Údajně je prý toto vše jen začátek Tigerova nového looku inspirovaného výkonem a atletičností.

S tím jak se jeho švih mění pod dohledem Seana Foleyho a zvyšuje se jeho rotace těla, Woods chce, aby bylo jeho vybavení ještě sportovnější, než kdy jindy. Jinými slovy, vyžaduje Tiger větší flexibilitu a menší hmotnost. Dobrým příkladem je jeho nové „nedělní tričko,“ které je vyrobeno z utra-lehkého materiálu s dírkovaným límečkem pro lepší ventilaci a lehkost. Samozřejmě je tričko červené, ale odstín červené je podle Nike sportovnější než Tigerovo typické „nedělní tričko.“ Tričko je skoro dvakrát tak lehčí než běžná golfová trička.

Patti Harrison, produktový globální ředitel Nike, dodává, že nyní chtějí přizpůsobit Tigerovo oblečení jeho potřebám. Je pravda, že ať si Woods vezme na hřiště cokoliv, vždy bude vypadat konzervativněji než ostatní hráči, jelikož jeho oblečení není pošité množstvím log, jak tomu bývá u většiny ostatních profesionálních golfistů. Takzvaný „Nike-look“ se snaží být čistý.

Aneta Zárubová

Nevím, nevím, jak by to asi vypadalo s tržbami té věci, kdyby byla uvedena na český trh. Přijde mi, že čeští golfisté si se svou primární potřebou přílišné starosti nedělají. Prostě se otočí někam k lesíku a nestarají se, jestli je někdo vidí. Jinak je tomu v některých dalších zemích, kde se muži evidentně více stydí.

Vezmu-li například situaci, kdy jdou muži z hospody a někde se zastaví, aby si ulevili, je to pro nás víceméně běžná záležitost, zkrátka nic neobvyklého. To ale rozhodně neplatí o zemích, jako je Austrálie, kde se za močení na veřejnosti chodí k soudu. Své o tom ví i jeden můj nejmenovaný český kamarád, který nejprve odmítl zaplatit pokutu a poté byl předvolán k soudu, protože pohoršil jednu starší Australanku.

Čech si řekne, jak komické, vždyť je to normální a přirozené. Ale musím říct, někdy je to nepříjemné, když mě někde v podchodu ovane ten známý zatuchlý vzduch. Ale teď už zpět k té golfové pomůcce. Upřímně mě pobavil komentář doprovázející obrázek „čůrací hole“ nazvané Uroclub.

Hůl se podobá klasické sedmičce železu a golfistům umožňuje diskrétnější způsob močení.  Místo gripu je na holi rezervoár, který pojme až půl litru tekutiny. To zdaleka ještě není vše, k holi patří i ručníček, který se připne na pásek a zakryje celou tajnou akci.

UroClub poté vrátíte zpět do bagu a nemusíte se prý bát, že by něco vyteklo, je uzavřena speciálním nepropustným víkem. Nicméně musíte dávat pozor, abyste s holí nešli omylem hrát, není totiž dimenzovaná, aby vydržela úder. V návodu se nepíše, co by se pak stalo, je to na vaší představě.

Nabízí se ale jedna otázka, nikdo zatím totiž neví, jestli se močící hůl počítá do celkového počtu vašich 14 holí, nebo jestli se bere jako extra pomůcka. Tak nevím, jaký máte názor vy, ale myslím si, že kdybych byla muž, asi bych si místo hole radši koupila pivo.

Aneta Zárubová

Inspirací k tomuto článku mi byl text, který jsem si přečetl v cyklistickém časopise. Autor se v něm s jistou mírou pobavení zamýšlel nad skutečností, že Češi jsou sice nadšeným cyklistickým národem, ale neradi si kupují tzv. městská kola. Taková, která mají blatníky, nosič, jsou pohodlná na sezení atd. Naopak čím je kolo sportovnější, závodnější, tím lépe. Co na tom, že posléze se jim na takovém kole hůře sedí, je příliš tvrdé, jen pro určitý terén atd.

Podobnou situaci vidíme i ve sjezdovém lyžování. Hodně rekreačních lyžařů si koupí skvělé značkové lyže za dvacet tisíc – a přitom jejich potenciál nevyužijí, spíš se namáhají s jejich náročnější točivostí. Anebo tenis: i tady se občas najde hráč s raketou a lá Federer či Nadal. Jenže dát s ní přesnou ránu (tzn. trefit nevelký střed) je obtížné. Kdo to někdy zkusil, ví, o čem je řeč.

Co platí po technické stránce pro tenis, lze vztáhnout i na golf. Čím menší je úderová plocha hole, tím těžší je dobře trefit míček. Čím užší je také profil hlavy hole, čím užší má základnu, tím méně odpouští. Proto jsou začátečnické hole tak bachraté – a žiletky vypadají tak elegantně a designově čistě. Callawayovské Big Berthy byly vždycky těmi „tlustými Bertami“, ale způsobily svým velkým objemem revoluci. Nabídly méně krásy, ale více užitné hodnoty. A hráči na to slyšeli. Najednou uměli hrát golf lépe.

Potkal jsem na českých hřištích různé hráče, ale bylo mezi nimi naprosté minimum těch, kteří měli „horší“ hole než byla jeho výkonnost. Vybavuji si asi třicetiletého hráče s hendikepem okolo 6, který hrál právě s těmi callawayovskými Big Berthami. Když jsem se ho zeptal, proč si ještě nekoupil sportovnější hole, opáčil: „Začal jsem s nima, seděly mi, sedí mi dodneška. Nač bych to měnil?“

Jak prosté milý Watsone! Jenže většina hráčů se rozumem neřídí. Sám jsem před časem psal o tom, jak jsem podlehl iluzi, že hraju lépe než ve skutečnosti. Koupil jsem si při hedikepu 11 tzv. „tour“ hole, předstupeň k žiletkám. Jenže pak jsem pokorně uložil tourová železa číslo 4,5 a 6 do komory a šel si namísto nich koupit ryzí rekreačky s ofsetem a větší hlavou. A udělal jsem dobře.

Ne snad, že by rekreanti hráli s žiletkami. Ty jsou tak těžké na trefení, že by se s nimi jen ztrapňovali. Ale fůraz hráčů disponuje právě těmi „hráčskými“ železy, které se hodí na výkonnost singl hendikepu. Tedy pro někoho, kdo hraje stabilně pod 80 ran. Hráčská železa jsou ovšem běžnou výbavou mnoha  trochu lepších bogy-golfistů s hendikepy 10, 15 atd. Těch, co hrají stabilně okolo 85, 90 úderů, nebo i nad 90.

Rekreační či začátečnické hole (pokud to není levná výroba) nicméně nehrají hůř – jen působí trochu hůř. Rány od nich ale nelétají kratší vzdálenost, jak by se někdo mohl domnívat. Zásadní je vždy švih samotný, a možná ještě šaft.

Proč si vlastně průměrní hráči kupují hole pro nadprůměrný švih?  Ze stejného důvodu, jako si kupují sportovní kola, lyže, tenisové rakety. Vypadá to dobře, budí to dojem vyšší výkonnosti. Je to image. Nechci se tu pouštět do rozboru národního charakteru, ale my Češi jsme víc plebejci než aristokraté, občas trpíme mindrákem malosti. Chceme proto často někomu dokazovat, že máme na víc.  Svou roli hraje i svérázný psychologický efekt – myslíme si, že „lepší“ hole by nám mohly pomoci k lepšímu výsledku. Je to samozřejmě hrubý optický klam, ale stejně mu mnohdy podlehneme.

Je pochopitelně věcí každého hráče, jaké hole si koupí. Někdo uvažuje i tak, že náročnější hole ho přinutí hrát lépe: musí se víc soustředit, mít lepší tempo, postoj, držení atd. I to je cesta – naučit se lyžovat tím, že budete jezdit jen černé sjezdovky. Ale pro většinu normálních golfistů by to bylo spíš trápení než radost.

A propos, zapomněl jsem ještě na jednoho dobrého hráče s obyčejnými holemi. Nevím už, jak se jmenoval, ale byl to golfový profík té nejvyšší kateogrie, který hrál předloni na European Senior Tour na Casa Sereně. V bagu měl ovšem úplně běžné Callaway X-22. A myslím, že se dokonce umístil v první desítce.

Andrej Halada, www.navzduchu.cz

ilustrace Vladimír Ochman

E-Shop

O golfistech se ve světě traduje, že patří mezi jedny z nejhůře oblékaných sportovců světa. Přestože je tento sport považován za velmi elegantní, najdou se golfisté, kteří se dokážou i na velké turnaje obléknout nevkusně.

Zde je stručný souhrn vývoje golfového oblečení, rozdělený na přibližné etapy vývoje:

1700-1900
Nejranější golfoví hráči si nedělali velké starosti s vhodným oblečením pro jejich sport a nejčastěji tak při hraní golfu nosili kilty a zvířecí kůže. To bylo tehdy oblečení typické pro skotské pastýře, kteří také golf vymysleli.

V době, kdy si tuto hru oblíbila evropská šlechta, se rázem změnil i styl oblékání. Do golfu se přenesl aristokratický styl, protože právě šlechta hrávala golf nejčastěji. Golfisté začali nosit po kolena dlouhé kraťasy s punčochy, sportovní fraky a kravaty, které při hře většinou plály.

1900-1925
Již koncem 19. století se neúprosně posunovaly lemy pánských kalhot směrem dolů a ve společnosti se postupně prosazovaly dlouhé kalhoty. Ty se poté staly nejoblíbenějším prvkem pánského oblečení ve všech odvětvích společnosti. Golfisté tento fakt zcela nepřijali a rozhodli se proto maskovat své kalhoty do dlouhých ponožek.

Jak golfisté v tehdejší době zvládali horké počasí, to není známo, někteří by se ale určitě odvážili odložit své vážné obleky a kravaty i při vlhčím počasí a byli by za takové počasí vděční.

1926-1950
Liberalizace módy ve dvacátých letech zasáhla i do golfového stylu oblékání a nastalo několik změn. Golfisté se osvobodili od nešikovného a nepohodlného prvku v jejich šatníku, a tím byl formální oblek. Kravaty se však spolu s kalhotama zastrčenýma do ponožek jako součást golfového outfitu udržely.

V této době své obliby dosáhl také svetr s výstřihem do V, a to obzvláště mezi golfisty náchylnými k nachladnutí. Někteří odvážnější hráči se zbavili kravat – ve prospěch motýlků, ti praktičtější se oblékli do svetrů. Hráči kombinovali motýlky s hluboko střiženými výstřihy u svetrů a jasně vzorovanými ponožkami, což nápadně připomínalo oblečení obyčejných šašků.

1950-1990
Poté, co se překlenula dvacátá léta, a to především tehdejší módní vkus, přišli opožděně golfoví hráči na to, že nošení ponožek přes kalhoty je asi stejně nevkusné jako nošení jejich spodního prádla přes kalhoty. Nebylo proto žádným překvapením, že hráči začali nosit dlouhé kalhoty, které nově zakrývali jejich ponožky.

Přibližně touto dobou se v golfové módě začaly objevovat nejrůznější barvy, které měly kompenzovat vážnost a usedlost dosavadního oblečení. Během sedmdesátých let se v golfových outfitech objevily rozmanité barvy a úspěšné byly všemožné do očí bijící barevné kombinace.

1990- současnost
Koncem 20. století začali golfisté polevovat od přehnaného používání barev ve svém šatníku a na hřišti se objevovali hráči v mnohem usedlejším a méně směšném oblečení. Na trhu se také začaly prosazovat firmy jako Nike, které napomohly zavedení nové módy pěkně střižených sportovních trik a kšiltovek.

Tento stav golfové módy se však dlouho neudržel a milénium zapříčinilo oblibu v retro oblečení –  nabírané kalhoty, okázalé a nápadné barvy a návrat nepřehlédnutelných ponožek.

A styl současnosti? Ten si vlastně tvoříme jako golfisté sami. Nejenom módní firmy určují, co je moderní a stylové, ale v konečném výsledku jsou to právě aktivně hrající golfisté, kteří svým oblékáním ovlivňují golfovou módu a záleží také na nich, jak bude vývoj vzhledu golfistů v dalších letech pokračovat.

Milou vzpomínkou na dobu, kdy se hrávalo ještě s dřevěnými hickorovými holemi, jsou pravidelné Hickory Matche, které se pravidelně odehrávají na hostivařském a líšnickém hřišti – hráči se samozřejmě také oblékají v patřičném stylu, někteří dokonce přijíždějí na hřiště i veterány…

Sunderland vyvinula materiál THERMAL13™, který udrží v rovnováze tělesnou energii hráče. Využívá revoluční technologie, která okamžitě rozptýlí malé částice z povrchu pomocí polyuretanové membrány. Dále THERMAL13™ pomáhá udržet tělo golfisty v teple díky reflexní funkci odrážející až 60 % tělesného tepla a tím snižuje ztrátu termální energie skrz membránu. Pohodlní golfisté jistě ocení ultralehkou konstrukci s jemnou síťovinou a výjimečnou odolností vůči vodě, která je základním prvkem kvalitního golfového oblečení do deště.

Bunda Tournament se honosí řadou charakteristických prvků, speciálně vyvinutých pro golfisty včetně roztahovacích vložek na zádech a ramenou usnadňující švih, vysokého límečku s přilehlým lemem, který zabrání průniku vody, skrytých kapes se zipem na skórkartu a také výhřevných kapes na ruce.

Dalším hitem je poloelastický komfortní rukáv a přilnavé lemování Velcro, které se přesně podřizuje hráčovým pohybům a proporcím. Hra je pak daleko příjemnější. Pro golfisty, kteří upřednostňují ještě více prostoru pro švih, je bunda Tournament k dostání v provedení ‘Weatherbeater’, kterému se dají díky zipům zkrátit rukávy a rázem je z něj model s tříčtvrtečními rukávy.

Kalhoty v kolekci, také vyrobené z vysoce účinného materiálu THERMAL13™, mají boční nastavitelný systém přizpůsobující se přesně postavě golfisty. Stejně jako bunda jsou vybaveny, vyhřívanými kapsami na ruce, voděodolným zipem a kapsou na skórkartu.

Marketingový ředitel skotského Sunderlandu, Brian Mair, uvedl, že se firma snaží pokračovat ve vývoji nových materiálů, designů i výrobních procedur. Po úspěšném uvedení THERMAL13^TM, který dělá nepropustnou kolekci Sunderland Tournament nejlepší volbou profesionálů i náročných amatérů.

Bunda Sunderland Tournament i její přizpůsobitelná verze Weatherbeater je k dostání ve velikostech S-XXXL a ve čtyřech barevných kombinacích – černá s bílou, khaki-zelená s bílou, královská modř s černou a šedá s černou. Kalhoty Tournament se také dělají ve velikostech S- XXXL a délkách 29, 31 a 33. Variant je tedy mnoho, aby si každý mohl dopřát při hře výjimečné pohodlí.

Kolekce pro rok 2010 zahrnuje klasické a moderní designy a vysoce kvalitní materiály, které také nepropouští vítr. Výsledkem je řada oblečení do mokrého a větrného počasí, které je nepřekonatelné jak v rámci provedení a kvality, tak i v rámci komfortu a pocitu při hře, což je kombinace, která dělá značku Sunderland číslem jedna na trhu s golfovým vybavením.

Nový koncept je navržen tak, aby vyhovoval hráčkám se středně vysokým až vysokým handicapem a usnadnil jim hru. Nová řada výrobků Solaire s efektivním designem byla vytvořena na základě rozsáhlého výzkumu švihových vlastností velkého počtu golfistek.

Hole mají odlehčené hlavy s vyšším loftem, lehčí gripy a shafty, což ženám dovolí efektivně švihat s větší sílou a nabrat tak vzdálenost. Celý set devíti holí Solaire byl vyroben tak, aby dovolil začátečnicím jít rovnou z obchodu na hřiště se vším, co potřebují k tomu, aby míček odpálily a dostaly míček bezpečně na fairway.  Set se skládá z titanového driveru, ocelového fairwayového dřeva, dvou hybridů, železa, dvou wedgeí, patru a praktického bagu na kárku.

Alan Hocknell, viceprezident výzkumu a vývoje pro Callaway Golf prozradil, že výzkumný tým strávil nekonečné hodiny zkoumáním ženského švihu. Snažili se tak navrhnout hole, které by přesně jejich švihu odpovídaly a dráha letu by byla delší a přesnější.

Ženy představovaly nedílnou součást vývoje designu holí. Důležitým úhlem pohledy byl nejen výkon, ale i estetická stránka. Solaire je nejposlednějším příkladem závazků firmy Callaway vůči ženskému golfu. Doplňkem celého setu jsou i exkluzivní golfové míčky Solaire, které dostanou to nejlepší ze hry každé golfistky. Díky jemnému světélkování se navíc hra stane zábavnější.

Míče jsou také přizpůsobeny nižší švihové rychlosti hráčů, využívají přitom exkluzivní Callaway HEX aerodynamiku. Měkké, pružné jádro hole je speciálně zformováno, aby prodloužilo let odpáleného míčku. Míčky jsou k dostání v čisté bílé barvě, nebo v křiklavě růžové. Set společně s golfovými míči Solaire se golfové veřejnosti představí 15. února.

Callaway Golf

Jak to všechno začalo?

Pan Roberts dělal téměř 20 let profesionálního caddyho a pracoval i pro mnoho vlivných lidí. Za tu dobu podle svých slov naslouchal a snažil se všímat si všeho, co by mu mohlo v jeho budoucím byznysu pomoci. Dospěl k závěru, že individuální covery na drivery, které golfisté nosí, zdaleka nestačí.

MiniZoo posunula nápaditost krytů na hole na vyšší úroveň. Roberts vyvinul funkční obal, který se dá navléknout na bag jakékoliv značky i velkosti s odstavnými nožičkami. MiniZoo golf bag se vyrábí ve čtyřech velikostech (S, M, L a největší pro dospělé).  
Obaly, které jsou opravdu k sežrání, jsou vybaveny speciálními zipy, aby hráč mohl kdykoliv pohodlně do bagu a i hole se samozřejmě dají jednoduše vyndat.

V plánu firmy je rozšíření dosavadní řady zvířat, většinou různých plemen psů. Firmu pan Roberts založil z části i proto, aby vyvolal nadšení pro golf hlavně v mladé generaci. Jeho cílem je dát do hry víc vzrušení a legrace. Nechme se tedy překvapit, jak na originální a nápadité produkty zareaguje golfová veřejnost.

Minizoo golf 

Společnost Adidas , jejíž jméno je téměř synonymem pro sportovní výkon, zahájila nový rok s novou elegantní golfovou módou. Kolekce se jmenuje AdiPURE , na počest zakladatele firmy  Adolfa “Adiho” Dasslera. Kolekce vyjadřující čistý styl je navržená tak, aby se zalíbila typickému návštěvníku country klubu.

V centru nové kolekce  AdiPURE stojí triko s límečkem, vyrobené z  extrémně jemné až hedvábné látky na dotek,  kalhoty z materiálu  CoolMax a česané vlny, které se dělají v černé a stříbrné. Dále jsou tu elegantní svetry, praktické oblečení do deště a boty. 

Nová kolekce je  v porovnání s oblečením od Adidas Golf slušivější a také  o něco dražší. Novinku ale nenajdete jen tak někde, série AdiPURE se dá sehnat pouze v pro-shopech na golfových hřištích a to až od března v USA. U nás  ji tedy můžeme čekat o něco později.

Firma se snaží proniknout i na exkluzivnější trh, návrhářský tým Adidasu kladl velký důraz na detaily krejčovského umění. Například design límců na tričkách byl změněn tak, aby byly na krku pohodlnější a ve výstřihu má čtyř-knoflíkový rozparek místo typického rozparku se třemi knoflíky, který evokuje styl sedmdesátých let. Kalhoty mají uhlazený a rovný předek, můžete je tedy jednoduše nosit i do kanceláře. Společnost si ke spolupráci přizvala italského návrháře, sdělila Patricia Dahan, ředitelka designu  Adidas.

Oblečení AdiPURE je doplněním běžného, levnějšího golfového oblečení Adidas a za účelem odlišení se tedy bude prodávat pouze v golfovém prostředí. Dá se říct, že AdiPURE a Adidas golf je něco jako Lexus a Toyota. Distribuce bude limitovanější, aby odrážela vysoké ambice firmy.

Éra peří
Na úplném začátku zrodu golfového míče stojí míč vyřezávaný ze dřeva, o němž existuje první zmínka z Nizozemska z roku 1550, odkud se dovážely do Skotska. Poté ale v jejich evoluci hrály klíčovou roli tři typy – míče vycpané peřím, s kterými začali hrát skotští pastevci, latexové míče a nám známé, s pryžovým jádrem. Poslední dva typy se objevily teprve během uplynulých 150 let, ale byly to hlavně kožené míče plněné husím peřím vynalezené roku 1618, které vládly golfovému světu téměř po 400 let až do poloviny 19. století.  Míče se skládaly z kulatého vnějšího pouzdra vycpaného velkým množstvím peří, které bylo předem uvařeno, aby bylo jemnější a skladnější. Použité množství peří byl většinou “plný klobouk“, což bylo asi půl galonu (1,9 l).

Otvor, kterým bylo peří do míče dáno, se poté sešil a míč se vyklepal do kulatého tvaru. Proces byl velmi zdlouhavý a drahý, jen málokdo si ho mohl dovolit. I zkušený výrobce jich stihl pouze tři nebo čtyři za den, a tak bylo běžné, že míče stály víc než hole. Finální míč měl bohužel řadu nevýhod. Bylo vzácností, že se pracovníkovi podařilo vytlouci pravidelnou kouli. Následkem toho byla nepravidelná rotace a míček se kutálel, kam se mu zachtělo, takže se na něj nedalo moc spoléhat.

Další nevýhoda se projevila za mokrého počasí, voda nasákla dovnitř míče, který měl posléze naprosto jiné vlastnosti. Hra byla pak velmi složitá, jelikož se váha míčku stále měnila. Voda také způsobovala časté praskání obalu. Zkrátka tento materiál nebyl ideální. Letové schopnosti tohoto míče byly ale pozoruhodné, záznamy dokazují, že v roce 1836 odpálil Samuel Messieux na Old Course v St. Andrews míč do vzdálenosti 361 yardů, asi 330 metrů.

Převratná guma a zářezyOkolo roku 1848 nastal převrat, v Malajsii byla objevena guma, takzvaná gutta percha a golfisté bez zdráhání opustili míče z peří.  Pryž se změkčila v horké vodě a byla uválena do kulatého tvaru, nejprve rukou, pak za použití ocelových forem. Proces byl dokončen, když hmota ztvrdla, výsledkem byl poprvé v historii golfu perfektně kulatý tvar.

Výroba těchto míčů byla jednoduchá a levná, díky tomu se ke golfu dostávalo daleko víc lidí. Bylo to právě v tomto období, kdy se v Británii sportem pro každého, lidé měli také více volného času, díky prosperitě Průmyslové revoluce, a tak se stal golf v zemi velmi oblíbeným sportem. I když údajně hra s gumovými míči nebyla pocitově tak příjemná, jako s těmi z peří. Někdy se sice čas od času rozbily, ale mohly být snadno přetvořeny. Stávalo se, že se míč rozbil za letu, to se řešilo tím, že se začalo hrát s novým míčem z místa, kde ležela největší odlomená část původního míče.

Největší problém spočíval v tom, že hladké balony z gumy nelétaly dostatečně daleko. Tento fakt hrál pro výrobce míčů z peří, kteří pochopitelně z inovace nebyli nadšeni. Časem se ukázalo, že pokud byl míč při hře promáčklý nebo potlučený, létal lépe. Vynalézaví golfisté si tedy začali sami dělat důlky a zářezy do svých balonů, nevědomě tak vlastně zaváděli princip moderního důlkování v míči. Později gumárenské společnosti, jako například Dunlop začaly gumové míče produkovat ve velkém už s vyrytými rýhami, ručně dělané kožené míče pak vymizely z trhu.

Zrod moderního míčeRoku 1898 vyvinul Coburn Haskel, zaměstnanec Goodrich Tyre and Rubber Company v Ohiu, míče s jádrem z tvrdé gumy, z kterých se vyvinuly dnešní míče.  Nejdříve byly obaleny měkčí gumou, takže byly velmi živé a pružné. Ukázalo se ale, že míče doletí přibližně o 18 metrů dále, než ty gumové. Na British Open v roce 1902 hrál profesionál Alexander Herd proti talentovanému amatérovi Johnu Ballovi. Herd by býval měl bez problémů vyhrát, ale Ball, který hrál s novými míči, ho stále přehrával. Herd míče vyzkoušel také a úplně jasně vyhrál. Nové míče se tak začaly těšit velkému úspěchu. V této době se s míči hodně experimentovalo a v roce 1905 jim dal William Taylor dnešní podobu s důlky, které zvyšovaly rotaci a snižovaly výchylky ze směru.

Od té doby se staly míče s gumovým středem standardem pro všechny golfisty. Experimentovalo se ještě s jádrem, zkoušela se jádra plněná stlačeným vzduchem, který bohužel často explodoval, korková, železná i rtuťová jádra. I přes hašteření ohledně váhy a velikosti, která se začala vyskytovat po První světové válce, se dospělo roku 1968 k rozhodnutí, že v jakékoliv soutěži PGA po celém světě se bude uplatňovat americký standard míčů vážících 45, 93 g s průměrem 4, 267 cm.

Kolik důlků?

Za použití nejrůznějších moderních technologií se dnes výrobci snaží vyvinout míček, který by byl konzistentní jak za letu, tak i při pohybu po greenu. Další zdokonalení spočívalo ve vynálezu polymerového obalu a uvedení pevných a polopevných míčů.  Vzor a počet důlků na míčku se změnil, aby i v kompresi vyhovoval balon potřebám hráče. Dnešní míček má tedy 250-450 dolíčků, vždy je ale jejich počet sudý. Jediný míček, který má lichý počet důlků je Srixon AD333, který jich má překvapivě 333. Důležité je, aby byl míček co nejvíce souměrný. Dnes známe neskutečné množství druhů míčků, což nám někdy komplikuje výběr. Z regálů na nás koukají míče pro lepší kontrolu, vzdálenost a některé jsou zase vhodné pouze k tréninku. Značky se také snad ani nedají spočítat.

.