osadit to celé bunkery a stromy a je hotovo…-))  Pokud tyto zásady nedodržíte, inevstor vás v zahraničí může žalovat.
Navíc, tyto dvě teorie musí designér bezpodmínečně dodržet jinak je hřiště, nebo některé jamky pro některou z hráčských kategorií prostě nehratelné. Šířka a hloubka dopadové zóny pro konkrétní „designérem požadovanou ránu“ musí odpovídat tabulkovému procentuálnímu koeficientu rozptylu pro její délku.
Grýn, jeho šířka, hloubka a kontury musí odpovídat trajektorii nejpravděpodobnější rány do grýnu – obvykle délka od středu dopadové zóny první rány soutěžních hráčů.
V této problematice naseká nezkušený „designér“ mraky chyb. O další problémy se potom postará volba typu grýnu. I grýny mají své základní tvary – a topografii.. i své poetické názvy: třeba korunkový… Pokud se „designér“ nevyzná, přiřadí k určité jamce grýn, který svým tvarem, topografií, velikostí a orientací ke směru hry vůbec neodpovídá očekávatelné ráně do grýnu. Výsledkem bude nepoužitelnost či dokonce nehratelnost některých pin pozic a frustrace hráčů.

Bunkery na ferveji, jakožto nejunikátnější „fíčura“ golfového hřiště mají své nesmírně důležité úlohy. Proto se jmenují jasnými technickými termíny. Collection, definition, target, face, pot, pot, saving a waste. Dle pořadí: sběrný, „cestu vytýčující“, mířící, ten, kterému vidíte do tváře, hrncový, záchranný a „odpadový“, kterému se i v češtině říká s gustem vejst..-)).

Bunkery kolem grýnu mají celkem jednoduchá pravidla pro rozmístění, která pokud autor hřiště neznal, nikdy v životě v bunkeru nikdo nebude, kromě těch co ho plejou a uhrabujou. Pokud je bunker před grýnem, má hráč tendenci ráně přidat. Kdo neví jak, správně zrychlí paže, dá krtka a skončí v tom bunkeru. Pokud je fervej skloněná zleva doprava a hraje se do grýnu delší rána, měl by být bunker vpravo od grýnu a na jeho začátku. Pokud se hraje delší rána z obráceně skloněné ferveje, bunker musí být vlevo vzadu (zatažená rána je delší). Pokud se do grýnu hraje krátká rána a připravujete několik pin pozic vzadu, má smysl mít bunkery vzadu za grýnem.
Nicméně dnes, kdy se bunkery hrabou a standardizují, nejsou zdaleka takovou překážkou jako bývaly, a tak vlastně plní nejvíc úlohu estetickou, navigační a zkreslovací. Jejich faktickou penalizační úlohu převzaly „výběhy z grýnů“ s vyholenými prohlubněmi ve tvaru umyvadel, travnaté bunkery s roughem a další detaily na které tady není prostor.

Pokud autor hřiště (schválně nepíšu designér) nezná teorii dopadových zón a strategické postupy, tak připraví investory o slávu a úctu k jejich areálu, o davy hrychtivých klientů a tedy peníze a návrat investice a hráče o radost ze hry. V zahraničí je toto soudně postižitelné u nás jsem to dvěma investorům navrhl a oni mávli rukou…
Většina kvalitních designérů a vyspělých stratégů hry kouká na golf jako na 3d prostorový kulečník. Kam namířit, jak daleko doletět, jako daleko doběhnout, jaký tvar má rána mít…. To vše proto, abych si připravil ideální pozici pro stejnou úvahu na ránu do grýnu – podle toho, kde je navrtáno. Ano, čtete správně. Inteligentní hráč hraje první ránu z odpaliště na jamce podle toho, kde je na grýnu navrtáno. Nezapomeňte, hrajete prostorové šachy proti designérovi. O agresivitě hry nerozhoduje agresivita švihu, ale výběr směru a délka rány – jinými slovy, do které nabízené dopadové zóny se hodlám trefit. Pokud celou osmnáctku hrajete mimo dopadové zóny doslova hazardujete se svým skóre. Fervej by mimo dopadové zóny neměla být „tak připravená“ přijmou vaší ránu.
Tohle všechno je fajn pro kvalitní a promyšlená hřiště s alespoň minimální „soutěžní ambicí“. U vysloveně rekreačních resortů, kde propustnost a snaha o to, aby hráči nehledali, je pravidlem až číslo 1, se staví širokánské ferveje bez bunkerů a hlavní strategickou výzvou je odhadnout, odkud budete mít následně správný úhel do grýnu. Pro začátečníky je takováto fervej zakuklenou výzvou, neboť si myslí, že „cíl je strašně daleko a fervej nejde minout a tak to hrozně můžou narvat…“ 1:0 pro designéra.
Ve studiu a úvahách o designu následují prvky, které se vzdělaný designér naučí ve škole používat k optickému zkreslení vzdáleností, šířky, kamufláži terénních nerovností a „optické šířky té či oné dopadové zóny. Je jich tolik, že se sem nevejdou, ale jsou jasně popsány a nastudovatelné. Snad jen: pokud dáte kolem grýnu velké bunkery, bude vám grýn připadat menší a hráče dostanete pod stres, fiktivní…Pokud dáte grýn před vysoké stromy, grýn vám bude připadat blíže… a lidé co nejsou zvyklí hrát přesně podle metrů budou pořád krátcí…

Naprosto klíčová věc pro kvalitní hřiště je tzv. routing. Neboli navržení „trasy“ kudy vedou jamky a jaké mají pary a délku. Routingy mají své hlavní typy, jména, charakteristiky a pravidla. K těm nejdůležitějším patří, aby si jamky nebyly podobné, tzv, monotónnost, aby začátek hry měl určitý „rozehrávací charakter“, aby jednotlivé devítky gradovaly, aby celé hřiště gradovalo, aby jedna jamka měla „vlajkový“ charakter, aby byly rovnoměrně zastoupeny penalizační, heroické i strategické. Aby nebyly dlouhé přechody, a pak malé, ale důležité věci jako například… aby po krátkém úvodním paru 5 nenásledoval par 3, aby každý ze 4 nebo 6 parů tři měl vítr pokaždé z jiné strany, abyste měli stejný počet doglegů nalevo jako napravo, aby jeden par 4 byl k dostřelu na grýn, aby polovina parů pět šla dostřelit 2 ranami a polovina ne… atd atp.

Nelze nezmínit téma údržba. Údržba má s designem společnou jednu jedinou věc. Pokud designér či stavitel (především shaper) nedodržel při výstavbě technologické limity sečné mechanizace co se sklonu herních povrchů týče a třeba šířek mezi bunkery a pár dalších věcí… bude se udržovat hřiště těžko a nebo to bude zbytečně drahé, ruční sekačky a spousta lidí. Aneb to, že má hřiště krásnou trávu a je super osekáno nevypovídá nic o designu, jeho technické, strategické ani estetické úrovni.
Bohužel každá anketa o místních designech ukazuje, jako moc si toto posuzovatele neuvědomují. Naopak je několik hřišť, kde je design na vyšší strategické i technické úrovni než u tradičních českých top 10, ale toto neznalému zůstává skryto jen proto, že tam není pěkná tráva a dost lidí na údržbu. A nebo designér to sice nakreslil krásně a  správně, ale stavaři to postavili po svém, protože nikdy žádně super hřiště neviděli a nidky se na golfového šejpra neučili.
A skoro na konec přichází jedna jediná složka designu, která má alespoň částečně subjektivní charakter. Estetická stránka designu, neboli tvary a část topografie. Tvarování herních a okolních ploch, má exaktní pravidla jen asi ze 40%. Do některých typů bunkerů musí být vidět, z určité vzdálenosti, grýn by až na výjimky neměl svažovat směrem od hráče, fervej by neměla mít příčný sklon takový, aby rána dopadnuvší na její střed odskákala do překážky, grýny by neměly mít takové vlny a svažitost, aby z jedné vlny dolů nezastavil na spodní vlně a sjel až někam „úplně dolů“  atd atp. Zbytek je čistá estetika, která se sice vyučuje, ale nejsou na ní exaktní pravidla a tak hodnotíme jen jaké má autor estetické cítění.
Vrcholným kritériem je tzv. „wow“ efekt v kombinaci s tzv. „dramatičností“ pohledu (nejen z odpaliště, ale třeba i na grýnový komplex, dopadovou zónu apod) Pokud vstoupíte na odpaliště a řeknete si „wow“ je estetická část designu ne v cíli, ale na dobré cestě. Aby tato složka designu dostala objektivně nejvyšší ocenění, nesmí tvary narušovat ráz krajiny a zvolenou typologii hřiště, kontury přední a zadní hrany grýnu spolu musí ladit, velikost a viditelné plochy grýnových bunkerů musí odpovídat velikosti grýnu, okraje, tvary a velkosti bunkerů musí ladit s vlnobitím ferveje v dopadové zóně. A tak dále.
To, co před staletími nebylo bráno v úvahu a dnes je prvkem nejdůležitějším je bezpečnost. Pravidla designu, se musí dodržovat, obzvlášť pokud jste členem cechu designérů. Bezpečnost je jasně dnes v čele. Mezi fervejemi musí být minimálně 45 metrů místa, nesmí být přechody na jiné jamky přes dopadové zóny a za grýny, cestičky pro vozíky nesmí mít větší než určitý sklon atd atd.
V zahraničí je totiž běžné a všichni designéři se toho bojí jak „čert kříže“, že investoři soudně volají designéra a stavitele k zodpovědnosti nejen v případech, že někde teče voda po ferveji, něco se sesulo, odpaliště se propadají a na grýnu není dostatečné množství pin pozic (standard hovoří minimálně o 8-10 různých zónách dle velkosti grýnu).. ale za to, že se někomu něco stalo.
Třeba jen nesprávná logistika odpališť a cestiček může při nesprávném navržení znamenat, že pokud hrajete se ženami a na vozíkách, tak parkoviště vozíků a vaše partnerky se nacházejí přesně na směru hry ze žlutých odpališť… Hádejte na které jamce kterého strašně oceňovaného nového české areálu právě jsem?-))
Design golfového hřiště je jedna z nejkrásnějších profesí, v golfu určitě, obecně rozhodně top 10. Ano, na jednu stranu u nás lze říci, díky stavitelům za každé nové hřiště. Na druhou stranu ovšem je ČR poseto případy, kdy si investoři za ohromné peníze nechali vystavět hřiště, které nemůže být považováno za „řemeslně akurátní“ anebo, že hřiště se minulo úmyslem. Ano, je mnoho takových, kteří budou tvrdit, že jejich auto, které má jedno kolo hranaté, každou sedačku jinou, trochu do něj prší, ale má zrcátka jako Mercedes, je vlastně moc pěkný. A budou říkat, že design hřiště je velmi subjektivní záležitost. Jak vidíte snad už sami, není.

A na úplný závěr: Tom Doak je něco jako Mozart mezi současnými golfovými designéry. Všichni ho považují za estetického génia při zachování všech technických náležitostí. Jeho kniha, které prakticky nevyšla oficiálně, o hodnocení nejslavnějších světových hřišť, kde třeba Augusta dostala „dost kouř“ se nedá sehnat pod 5000 USD na kus. Michael Hurdzan je slavný designér, který se ale asi nejvíce proslavil dokonalou učebnicí o routingu a technických parametrech výstavby. Robert Trent Jones se do historie zapsal knihou Golf by Design, kde rozkrývá podstatu souboje na dálku mezi hráčem a designérem, všechny chytáky a nástrahy a žonglování hráčova strachu, principů jeho ambiciózního uvažování a očekávatelné technické chyby.

Babicky1001Alan Babický

.

.

.

.

.

Náprava křivd na golfistovi českém:

Díl první: Malej, ale náš

Díl druhý: Amatér na plný úvazek aneb sbírka dvousečných mečů

Díl třetí: Profesionál, tělocvikář a to všechno okolo

Díl čtvrtý: Golf a marketing

Díl pátý: Držte si klobouky… aneb tempo hry

 

.


Ing. Alan Babický, MBA je představitelem servisní a poradenské společnosti Ingolf. V minulosti působil jako ředitel marketingu společnosti Pepsi Cola. V Česku a v Číně pořádal akce GolfWeek, během kterých představil Ernie Else, trenéra Tigera Woodse Hanky Haneyho, Darrena Clarka, Alexe Čejku, Kláru Spilkovou.
V letech 1999 až 2016 působil jako golfový komentátor a analytik české verze Eurosportu.
V letech 2007-2009 působil jako šéftrenér juniorské golfové reprezentace Slovenské republiky. Je spoluautor konceptu a organizátor Mezinárodního mistrovství České republiky středoškolských družstev – PB Středoškolského poháru.
Publikoval více než 300 výukových, odborných i populárně naučných golfových článků doma i v zahraničí. Přeložil 14 titulů odborné golfové literatury včetně dvou vydání Velké golfové encyklopedie golfu, USGA Manuálu pro normování hřišť pro Českou golfovou federaci a také Malé červené knížky Harveye Pennicka. Babický je autorem designu hřiště Barbora Golf Resort v Teplicích.
Je členem české PGA se statutem Head Pro.

.