Mladé Buky obarvení od 20. 8. 2018
obarvení Mladé Buky od 20. 8. 2018 pravá
obarvení Mladé Buky top od 20. 8. 2018

Alan Babický – náprava křivd na golfistovi českém – díl desátý

05.04.2018 | Alan Babický - Ingolf | publikováno v rubrice Novinky
A A A

WeolcomeMatsresNáprava křivd na Golfistovi českém – Welcome to the Masters
Desátý díl zábavně přemýšlivého seriálu Alana Babického

Původně jsem na tento týden pro vás montoval poslední „nemetodický“ a poslední psaný díl tohoto cyklu pod pracovním názvem „To, co se jinam nevešlo a jiné postřehy“.

Jenže jsou tu Masters a já je tak moc miluju… a navíc jsem si uvědomil, že i kolem Masters se traduje v ČR spousta legend a nesmyslů a tak jsem se rozhodl vám odvyprávět průlet tím, co vlastně Masters jsou a nejsou. Opírám se o několik mých návštěv s klienty, které na Masters vozím už od roku 2008 a přístup do zákulisí jako nezávislý agent společnosti International Sports Management Chubbyho Chandlera. Takže se vesměs jedná o věci na vlastní oči viděné a slyšené.

The Masters jsou obecně považovány za nejexkluzívnějších sportovní událost světa. Vstupenky jsou technicky vyprodané od roku 1976. Start hráčů pouze na pozvání pořadatelů, podmíněný velmi tvrdými kritérii a především posvátný až mystický areál Augusta National. Letošní Masters jsou jedny z nejočekávanějších v historii. Jo jo Tiger Woods je hegemonem golfu, ať si to někteří u nás myslí nebo ne.

Původně se turnaj založený Bobby Jonesem Masters nejmenoval. Ale protože zval jen vítěze turnajů z širokého okolí novináři dali akci přezdívku Masters. Jones se docela dlouho bránil, protože mu slovo Masters přišlo příliš nabubřelé a nafoukané, ale nakonec se podvolil. Dnes promotéři s názvem Masters poměrně dost plýtvají i pro turnaje, kde nestartují jen „Mistři“. A dokonce se najdou i tací, kteří si dovolí sáhnout i na oficiální logo tohoto golfového svátku.

Devítky se původně hrály obráceně. Ale Jones ucítil, že jamky na tehdejší první devítce mají více charakter risk and reward a tak jsou ideální pro posledních 9 jamek turnaje, protože do poslední chvíle není nouze o zvraty.  Na dnešní první devítce se většina jamek musí hrát velmi konzervativně – kromě dvojky a osmičky hráči jedou na nejvyšší stupeň „ochrany proti průšvihu“.

Grýny jsou v Augustě ďábelsky rychlé – jedna z mála dokonalých převtělení slabiny do „slavné charakteristiky“. Musí být někde kolem 13 stop rychlé, jinak by tamní grýny a jejich okolí nepředstavovaly „dostatečnou“ výzvu

Pokud jste byli třeba na Open a nebo Ryder Cupu a máte pocit, že to bylo absolutně super, tak se vší úctou si dovolím prohlásit, že Masters jsou vším o tři kategorie výš a nebo jinde. Vše, co vás napadne je dotaženo do poslední dokonalosti a nikde není jediné slabé místo, mezera, nejasnost či opomenutí. Třeba se moc neví, že počet diváků na soutěžní kola je omezen na 25, 25, 20 a 20 000 na den a hřiště je excelentně vytvarováno s cílem poskytnou dobrý výhled. A tak i při hloubce davu 10-12 lidí ještě stále vidíte, zatímco od 4. řady v davu na Open nebo RC máte často už smůlu.

Augusta National je jedno z nejprivátnějších míst na světě a je absolutně nepředstavitelné, že se dovnitř dostanete nějakou „českou uličkou“ (kámoš tam má kámoše apod). Jednou nás vezl z večeře ve slavné restauraci Tbonz (pork ribs mají asi 60 cm…) taxikář, který hrál celý život golf, bydlel celý život pár set metrů od areálu, bylo mu kolem 65 let a nikdy nebyl vevnitř. Charl se při vystupováni slitoval a dal stařičkému řidiči lístek na úterní cvičné kolo…

Ti, co již vyhráli a mají sako mohou hrát cvičná kola již o předchozím víkendu. Ti, co ještě nevyhráli mohou začít až v pondělí. A tak aspoň pošlou své kedíky, aby zkontrolovali, zdali všechny údaje sedí. Historie Masters je od památného drtivého vítězství mladého Woodse o mnoho ran protkána řadou případů, kdy vedení klubu provedlo nenápadné a nekomunikované úpravy designu. Inu, nových stromů či rybníku si člověk všimne, ale odpaliště posunutá o několik metrů, jinde posunuté grýny, změněné kontury, bunkery posunuté vpřed či vzad apod. vám snadno uniknou.

Ano, hřiště je zavřené od poloviny května do konce října.

Jedna ze slavných historek je o tom, jak Colin Montgomerie na první jamce cvičného kola před několika lety rutinně nasměroval svou ránu přes bunker vpravo. Míček skončil na jeho začátku, a po následné kontrole Colin s kedíkem zjistili, že bunker je oproti předchozímu roku posunut o 30 yardů dál. Připomínám, že po žádné stavební úpravě nenajdete ani sebemenší stopy. Zkrátka bez aktuální birdie karty a laserového zaměřovače se před turnajem neobejdete.

Taky vás vždycky zajímalo, co je tam za tím svahem s květinami a borovicemi za slavnou dvanáctkou – tedy hlavní jamkou Amen Corneru? Odpověď zní: pár stromů, mezi nimi plot potažený vojenskou kamufláží a potom fervej deváté jamky Country Clubu. Drtivá většina kedíků jsou „hráčů vlastní“ navlečeni do bílých overalů, které mají kořeny právě v sousedním CC. Kedíci „normální“ jsou pro oba kluby společné. Lesem za 13. grýnem „projedete“ na 10. odpaliště CC.

Ano, stalo se, že něčí obří šlajs z devátého odpaliště Country Clubu žbluňknul do rybníka vedle 11. grýnu, během přímého TV přenosu.  Během turnaje tam nicméně stojí ochranka, která k plotu nikoho nepustí. Tribuna za dvanáctým odpalištěm je právě jen tak vysoká, aby z ní nebylo vidět na hřiště Country Clubu.

Country Club vznikl v roce 1880. V něm mladý Jones přišel ke golfu a hrával. Až v dospělosti koupil s kamarádem pozemky v těsném sousedství (za hřbitovem) a na těchto pozemcích vystavěli na přelomu 20. a 30. let dvacátého století hřiště dnes známé jako National. Dnes je vše obehnáno jednou zdí – Country Club, Augusta National a také…. hřbitov.

Hřiště privátního, ale „vstoupitelného“ Country Clubu je v mnoha ohledech velice podobné tomu v National (designem, údržbou i posvátnou atmosférou). Vedení se nad námi, během Masters týdne slituje a za necelých 1000 USD na osobu vás tam nechají zahrát. Dostanete kedíka s bílým overalem a zážitek je to opravdu srovnatelný s Augusta National. A to s tím hřbitovem to já osobně myslím „smrtelně“ vážně. Pro vášnivého golfistu prostě není lepší místo posledního odpočinku.

Ve světě golfu (a dost možná i mimo něj) neexistuje místo, kde dokáží pracovat s terénem a se vším, co k němu patří, tak jako v Augustě National. Před několika lety vznikl v Augustě National zbrusu nový tréninkový areál s drajvingem, dvěma chipping grýny, putting grýnem a nádherně rozlehlými a do oblouku tvarovanými travnatými odpališti. Veškerá tráva v pro našince opravdu nepředstavitelné Masters kvalitě a konzistenci. Mezi grýny stojí tu a tam 30-50letá borovice, aby to celé vypadalo tak, jak má (tedy jako že odjakživa). Na drivingu jsou 4 cílové grýny s mramorově bílými bunkery a v místech dopadu drajvů jsou tři lesíky ze vzrostlých borovic s plochami suchého jehličí (přesně jako na hřišti), které mezi sebou vytvářejí dvě ferveje. V pořádku, neprestižnější turnaj světa si zaslouží špičkový tréninkový areál.

Potud vše v pořádku, jenže, tam, kde je od roku tuším 2010 tréninkový areál s domky a třemi prosklenými TV studii, se při ročníku 2009 nacházelo nevzhledné a nehostinné štěrkové parkoviště pro televizní a jiné kamiony obehnané zeleným suknem a bez jediného stromu …!!!!!!!!

Jeden z nejkurióznějších dotazů, jaký jsem od někoho v ČR dostal, že ano pojede, ale chce lístky na VIP tribunu. Na Masters nejsou VIP tribuny. To, že jste na Masters z vás dělá v celosvětovém měřítku ultra VIP. V davu potkáváte celebrity, politiky a další významné a slavné osobnosti, to vše bez ozbrojeného doprovodu a jakýchkoliv „cirátů“. George Bush se „tlačil“ v davu s ostatními, Michael Douglas s Catherine Zetou Jones stáli frontu na sandwiche jako všichni ostatní. Holt na západě platí, že čím významnější a bohatší jste, tím nenápadněji a uctivěji se k ostatním lidem chováte. Měřítkem jako moc VIP to celé je budiž vám informace, že během Masters 2011 parkovalo na letišti v Augustě 1 684 soukromých letadel.

Zhruba u poloviny grýnů je tribuna. Volně přístupná. Přijdete, mile vás pozdraví „Welcom to the Masters“ pořadatel (dobrovolník z řad členů klubu) co má na starosti provoz na tribuně a ten vám ukáže, kde jsou volná místa. Více než na tribunách sedí lidé svazích na malých skládacích zelených plátěných židličkách v ceně 35 dolarů. Na opěrátku je plexi kapsa pro vaši vizitku. Stolička je neskutečně stabilní i na relativně prudkých svazích. Kam si ji dáte, tam ji najdete, nikdo si nesedne na cizí, nikdo vám ji neodsune… Pokud si ji však večer neodnesete, bude vám „úředně“ zabavena. Přenášíte si ji složenou ve speciálním toulci, rozborka a sborka zabere i poprvé v životě cca 6 vteřin. Celé zavazadlo má necelé kilo. Welcome to the Masters.

Lavičky a seříznutá polínka vyznačující odpaliště jsou na první pohled velice prostinká. Laik, obzvlášť třeba zpovykaný, nic netuší a možná i poohrne nos. Ale jen do chvíle, než zjistíte (nebo vám někdo řekne jako mně), že se jedná o hikoriové dřevo…. Pokud ještě potřebujete vysvětlení tak, ano, všechny shafty (a drtivá většina dřevěných hlav) holí celé golfové historie všude na světě až do cca 40.let dvacátého století byly z tohoto dřeva.. Když mi to došlo, měl jsem husí kůži ze síly té prosté myšlenky.

Návštěvník, divák, fanoušek a další podobné termíny na Masters neexistují – všichni se vstupenkou se stávají tzv. patrons. Termín všichni domorodci, členové, marshalové i média bezvýhradně a s úctou dodržují.

Skandování patronů „Skip it, skip it“ na tribunách u odpaliště na tříparové šestnáctce s rybníkem vyzývající hráče k ráně skákající jako „žabka“ po hladině – a optimálně poté až na grýn, se stalo asi před 8 lety oblíbenou zábavou jak hráčů tak diváku cvičných kol. Dokonce i břehy rybníku a přední „rybniční“ hrana doznaly za posledních pár letech nenápadných, ale významných topografických změn tak, aby celá tahle sranda byla pro hráče snazší…  Poznámka pro zapálené metodiky: dlouhým železem od pravé nohy a z přikloněného svahu, poloviční nápřah. Inu, i tahle blbina se musí trénovat (Couples, Langer a jim podobní už tam hráli nespočetněkrát a tak už to evidentně „umí“ víc než ti, co tam jsou poprvé…

Všichni mluví o zeleném saku. Ano, to dostane vítěz a poměrně nově si ho smí vzít na 1 rok domů, pak už má právo a povinnost ho nosit pouze v prostorách Augusta National. Garcia se v něm i ženil…-) Málokdo ale ví, že je předepsaná košile a barva kravaty. Což se třeba při Champions Dinner ve středu bývalým šampiónům promíjí, ale jinak členové toto striktně dodržují. Bílá košile a černá kravata.

Ceremoniály jsou ale dva, v televizi je většinou vidět jen ten první, rychlý (z tzv. Butlerovy chaty). Po něm následuje velký a dlouhý ceremoniál, s členy klubu a special hosty sedícími jako na svatbě na židličkách, při kterém  si vítěz znova obleče sako (znova mu pomáhá vítěz minulý) a dostane také stříbrnou trofej (tu si na rozdíl od saka může odvézt domů), která je velká cca 50x50cm, celá stříbrná a dost těžká a jedná se o „model“ klubovny.

Rough v Augustě není nic strašidelného, byl zaveden jen před několika málo lety, tráva má jen několik málo centimetrů a každou fervej lemuje pruh o pár metrech. Většina ostatních „roughových prostor“ a veškeré plochy pod stromy jsou pokryty zhruba deseticentimetrovou vrstvou jehličí, ze které hrát je podobně obtížné jako z fervejového bunkeru.

Městečko Augusta má 230 tis obyvatel. Nemá centrum nemá prakticky žádné hotely a  všichni bydlí ve více či méně honosných vilách, které jsou prakticky všechny na Masters k pronajmutí. Cena je kolem 10 -15 000 dolarů za tu normální na týden a počet osazenstva, což je obvykle 4. Už na sjezdu z dálnice, s dopravní značkou Bobby Jones Drive, je jasné, že přijíždíte do jednoho z hlavních měst světového golfu. Ve městě se všechno točí kolem Masters. Úplně všechno i ceny. Obvykle dorazíte už v neděli před a už dálnice stojí kolem silnic lide se spacákem, židličkou a cedulí „Potřebuji lístek“ (I need a badge).

Jinak všichni co přijeli, přijeli kvůli golfu, všichni jsou přátelé a se všemi se dáte do řeči. Davy se mezi sebou mezi ranami baví, kdo je odkud atd atp.

Slavný Rae’s Creek – ano, to je ten potok, který vede přes Amen Corner (jamky 11, 12, 13) a ve kterém skončily naděje na Zelené sako mnoha slavných hráčů historie je mimo areál úplně normální potok zhruba jako třeba Bojovský v Mníšku pod Brdy. Několik set metrů před areálem ale zmizí  v rouře a objeví se až v Amen Corneru. Jeden ročník jsme bydleli ve vile, kde potok protékal přímo kolem. Nahlas jsme z legrace zvažovali poslat lodičku z kůry s nějakou vlajkou tak, aby projela pod 12 grýnem v neděli k večeru, ale byl jsem ujištěn, že potok navíc prochází síty, aby se nic podobného – ani nic horšího – nemohlo stát. Westwoodovi se ten nápad s loďkou z kůry moc líbil…-)

A přichází první z velmi jemných – a pro inteligentního a pozorného návštěvníka propojitelných – doteků Bobbyho Jonese: turnaj Masters nemá oficiální program. Při vstupu do areálu obdržíte – formou prostinkou a obsahem velmi střídmou a věcnou – brožurku s pokyny a informacemi pro návštěvníka. Vybrané pokyny (sepsány Bobby Jonesem) pro vaši představu: hráči jsou ctěni jako individuálně pozvaní mistři svého oboru a není slušné jásat či jakkoliv oslavovat dílčí nevydařené rány či smolná řízení osudu…. S ohledem na slušné chování ke všem hráčům a s ohledem na vaši bezpečnost se na Masters neběhá…. A podobně. Aneb Welcome to the Masters.

Do areálu nesmíte, žádným jiným než miniaturním (15x5x5cm) zavazadlem, bez foťáku (povolen jen na cvičná kola) a bez telefonu (zakázán úplně a pořád.) Procházíte rentgenovými rámy jako na letišti. U každého vchodu jsou úschovny pro mobily a nadměrné tašky.

Uvnitř provazů jsou jen hráči, kedíci v bílých uniformách a jeden kameraman s pomocníkem operující v prostoru rány z ferveje.

Každý je na Masters hrdý a je hrdý na to, že tam může být. A každému během prvního dne na Masters a tomhle areálu dojde, že dodržováním všech možných pravidel se celá akce dostala tam, kde je.

Jamky lze sledovat asi ve čtyřech miniokruzích – něco jako patronských zónách. Přechod z jedné do druhé je možný jen na přesně vyhražených místech. Celý systém je skvěle vymyšlen a nachodíte – chcete-li – jen minimum metrů a přitom sledujete několik typů ran na několika jamkách téměř z jednoho místa. Během tréninkových kol se dá tento systém „vychytat“ a během turnaje pak nemáte sebemenší problém najít ta správná místa k pozorování. Víte kudy jde většina diváků, kam dopadají rány atd.

Drtivá většina „čtyřdenních“ lístků pochází v prvopočátku od členů klubu, kteří je agenturám prodávají, čímž cena v konečném důsledku z 250 dolarů uvedených na plastové badgi naroste na několik tisíc dolarů. Denní lístky se prodávají jen na tréninková kola. Ve 4 odpoledne v úterý (dvě hodiny před uzavřením areálu) mi pán nabízel 500 dolarů za lístek, aby se mohl podívat do areálu. Welcome to the Masters.

Organizační zázemí je úžasně funkční. Vše je dokonale čisté a promyšlené. Od využití občerstvovacích míst až po toalety. Toalety mají vstupy a východy. Dobrovolník sleduje, kde je volná toaleta či pisoár pro navigaci dalšího. Po předchozím uživateli zkontroluje toaletu, ještě jednou spláchne a stříkne do kabinky osvěžovač… (na dámském jsem nebyl, ale věřím, že systém je podobný). U několika míst jsou telefonní automaty, volání po USA je zdarma. Všechny tyto servisní prostory jsou umně skryty v borovicových lesích, takže hluk v nich není na hřišti slyšet. Vše uvnitř areálu je organizováno a poskytováno klubem.

Občerstvení je velice levné od 1,00 do 2,50 dolaru za tzv. Master sandwich ve čtyřech provedeních (tuňák, kuře, BBQ, ale Pimento cheese je jasná volba -)) za necelé 2 dolary, nealkoholické nápoje, káva a čaj za dolar a pivo za 1-3 dolary (to ovšem jen do 16.00). V 16.03 v neděli neprodala prodavačka Švédovi ve frontě přede mnou pivo. Zkoušel s ní evropsky smlouvat, byl skoro česky kreativní a neudolatelný. Jeho vlastní hodinky fakt ukazovaly za minutu čtyři. A nakonec mu pivo nedala, a celou dobu byla strašně milá, a on na ní. Nakonec celou etudu uzavřel zoufalý Seveřan otázkou, proč mu ho neprodá, když je konec a je jedno jestli jí kvůli tomu z práce vyhodí (čímž ona argumentovala) a ona odpověděla, protože se sem chci příští rok vrátit. Téměř mi „ukápla dušička“ jak je to krásné, když pravidla platí pro všechny stejně a navíc jsou k sobě cizí lidé milí. Welcome to the Masters. Bobby Jones to tak chtěl. V provozním řádu vlastní rukou píše „patroni váží do našeho areálu cestu z daleka a je naší ctí jim nabídnout kvalitní a chutné občerstvení za přátelskou cenu…“

Tráva je neskutečně konzistentní a veškeré plochy, i ty pro patrony i ty, kam lidská noha moc nevkročí, jsou jemně a přesně tvarované. Při došlápnutí máte zcela jiný pocit než na všech hřištích, které jsem já doposud navštívil. Máte pocit, že pod trávníkem je slabounká vrstva molitanu. Je to fígl, ferveje a hráčské oblasti jsou osety dvěma travami, bermudou a rye: rostlinky v této době zatím „nevyrostlé“ bermudy tvoři pod povrchem spletitou „rohožku“, která pruží, ale vy opticky vnímáte jen temně zelené „lístečky“ rye.

Údržba hřiště je dotažena do pozemsky zvládnutelného maxima. I po Valderramě a jiných „běžně dostupných“ skvostech nepřestanete žasnout nad citem pro detail a dokonalosti výsledku. Welcome to the Masters.

Pro následujících pár řádků je třeba se oprostit od duchovní podstaty Masters a všeho ostatního a podíváme se na hřiště z pohledu normálního hráče. Hřiště je pro „prvního“ návštěvníka nečekaně kopcovité. Principiálně asi jako Ypsilonka v Liberci. První rány nejsou tak obtížné jak vypadají v televizi, a druhé rány nejsou tak dlouhé jak vypadají v televizi. Třeba průsek na osmnáctce, není – při vší úctě – nic, co byste – třeba v Šilheřovicích – nenašli. Jenže…

Z birdie karty snadno vyčtete, jak daleko hráči hrají své rány a odkud hrají rány do grýnu. Ani zdaleka nehrají všude 280 metrů první rány. Třeba slavný fervejový bunker na první jamce je od odpaliště 240m a uvidíte spoustu drajvů, které k němu ani nedoletěly. Důležité je vědět, že není třeba, neboť grýn je od něj jen asi 130 metrů. Rány do grýnu jsou výrazně těžší, až velmi těžké. Co se délky a přesnosti druhých ran týče tak je daleko nejtěžší jedenáctka a pětka.

Kovové tyčky držící provazy občas musí maršálové vyndat, když přes ně hráč hraje. Maršál se ohne, těsně vedle zapíchne bíle týčko, vyndá tyčku a potom ji k týčku zase vrátí… Welcome to the Masters.

A všechno, úplně všechno co se Masters týká je vyvedeno v krásné tmavě zelené barvě – maximálně v kombinaci s bílou. Žlutá barva v logu má prapůvod v barvě borovicového pylu, kterého je vždy kolem Masters týdne velmi mnoho.

Ano, týden s ubytováním a garantovanou vstupenkou, které u normálních a nespolehlivých zdrojů do poslední chvíle lavírují s cenou dost podobně jako cenné papíry, Vás nakonec vyjde na částku kolem 10 000 Euro, z čehož cca 6-8000 USD je samotná čtyřdenní vstupenka, podle toho zda je tam Tiger či nikoliv, ale nikdo z klientů mi nikdy neřekl, nestálo to za to.. Připomínám, že vstupenka na SuperBowl a jiné vrcholné akce tohoto světa vyjde na 10 000 USD samotná. Aneb dobrý začátek je, že to nesmíte přepočítávat na koruny a nesmíte to porovnávat s naším malým rybníčkem…

Přeji všem svým čtenářům vzrušující, moje milované, Masters 2018, a vězte, že bez osobní návštěvy Masters prostě nemůže Golfista Český vědět, jak „to“ má vypadat…

Můj tip? Tiger

Welcome to the Masters

 

. Babicky1001Alan Babický . . . . .

 

 

 

 

 

Náprava křivd na golfistovi českém:

Díl první: Malej, ale náš

Díl druhý: Amatér na plný úvazek aneb sbírka dvousečných mečů

Díl třetí: Profesionál, tělocvikář a to všechno okolo

Díl čtvrtý: Golf a marketing

Díl pátý: Držte si klobouky… aneb tempo hry

Díl šestý: Design není údržba, design není okolní krajina…

Díl sedmý: Vojevůdce nebo gambler

Díl osmý: Talent, tělo, dřina, hlava

Díl devátý – Zóna, falešná forma a jiné mocné čarodějky . .

 


Ing. Alan Babický, MBA je představitelem servisní a poradenské společnosti Ingolf. V minulosti působil jako ředitel marketingu společnosti Pepsi Cola. V Česku a v Číně pořádal akce GolfWeek, během kterých představil Ernie Else, trenéra Tigera Woodse Hanky Haneyho, Darrena Clarka, Alexe Čejku, Kláru Spilkovou. V letech 1999 až 2016 působil jako golfový komentátor a analytik české verze Eurosportu. V letech 2007-2009 působil jako šéftrenér juniorské golfové reprezentace Slovenské republiky. Je spoluautor konceptu a organizátor Mezinárodního mistrovství České republiky středoškolských družstev – PB Středoškolského poháru. Publikoval více než 300 výukových, odborných i populárně naučných golfových článků doma i v zahraničí. Přeložil 14 titulů odborné golfové literatury včetně dvou vydání Velké golfové encyklopedie golfu, USGA Manuálu pro normování hřišť pro Českou golfovou federaci a také Malé červené knížky Harveye Pennicka. Babický je autorem designu hřiště Barbora Golf Resort v Teplicích. Je členem české PGA se statutem Head Pro.

.

.