Mladé Buky obarvení od 20. 8. 2018
obarvení Mladé Buky od 20. 8. 2018 pravá
obarvení Mladé Buky top od 20. 8. 2018

Alan Babický: náprava křivd na golfistovi českém – díl sedmý

13.02.2018 | Alan Babický - Ingolf | publikováno v rubrice Novinky
A A A

MalyAleNas2-250x188Vojevůdce nebo gambler?
Sedmý díl zábavně přemýšlivého seriálu Alana Babického

Minule jsme si nastínili, jaké parametry musí mít hřiště, které má zaujmout a má mít právo se umisťovat vysoko na hodnocení areálů. I hřiště, která mají u nás často vysoká hodnocení rekreačních hráčů, mají často něco moc špatně. Dlouho jsem váhal, jestli neudělat něco, jako udělal Tom Doaks a vybrat příklady naprosto špatných jamek nebo hrubých chyb na hřištích, která si to nezaslouží, ne kvůli kritice, ale proto, aby prostý golfista viděl jak ho jeho vlastní a oprávněná neznalost balamutí… Dokonce jsem zkoušel vybrané „políčky veřejnému vkusu páně Majakovského“ popsat neadresně, ale bylo to tak zřejmé, že by se stejně každý dovtípil. A s ohledem na některé reakce hus, co byly potrefeny, je zřejmé, že článek jaksi není akademická půda, jsem se nakonec rozhodl… otočit list. Ti, co nechtějí slyšet, stejně neuslyší – viz úplně první díl tohoto seriálu.

Na dalším listě je totiž velmi chutná krmě pro milovníky golfu. Jak využít znalosti o designu k tomu, abych zahrál lepší skóre. Křivdou z nadpisu v tomto případě je myšlenka, že par jamky je to, co má rekreačnímu hráči diktovat co tahat a kam hrát. Par jamky je pro hráče s HCP blízkým nule. Pro ostatní hráče je osobní par…
Často žasnu, jak velmi inteligentní a hlavou se živící lidé, nejsou schopni na golfu rozmyslet, jak se nenechat svým tělem a designérem totálně rozdrtit.

Mnoho dlouhých let se u nás často mluví a píše o tom, jak hrát které hřiště, jak ho hraje ten který úspěšný hráč nebo trochu kloudně hrající trenér. Všichni se přitom ohání termínem course management. Všechny rady se dobře čtou či poslouchají, často se však začínajícímu či méně znalému hráči mohou zdát  všechny ty rady kusé a jednotlivé a nedávají koncepčně smysl… a nebo nakonec chudák sám hráč postavený před realitu se ocitne v situaci nebo v pozici, kterou v náhledu hráče či trenéra nenalezl…. A co teď?  No jasně, musí si pomoci sám a v tu chvíli si se samotnou definicí rozhodně nevystačí. Proberme si tedy alespoň základní přehled zásad course managementu, a nabízím živnou půdu pro vaši vlastní aplikační sadu pravidel jak se prokousat nástrahami hřiště.

Moderní pojetí herního výkonu rozeznává dva, velice provázané myšlenkové postupy pro optimalizaci svého výkonu na dané jamce a hřišti. Nazývají se course management a self management.. Course management vychází ve své podstatě ze zásad designu golfové jamky a teorie dopadových zón a self management vychází z teorie pravděpodobnosti vašich ran a schopnosti zvážit riziko toho či onoho postupu s ohledem na stabilitu a kvalitu své techniky.
Vzhledem k tomu, že máme jen omezený prostor a smyslem toho psaní je vám, hráčům, co nejvíce pomoci, nebudu tyto dvě disciplíny nijak dramaticky odlišovat a nabízím sadu základních návodů, které dokáží váš herní projev nejen ochránit před tzv. nevynucenými mentálními chybami, ale také vám ušetří spoustu herního stresu – a zlepší skóre.

Většina kvalitních a starostlivých profesionálů má z pro-amů ověřeno, že pokud budou svým rekreačním kolegům radit hole a směry míření, ušetří jim v průměru okolo šesti ran na kolo. Jinými slovy maximalizují jeji schopnost skórovat na dané úrovni techniky.
Jak to dělají? Nechají vás odehrát dvě tři jamky, vypozorují vaše tendence a pak už jen kombinují následující ukazatele s ohledem na vaši techniku.
Pro správné chápaní sebe sama při hře je třeba striktně rozlišit chybu technickou a strategickou. Technické chyby se nikdo na světě nevyvaruje. Vše v tomto ohledu je dáno víceméně jen schopností vašeho těla produkovat jeden a ten samý pohyb mnohokrát po sobě a bez ohledu na herní okolnosti. Tato schopnost odvisí převážně kvality pohybové dovednosti a od množství opakování, kteří jediní dokáží přenést dovednost “do krve” a do intutivních rovin řízení těla mozkem. V golfu se vám velmi záhy podaří jedna “super” rána. Vaše skóre se však opírá o rány a situace, kdy hrajete svou běžnou, ničím neúžasnou, tzv. obvyklou ránu. O té jedné úžasné si můžete hodiny povídat v klubovně, ale nic s ní nevyhrajete – maximálně longest (nečteme londžist) nebo nearest.. -)

Často ti, co ve středních a horších hendikepových kategoriích vyhrávají, nemají ve svém kole žádné úžasné rány, ale kolo odehráli systematickým a ukázněným a strojově chladným výběrem z nabídky svých běžných ran – na které je víceméně spolehnutí.
Tito hráči dokáží zahrát kvalitně i na zcela neznámém hřišti. Jak to dělají? Rozumí designu (pokud hřiště má vůbec design) a  znají své vlastní rány.
Spolehlivost rány je relativní a je měřena vzhledem k prostoru, do kterého hrajete. Tento systém vychází z teorie dopadových zón.
Dopadová zóna je prostor, kam můžete s hodně velkou pravděpodobností očekávat, že vaše rána dopadne. Rozeznáváme u ní tzv. šířku a hloubku (délku). Představujte si tedy obdélník nebo elipsu. Většina rekreačních hráčů má u většiny delších holí větší šířku než hloubku, tedy obdélník nebo elipsa. Elipsa je otočená tak, že zatažená rána je delší a blokovaná rána kratší… Pro konkrétního hráče jsou dopadové zóny holí často “vyoseny” oproti směru hry vlevo či vpravo. Toto je důležité a je třeba vědět, kam která hůl nejčastěji dopadá vůči směru kam míříme doopravdu a hlavně vůči směru kam si myslíme, že míříme.
Obvyklý model pro rekreační hráče je ten, že hráči míří tělem vpravo od směru kam vlastně chtějí hrát, švihají zvenku dovnitř, což většinou znamená, že krátká a střední železa létají spíš vlevo od směru kam tělo míří a dlouhá železa a dřeva šlajsují vpravo od směru hry…
Má chytrý hráč mířit každou holí jinam? Ano.

Pro úspěšnou aplikaci teorie dopadových zón v praxi potřebujete dva kroky:

  1. zjistit své dopadové zóny – odehrajte deset ran každou holí v bagu na jeden specifický cíl na drivingu. Nezapomeňte mířit správně tělem, položte si na zem hůl a zamiřte ji na specifický cíl – sloup, strom apod. a sledujte šíři a hloubku dopadu ran, pojmenujte si je v metrech. Sledujte tendence. Hráči s vysokými hcp také sledujte procentuální spolehlivost rány letící “jakžtakž” vzduchem oproti topince (kvůli přestřelům překážek) a zcela zkažené ráně.
  2. správně je uplatnit při hře na hřišti – návod na správné uplatnění čtěte dále.

Pokud vaše hřiště stavěl vzdělaný designér a navíc není určeno jen téměř pro špičkové hráče můžete na mapkách jamek (v birdiekartě) vysledovat to, jak designér nabízí jednotlivým kategoriím hráčů “zřetelně rozsáhlá” místa na fervejích přesně dle teorie dopadových zón v kombinaci s metodou osobního paru.
Rány vašeho hcp jsou stablefordovým systémem víceméně rovnoměrně rozděleny na jednotlivé jamky podle tzv. indexu jamky a tzv hracího hcp. Máte li třeba 36, máte na každé jamce dvě rány k dobru. Připočtením ran k dobru k paru jamky vzniká osobní par – v tomto případě na paru 4 je osobní par hráče 6. Za jeho dosažení máte dva stablefordové body. Počítáme-li cca dva paty, stačí, abyste se na grýn dostali až čtvrtou ranou v poli. Jednotlivé rány v poli pak nemusí být tak dlouhé a tudíž jsou procentuálně spolehlivější a vaše skóre není tak “nejisté”. Dva paty se počítají proto, že pokud hrajete do grýnu z krátké vzdálenosti neměli byste se dostat tak často mimo tzv. dvoupatovou zónu.

“Nejsnazší” způsob jak skórovat pod osobní par – u špičkových hráčů v televizi je to stejné – je se nějakou strategicky opodstatněnou a nepříliš riskantní cestou dostat na grýn o ránu dřív než vám diktuje osobní par. U super hráčů toto platí na parech pět a krátkých parech 4, u rekreačních hráčů je nejlepší prostor na skórování na parech tři.
U našeho příkladu, hcp 36, dostat se třetí na grýn na paru čtyři, nejpozději čtvrtou. Dvěma ranami na grýn by byla až na výjímečné jamky a situace zcela nesoudná hamižnost, přesahující vaše reálné možnosti s ohledem na teorii pravděpodobnosti vašich vlastních ran. Na paru tři není dobré mířit na příliš vzdálený grýn, který bývá ochráněn vším možným herně složitým. Kvalitní par tři nabízí i někde vedle kousek fervej, kde nic nepřekáží a odkud je druhá na grýn skoro jistota. Po dvou patech máte čtyři a třeba s hcp 36 máte tři body.
Dva benefity tohoto jednoduchého pravidla: jamka vám nebude připadat dlouhá, i nejdelší pary čtyři a pět jsou po podělení počtem ran v poli až směšně krátké (u našeho příkladu pro hcp 36 třeba par čtyři o 400 metrech vyžaduje jen čtyři stometrové rány, které, až na tu poslední ani nemusí být moc pěkné). A za druhé, ránu do grýnu hrajete z blízké vzdálenosti, tudíž se dá čekat, že se dostanete do dvoupatové zóny.

Ano, správně, pokud nemáte na dané jamce HCP nula, není pro vás její normální par vůbec relevantní. Hrajte proti svému osobnímu paru.
Při pohledu na mapku jamky byste měli ihned rozeznat “jak to designer myslel” a které dopadové zóny vám nabízí. Pokud se budete snažit zasahovat jím vytýčené dopadové zóny nebudete klást přehnané nároky délkové či přesnostní na vaši techniku a budete hrát stabilní skóre.

Hrajete proti hřišti a to dělal designér, vaše strategie stojí “proti” jeho. Ve většině případů je tedy dlouhodobě spolehlivější hrát tzv. ”správné rány”, které po Vás designér jamky chtěl. Pokud mu budete příliš vzdorovat, nebo se necháte nalákat optickým klamem, spíš dříve než později “dojedete” na to, že dopadová zóna vaší rány zahrne i něco, co na vás designér políčil.
Všimli jste si už, že třeba i malý bunker, který zdánlivě není ve hře zasáhne opakovaně spousta procházejících rekreačních hráčů? To je nejen doklad chyby uvažování hráče – ale především dokonalé znalosti teorie dopadových zón na straně designéra. Jedna nula pro designéra…
Ale pokud hrajete tzv. „designově správné rány“ minimalizujete rizika designérem přichystaná. Nezapomeňte, že některé rány v golfu jsou technicky nerealizovatelné. A nejste vinni vy teď a tady, ale vy při ráně minulé.

Opět zcela stejně jako hráči v televizi – při pohledu na mapku jamky si naplánujte postup odzadu jamkou takto:

  • odkud mi designér nabízí hrát “správnou” procentuálně spolehlivou a tudíž relativně snadnou ránu do grýnu – s přihlédnutím ke tvaru grýnu či navrtání jamky
  • jak se do této pozice pro útok do grýnu co nejspolehlivěji dostanu – dle osobního paru svou první, druhou, třetí čtvrtou či pátou ranou
  • pokud situace dovoluje, mohu se tam dostat o ránu dříve bez zbytečného rizika?

Klíč k úspěchu je totiž v kombinaci těchto strategických úvah, které se říká procentuální golf.
Pro praktické uplatnění teorie dopadových zón se musíte trochu pověnovat procentuální spolehlivosti svých ran. Aneb kolik z x pokusů vám rána neskončí v “rozumné” dopadové zóně.
Pro finální rozhodnutí – především pro ránu z odpaliště – potřebujete totiž vědět, s jakou pravděpodobností trefíte svou ranou ten či onen prostor, který vám designér nabízí nebo do kterého vás láká. Pokud máte v místě dopadu své uvažované rány třeba 180metrové rány fervej širokou 20 metrů, vlevo i vpravo cosi napínavého a hůl, kterou míč dopravíte 180 metrů (driver?) má rozptyl 40 m máte jen poloviční šanci, že fervej trefíte. Pokud toto zopakujete třeba 12x za kolo (obvyklý počet jamek s parem 4 a 5) tak tímto postupem bez diskuse přijdete o nejméně o čtyři rány, spíš šest a více. Pokud vám designér nabízí na pár jamkách “náměstí” na 160metrech je třeba driver nevyndávat… Zlepšíte skóre, zlepšíte tempo hry, protože nebudete hledat a hlavně: váš hráčský systém má pocit, že se mu průběžně vytyčované cíle daří plnit a hra je mnohem pozitivnější než 4 hodiny hledání prokládané totálními náhodami..

Nezapomeňte, golf je jen o statistické spolehlivosti. Vaše herní (technická) statistika je neporazitelná či přesněji krátkodobě nezměnitelná. O tom příště. Polopaticky řečeno, pokud Vám rány na rangi lítají tak a tak, tak Vám stejně budou lítat i na hřišti. Chytrý hráč se ale pokusí, aby ty špatné rány vyšly na jamky, kde třeba v dopadu šlajsu není katastrofa…
Poté, co jste vybrali délku rány a zvážili, co vše může mít za následek její očekávatelný doletový, doběhový a šířkový rozptyl, je třeba ještě zamířit.. A to tak, abyste se opravdu dočkali té očekávatelné běžné rány.
U míření je nejdůležitější vybrat cosi velmi specifického – nejlépe za vybranou dopadovou zónou – třeba špičku stromu na horizontu – na spojnici míče a špičky stromu si najděte mezicíl na zemi do 60 cm před míčkem a zaujměte svůj postoj rovnoběžný postoj ke spojnici míčku a mezicíle. Hlava hole musí mířit na mezicíl.
Pokud se vaše vlastní dopadová zóna nachází pro vybranou hůl nesymetricky vůči zvolenému směru hry je třeba mířit tak, aby se vaše dopadová zóna většinou ran kryla s prostorem k dispozici pro dopad. Tedy ne nezbytně na střed prostoru k dispozici. Tzv. Mentální chyba často znamená v golfu špatný výběr hole pro zvolený směr a nebo obráceně.

A jedná zcela klíčová rada na závěr:  takzvaná agresivita hry je v golfu dána výběrem směru a volbou hole, nikoliv zvýšenou razancí švihu či úpravou techniky. Ale i s bezpečnou holí musíte švihnout přesvědčivě a technicky relativně agresívně.

A koho v létě uvidím, že si přikládal při míření hůl na boky, pochopím, že tento článek nečetl….  -))

Babicky1001Alan Babický

.

.

.

.

.

Náprava křivd na golfistovi českém:

Díl první: Malej, ale náš

Díl druhý: Amatér na plný úvazek aneb sbírka dvousečných mečů

Díl třetí: Profesionál, tělocvikář a to všechno okolo

Díl čtvrtý: Golf a marketing

Díl pátý: Držte si klobouky… aneb tempo hry

Díl šestý: Design není údržba, design není okolní krajina…

.


Ing. Alan Babický, MBA je představitelem servisní a poradenské společnosti Ingolf. V minulosti působil jako ředitel marketingu společnosti Pepsi Cola. V Česku a v Číně pořádal akce GolfWeek, během kterých představil Ernie Else, trenéra Tigera Woodse Hanky Haneyho, Darrena Clarka, Alexe Čejku, Kláru Spilkovou.
V letech 1999 až 2016 působil jako golfový komentátor a analytik české verze Eurosportu.
V letech 2007-2009 působil jako šéftrenér juniorské golfové reprezentace Slovenské republiky. Je spoluautor konceptu a organizátor Mezinárodního mistrovství České republiky středoškolských družstev – PB Středoškolského poháru.
Publikoval více než 300 výukových, odborných i populárně naučných golfových článků doma i v zahraničí. Přeložil 14 titulů odborné golfové literatury včetně dvou vydání Velké golfové encyklopedie golfu, USGA Manuálu pro normování hřišť pro Českou golfovou federaci a také Malé červené knížky Harveye Pennicka. Babický je autorem designu hřiště Barbora Golf Resort v Teplicích.
Je členem české PGA se statutem Head Pro.

.