ČPP – LEFT
ČPP – RIGHT
ČPP – TOP

Amatérský status – jak je to?

18.04.2015 | ČGF - Dalibor Procházka | publikováno v rubrice Novinky
A A A

Ilustrační foto Ivan Paggio(převzato z www.cgf.cz) V souvislosti s řadou podnětů, projektů a aktivit se v poslední době začalo o poznání více debatovat o amatérském statusu. Pojďme se tedy podívat na Pravidla amatérského statusu trochu blíže, zejména na to, jak je tomu s nimi v praxi.

Golf – jako jeden z mála sportů – stále zachovává dělení hráčů na profesionály a amatéry. Leckdo považuje toto dělení za zbytečné či minimálně překonané, nicméně pravdou zůstává, že ani při poslední velké revizi ze strany řídích orgánů golfu, tedy R&A a USGA, nedošlo v této oblasti k žádnému výraznějšímu posunu a ani v blízké budoucnosti nelze něco podobného očekávat. Ostatně, jak uvidíme, existují relevantní argumenty pro zachování stávajícího členění.

Každopádně Pravidla amatérského statusu tu prostě jsou a musíme se jimi řídit. Ovšem jelikož si málokdo (bohužel!) opravdu pročte či dokonce prostuduje Pravidla golfu jako taková, tím spíše to platí i zde. Opět tu tedy koluje řada mýtů a polopravd. V diskuzích zaznívá spousta názorů, každý hájí to „své“ stanovisko. Jak to tedy je s praktickou aplikací těchto pravidel? Co všechno amatér smí a co ne?

V prvé řadě amatér nesmí vystupovat jako profesionál či uzavírat podobné závazky a smlouvy. Na druhou stranu zcela jistě může pracovat na dalších pozicích v golfovém průmyslu, ať už např. v pro-shopu, na recepci, jako sekretář klubu, manažer resortu nebo organizátor turnajů neboli v pozicích, kde nejde o samotnou hru či její výuku. Také se může na případnou dráhu profesionála všemožně připravovat, aniž by proto svůj amatérský status ztratil. Může třeba studovat výuku golfu či se účastnit Q-school (pokud se předem vzdá nároku na jakékoli prize-money).

Prvním hlavním kamenem úrazu je výše zmíněná výuka. V zásadě by amatér neměl za úplatu či jinou kompenzaci/zisk dávat lekce. Samozřejmě když občas kamarádovi ukážete, jak se to hraje, či trávíte čas na drivingu se svými ratolestmi, je to něco jiného. Nesmí to ale být výdělečná činnost. Kromě toho právě v této oblasti existují výjimky, a to zejména když se jedná o výuku v rámci školství či v rámci programu schváleného řídícím orgánem, v našem případě Českou golfovou federací. A takovým programem s cílem primárně pomoci klubům s výchovou mládeže byly a jsou kurzy trenérů golfu III. třídy alias cvičitelů. Jejich působení po získání osvědčení má samozřejmě další omezení – musí působit v rámci některého členského klubu, mělo by jít především (byť ne výlučně) o tréninky mládeže a také by nemělo jít o jejich hlavní zdroj příjmů. Pokud si ale někdo, lidově řečeno, „stoupne na rohožku a začne kasírovat“, znamená to automaticky ztrátu amatérského statusu, ať už jde o certifikovaného cvičitele nebo kohokoli jiného. Tato bariéra je dána převážně historicky (profesionál v klubu byl typicky zaměstnanec, někde ani nesměl do klubovny apod., na druhou stranu golf na rozdíl od členů uměl…), ale má i své opodstatnění – profesionál má za sebou nemalé vzdělání (do kterého navíc zpravidla nemálo investoval), což představuje určitou záruku standardu kvality výuky, jak po stránce technické, tak co se přístupu týče. U amatéra, i když půjde o dobrého hráče, jsou tyto faktory naprosto neznámé.

Další problematickou otázkou jsou výhry v turnajích. Jde jednak o absolutní zákaz hry o finanční výhry (pozor, nezaměňovat s přátelskými sázkami!) – právě před letošní sezónou asi mnozí zaznamenali diskuzi ohledně tzv. Prize Money Tour, která něco takového chtěla zavést. Řešilo se to jak na oficiální úrovni (tj. linii pořadatel – ČGF), tak i v řadě internetových diskuzí. Každopádně závěr je stále stejný – pravidla podobné schéma zakazují. Promotér sice takovou akci jistě uspořádat může, ale už samotná účast v ní znamená pro hráče ztrátu amatérského statusu, a to bez ohledu na to, zda nakonec bude na ceně či nikoli. A pak je tu také otázka výher věcných – jejich hodnota je omezena na 500 liber či ekvivalent v místní měně, což vyjádřeno v korunách je někde v rozmezí 15 až 20 tisíc korun podle vývoje kurzu. Pozor – ustanovení nelze obejít poukazem na speciální nižší akční cenu. Ohodnocení totiž vychází z běžné maloobchodní ceny. Smyslem tohoto pravidla určitě není snaha někomu upřít možnost velké výhry, nýbrž snaha o zachování sportovního charakteru a čistoty hry jako takové. Přes veškerou snahu a osvětu si asi nelze dělat iluze o tom, co se děje při řadě zpravidla komerčních turnajů – neznalostí pravidel počínaje, přes domlouvané flighty, zadržování hendikepů až po úmyslné podvádění. A to se, prosím, zase o tak moc nehraje! Co by se asi dělo, kdyby ceny byly opravdu hodnotné? To je totiž ono specifikum golfu – po většinu času se hraje bez přímého dohledu rozhodčího a spoléhá se na čestnost hráčů. Jeden rozhodčí stejně sám všechno neuhlídá. A přemrštěné výhry by mohly být až příliš velkým lákadlem i pro Mirka Dušína… U profesionálů to je jinak – tam je zpravidla po ruce rozhodčích dostatek, ale hlavně hráči velmi pečlivě hlídají jak ostatní navzájem, tak zejména sami sebe. Nejsou ojedinělé případy, kdy hráč sám sebe penalizuje, i když má jen pocit, že k něčemu mohlo dojít! Regulace v této oblasti je tak stále potřebná. Ono by se také možná organizátoři divili, kdyby po zrušení dělení na amatéry a profesionály vypsali jako cenu třeba auto a místo jejich známých klientů by jim to „vyzobalo“ několik profíků…

Je třeba také zmínit, že Pravidla amatérského statusu se v tomto ohledu vztahují na veškeré soutěže, kde jde o golfovou dovednost. Patří sem tak i indoorové turnaje, soutěže v nejdelším odpalu či patovací soutěže! Zrovna poslední zmíněná varianta se osobně dotkla přímo autora článku – odmítnout drahý pozlacený patr mi ovšem nepřišlo nijak obtížné. Vítězství hřeje mnohem víc. Pro srovnání z úplně druhého konce výkonnostního spektra si představme, že Masters vyhraje amatér – myslím, že kdokoli z profíků by s ním na místě měnil, i když by nedostal ani cent…

V otázce určitých cen nicméně přinesla edice z roku 2012 uvolnění – konkrétně jde o ceny za hole-in-one. Tam – s ohledem na velkou míru náhody oproti podílu samotného golfového umu – bylo jakékoli omezení zrušeno, a tak si lze za takovýto výkon na té správné jamce domů klidně odvézt třeba automobil. Samozřejmě že v podobných případech je jamka ostře sledována, zpravidla zástupcem pojišťovny.

Samostatnou kapitolou je sponzoring a s ním spojené reklamní působení. Oboje je opět ve své podstatě zakázané s tím, že existuje několik výjimek. Velký pozor si musí dávat zejména hráči „mající golfovou dovednost nebo věhlas“, nicméně nejen oni. V prvé řadě amatér může zdarma přijmout golfové vybavení od jeho výrobce či prodejce, ovšem nesmí s tím být spojena žádná forma reklamy. Hráč se vůbec musí zdržet jakéhokoli zapojení do reklamy, ledaže by se jednalo o podporu uznávané charity nebo o projekt sledující rozvoj a podporu golfu, avšak každý takový případ musí být schválen federací a hráči z něj nesmí plynout žádný osobní zisk. Poslední často diskutovanou formou reklamy je logo na oblečení – zde je v zásadě povolena výjimka pro soutěže družstev, ale i tam jsou dána omezení: loga nesmejí přesáhnout určitou velikost/plochu, přičemž omezení je stanoveno délkou obvodu loga, který může mít nejvýše 22 cm v případě jednoho každého kusu oblečení (včetně bot, klobouků nebo čepic), nebo 50 cm v případě bagu. V případě více log (ať už od jednoho, nebo více sponzorů) se omezení vztahuje na součet obvodů všech log (nelze se tedy „polepit“ spoustou malých log). Kromě toho může na všem z uvedeného být logo/vlajka státu, federace či klubu. Celkem se tak na jednom kusu mohou objevit tři typy log: standardní logo výrobce (např. Nike, Chevro apod.), logo týmu (např. Česká republika, ČGF, GC Praha apod.) a konečně logo sponzora (např. Řeznictví Krkovička apod.). Na druhou stranu oblečení a vybavení takto získané v rámci účasti v soutěži družstev hráč může následně používat i v dalších soutěžích včetně turnajů jednotlivců. Co naopak hráč nemůže, je umístit si na oblečení či bag své jméno ve větší a výraznější formě, než je případně praktické pro identifikační potřebu – malý nápis Jan Nejlepší na okraji bagu je v pořádku, velké, z dálky čitelné provedení přes celý bag už nikoli.

Poslední oblast představují výdaje a jejich úhrada. V zásadě amatér může přijmout úhradu výdajů od subjektu, který ho na tu kterou akci vyslal – v našem kontextu zejména od klubu nebo federace, ale třeba také zaměstnavatele v případě oborových turnajů apod. Výše úhrady ovšem nesmí překročit skutečné výdaje. Federace v současné době pro podporu reprezentantů stanovila model tzv. Success fee, což je metodika určující maximální výši příspěvku na hráčovy výdaje v případě zahraničních startů na vybraných turnajích (typicky národních mistrovství v golfově vyspělých zemích). Podobnou metodiku uplatňují vůči vybraným tuzemským turnajům i některé kluby. Při zachování výše uvedených omezení (a v případě individuálních soutěží za vědomí a souhlasu federace) je vše v pořádku. V soutěžích družstev to je obdobné, jen mnohem jednodušší a rozšířenější (např. náklady družstev na ME plně hradí federace, náklady ligového družstva také často plně hradí klub apod.). Dalším typickým případem jsou pak „sponzorované postupové soutěže“ á la Faldo Series, Audi quattro cup apod., kdy účastníci, kteří si vybojovali postup do finálové fáze, mohou mít a zpravidla mají výlohy plně či částečně hrazené pořadatelem.

Veškeré prohřešky proti Pravidlům amatérského statusu u nás řeší Komise pro amatérský status, která ke svému konání ovšem potřebuje obdržet podnět. Tím sice může být i vlastní zjištění, ale členství v komisi je dobrovolné a členové zcela jistě nemají čas a kapacitu na to aktivně kontrolovat všechny turnaje či vyhledávat (nebo, nedej bože, po vzoru jistého úřadu snad provokovat) možné prohřešky. O případnou očistu se tedy musí přičinit každý z nás, podobně jako tomu je při podvádění a nerespektování pravidel. Ignorace zla zlo neodstraní – naopak, jeho tolerováním zlo přijmeme za normu.

Co poradit na závěr? Neberte golf zase tak moc vážně a hrajte ho hlavně pro radost! Ono na povedené kolo budete stejně později vzpomínat spíš kvůli tomu nádhernému pocitu a všem těm zahraným ranám a berdíkům než kvůli hodinkám, které jste vyhráli. A když se opravdu zadaří a vyhrajete nějakou hodnotnou cenu, ujistěte se před jejím převzetím, že nepřekračuje povolený limit. Ty následné komplikace za to nestojí.

Dalibor Procházka
autor je předseda Komise rozhodčích STK ČGF

*

Počet přečtení: 2 184
Komentáře
  • Dagmar Dandová napsal:

    Dobrý den, prosím o vložení vašeho dotazu zde: http://www.golf.cz/pravidlova-poradna/

  • monika napsal:

    Dobrý den, mohu se zeptat, zda amaterský golfista může hrát na všech golf.hřiští v čr? dekuji

  • aspelec napsal:

    pro mikeecz-
    1. ten, kterému je odebrán amatérský status se nemůže zúčastňovat am. turnajů
    2. HCP mu zůstává ve smyslu, že svůj HCP v budoucnu nebude muset uhrát znovu ( viz 3 ), na serveru CGF nebude po dobu odebrání statusu HCP vidět.
    3. Profíkem se opravdu nestane. Status se však obvykle neodebírá na celý život, ale většinou cca na rok. Zohledňuje se o jak veliký přestupek se jednalo. Pokud hráč přijal 600 GPB dostane jiný trest než když dostane auto. Po uplynutí trestu se hráči vrací status včetně původního HCP.

  • mikeecz napsal:

    Můžete prosím upřesnit co nastane, když je amatérovi odebrán jeho amatérský status? To se pak předpokládám nemůže účastnit amatérských turnajů…, jaký to má vliv na HCP, je to odebrání nadobro? Co pak může takový hráč pak dělat? Profíkem se asi jen odebráním statusu člověk nestane, tak co pak, je nadosmrti bezprizorní?:)

  • mikeecz napsal:

    Hezky napsané, ale nemohu se ubránit dojmu, že to působí dost neprůhledně a komplikovaně. Chtělo by to zjednodušit.
    Nic proti profíkům, jen by mne zajímalo v kolika jiných sportech platí pravidlo, že vyučovat ostatní může “jen” profesionál?

  • Pavel napsal:

    proč čgf server vůbec dovolí zadat turnaj kde je výhra EVIDENTNĚ vyšší než 500GBP ? proč se v opačném případě nezablokuje přístup takovému pořadateli pro příště?

  • m napsal:

    Ke své smůle jsem se predloni zúčastnil série turnajů WGC (vítězové kategorii měli světové finále v JAR gratis) a viděl jsem věci, ze kterých mi bylo smutno. Nikdy vice.

  • Zapoj se do diskuze

    Jméno:
    E-mail:
    Váš příspěvek:

    TOPlist
    Mediaboard Square 300 Skanska
    Square 300 Šípková 25. 9. – 8. 10. 2017