„Hřešící začátečník“ je podle mne jedním z velkých mýtů českého golfu. Osobně mám zkušenost s čerstvými golfisty (osvědčení ke hře právě získali nebo získávají) spíše pozitivní. Tito hráči jsou podle mého názoru spíše pokorní, protože moc dobře vědí, co všechno ještě neumějí. Zatím jsem se skutečně nesetkal s člověkem, který by začínal a choval se jako suverén.

Zelenáč si většinou docela rád vyslechne pár rad týkajících se jeho hry, ale i další informace ohledně pohybu po hřišti. Samozřejmě záleží na způsobu, jakým mu tyhle rady dáváte. To je otázka jisté sociální inteligence – jak poučit, ale přitom nepoučovat. A kolik těch rad dát – zda jenom dvě tři, nebo ho dobře míněnými poučkami zahltit.

Je určitě pravdou, že začínající golfisté nehrají zrovna rychle. Jednak hrají více ran, za druhé jim rány létají do různých stran a hledají míčky. A za třetí ještě nemají zažitou koordinaci pohybu po hřišti – což třeba znamená, že si bag dávají na opačnou stranu u grýnu, než by měli. Právě v tom posledním bodě jim zkušenější hráč může pomoci. Ale není pravdou, že hrají pomalu úmyslně. Oni se snaží, ale nejde jim to líp. A těch věcí, na které musí myslet, je na ně příliš mnoho.

Pokud jde o údajné ničení hřiště, o nevhodné chování atd., tam si začátečník v ničem nezadá s již zkušenějšími hráči. Všichni občas na odpališti vyseknou při cvičném švihu drn, všichni se občas na ferveji netrefí a jejich řízek je velký jako bota. Všichni zapomenou vypichovat důlky na grýnech. Ostatně tohle jsou věci, které se stávají i hráčům s hendikepy pod 18.

Nevím, odkud se ta nedůvěra k začátečníkům vzala. Začínal totiž každý. Každý občas zdržoval hru, zapomněl dát vlajku do jamky atd. Je na zkušenějších hráčích, aby to po začátečníkovi bez zbytečných poznámek opravili. Ostatně co se týče třeba vypichování důlků: kdo ze zkušenějších hráčů ví, že by měl při příchodu na grýn automaticky vzít do ruky vypichovátko a opravit důlky, které tu jsou a sám je nezpůsobil? Kdo tohle dělá? Má vlastní zkušenost opět říká, že na hřišti se nejméně vhodným způsobem chovají nikoli novicové, ale ti hráči, kteří mají pocit, že golf už umí a že to celé mají v paži.

Přístup ke golfovým začáteníkům by měl být jako k  dítěti. Snažit se o velkorysost, odpouštět. Však oni se to taky jednou naučí… Jít dobrým příkladem, protože právě z příkladů si dítě (i golfový zelenáč) může vzít nejvíc. Pokud se ale začátečník setká s povýšeneckým přístupem, může ho to od golfu dokonce i odradit. Bude se logicky ptát, jestli jsou všichni golfisté takoví náfukové.

A pokud vás nějaký zelenáč na hřišti skutečně zdržuje, pokud vás svou nedobrou hrou dokonce „nakazí“, pak doporučuji mu slušným způsobem říct: „Nezlobte se, ale vy přece jen hrajete trochu pomaleji než já, s dovolením bychom se mohli rozdělit a já půjdu před vámi. Díky moc za hru a ať se vám daří.“ Tuhle větu jsem několikrát použil a věřte, že žádný ze zelenáčů na ni nereagoval špatně.

Andrej Halada, www.navzduchu.cz

Poslední možnost získat finanční prémie mají hráči na turnaj EPD Tour v Hamburku od 29. do 31. července. Před ním už má prakticky jistou účast Viktor Skalle, kterého může o účast připravit jen nešťastná shoda okolností. V Order of Merit patří Skallemu 2. místo, když doposud nasbíral 255 375 korun. Blízko účasti je i Petr Skopový, který má před první nepostupovou pozicí náskok 35 tisíc korun. Na třetí volnou kartu si brousí zuby Ondřej Lébl, který se  na 4. příčku zajišťující postup na Čeladnou, vyšvihnul zásluhou vítězství na PGA Czech Masters v Sokolově. Lébl za sebe odsunul dva velké konkurenty Petra Niče a Lukáše Lizánka. Nič ztrácí na Lébla 18 tisíc korun a Lizánek 34 tisíc. Jenže loňský vítěz celé Pilsner Urquell Czech PGA Tour Petr Nič v Hamburku nakonec kvůli silné alergii a s ní souvisejícími zdravotními problémy nestartuje. Nič tak ztratil šanci dostat se na Čeladnou přes Order of Merit PGAC. V praxi to znamená, že na Greeneagle Classic se musí Lizánek dostat mezi nejlepší čtyři, aby mohl připsat potřebných cca 1 400 euro. To vše za předpokladu, že Lébl vyjde na prázdno.

Nikdo další už do pořadí nemůže zasáhnout, protože v Hamburku je do turnaje přihlášena právě zmiňovaná pětice hráčů.

O všem se definitivně rozhodne na Greeneagle Classic. O mnohém může být jasno už po druhém turnajovém kole v pátek, kdy se rozhodne o postupujících do cutu. Kdo zůstane před jeho branami, nezíská žádnou finanční prémii a buď se ocitne mimo hru  nebo bude muset čekat na konečné výsledky.

Nicméně, ale pozici jistou Woods nemá, může ji ztratit a bude potřebovat divokou kartu. Vše se bude odvíjet od jeho výkonu v brzké době. Většina golfových odborníků se ale shoduje, že by Tiger v americkém týmu neměl chybět.

Aneta Zárubová

Stará Boleslav neboli „Bolka“, jak jí říkají místní, je hřiště s jednou z největších vytížeností mezi českými hřišti. Je to sice jen devítka, ale je blízko u Prahy, hřiště je na úplné rovině a par tu může bez problému zahrát i bogy hráč. Jezdí sem opravdu hodně lidí. I proto, že se tu hraje celoročně – když není sníh, dá se hrát i v prosinci nebo lednu.

V Boleslavi jsem odehrál určitě nejvíce her, byť by někdo mohl říct, že na tomto snadném hřišti se už hráč nemůže moc nového naučit, golfově tu neroste. Jistě, ale copak je cílem golfisty stálý růst? Mým cílem už je „jen“ si dobře užít čas – prostřednictvím hry.

Ten den jsem šel první devítku něco po čtvrté odpoledne, druhou jsem začal po šesté. Během první bylo zamračeno a to se golfové hřiště nefotí příliš dobře. Většinu ze zhruba stovky fotek, které jsem pořídil, jsem posléze při výběru zase smazal. Protože od té šesté večerní do osmé se obloha projasnila, a to se pak snímá ideálně. Slunce se kloní, dělá skvělé stíny, je měkké.

Stará Boleslav rozhodně nepatří mezi bůhvíjak krásné areály. Jak řečeno, je to dokonalá rovina, jen na krajích fervejí se hřiště mírně zvedá. Stromy jsou jen okolo, ty nové uprostřed jsou ještě nevelké. Ale přesto má hřiště v určitých partiích i momentech svůj půvab, výhodou je celková sevřenost areálu. Podvečerní světlo mu taky přidává. Je už jen na fotografovi, aby to dokázal zachytit.

Je to jako s ženami. Ne všechny jsou krásné za každé situace, ale je mnoho žen, které se dokáží zkrásnit oblečením, líčením, šperky… Takhle „vyšperkovat“ lze i golfové hřiště. Tím, že ho nafotíte ve správnou dobu a vyberete ta nejlepší místa. A pak ještě trochu přidáte zelenou ve fotoshopu, mírně barvy i stíny zkontrastníte a vyříznete ten nejlepší formát.

Ano, je to trochu iluze, ale já takto „vylepšuji“ golfová hřiště rád. Dělá to radost všem – jak těm, kteří hřiště spravují a patří jim, tak hráčům, kteří se rádi dívají na hezké výjevy. A v případě Boleslavi jsem byl skutečně rád, že jsem hřiště mohl ukázat pěkně. I když některá místa nebyla úplně zelená, protože v předchozích dnech je vysušila velká vedra.

Stále jsem taky čekal, jestli se ploše objeví i místní maskoti, nutrie. Nakonec jsem je potkal. Nejdřív jsem je fotil z výšky, ale to nebylo ono. Nakonec jsem si lehl na zem a vyfotil jeden pěkný kus ze zvířecího pohledu. Upřímně řečeno, tyhle přerostlé krysy mi nejsou moc příjemné, asi bych se bál na ně sáhnout, ale na fotkách vypadají efektně.

A jaká je nová devátá jamka, která měří 261 metrů ze žlutých a nahradila někdejší dvousetmetrový třípar? Esteticky je to samozřejmě hezčí jáma, dělá to ten ostrovní grýn. Takticky je to mnohem zajímavější hra, protože hodně záleží na tom, jak dobře trefíte první ránu. Když ne ideálně (musí to být cca 190 metrů dlouhá rána přímo na střed ferveje), tak je to velké váhání, zda jít druhou na grýn.

Většina hráčů říká, že nová doglegová jamka je těžší než starý třípar. Faktem je, třípar většina lidí uměla zahrát na bogy (parů tu však bylo žalostně málo), šlo tam jen o délku. Jenže na novém čtyřparu už bogy asi tak snadno nezahrajete. Hodně lidí netrefí grýn, zahraje do vody, protože ránu technicky nezvládnou, mají strach.

I já jsem se napoprvé vykoupal, ani v druhém kole to nebylo jiné. Ovšem chyba byla v té první ráně, byl jsem od grýnu vždy okolo 100 metrů. To se pak na nevelký ostrov nehraje lehce. Takže z toho bylo vždycky 7, protože jsem ještě navíc zahrál trojpaty. Chce to prostě dobře trefit první ránu, pak by snad už neměl být problém.

Ale i tak si myslím, že je to výborná tečka za hřištěm. Je to zajímavější konec než ten původní, lze tu něco získat, ale ještě víc ztratit. Už se těším, jak si tuhle jamku jednou zahraju při turnaji. To bude člověk po tlakem!

Andrej Halada, www.navzduchu.cz

Oficiálové doufají, že tím, že se událost koná stejné pondělí, jako začíná jadna z největších golfových událostí, se zvýší návštěvnost a pozornost věnovaná Golfové síni slávy.Tajné hlasování na přijímání do Golfové síně slávy bylo odesláno minulý měsíc.

Aneta Zárubová

Aneta Zárubová

Mistrovství je čtyřkolové, po třetím kole je cut pro prvních šedesát  hráček a dělená místa.

Naposled zavítala tato vrcholná událost do České republiky v roce 1999, kdy v Karlových Varech získala titul Mistryně Evropy Italka Sofie Sandolo.  V Karlových Varech jsme v roce 1999 viděli   dnešní přední evropské hráčky Suzann Pettersen, Gwladys Nocera, Taniu Elosegui, Karin Icher, Becky Brewerton, Stephanii Arricau, Martinu Eberl  a Virginii Aufret.

Z českých hráček se před jedenácti lety nejlépe umístila Marta Balková z GC Karlovy Vary na 25. místě.  V kádru českých hráček  také byla dnešní předsedkyně Organizačního výboru ME Martina Dorníková.

Odkazy:      GC Kunětická Hora     Hřiště na satelitní mapě         Stránky mistrovství       
Startovní listina 1. a 2. kola

Reprezentantky České republiky v roce 1999 (zatím nehodnoceno)  Ukládám ...	1999. Dnešní světová trojka Norka Suzann Pettersen na osmičce greenu v Olšových Vratech (zatím nehodnoceno)  Ukládám ...
Marta Balková, nejlépe umístěná česká hráčka ME 1999 Hodnocení: 5.00 (hlasovalo: 1)  Ukládám ...	1999. Martina Dorníková u bunkeru 14. jamky. Vlevo Dalibor Procházka Hodnocení: 5.00 (hlasovalo: 1)  Ukládám ...
Rozhodčí Václav Janoušek v roce 1999. Vpravo Věra Kvídová a Karel Vopička Hodnocení: 5.00 (hlasovalo: 1)  Ukládám ...

Z archivu Golf.cz:       ME ženy 1999 Karlovy Vary   

Britské otevřené mistrovství slavilo na legendárním hřišti Old Course v St Andrews své 150.výročí (první ročník se hrál v roce 1860 v Prestwicku) a připravilo špičkovým hráčům světa vpravdě skotské „linksové“ podmínky.

Po idylickém čtvrtečním kole, v němž mladý Ir Rory McIlroy vyrovnal rekord hřiště 63 ran, přišel v pátek odpoledne velmi silný vítr, kvůli kterému se musel turnaj dokonce přerušit. Hráči, kteří byli vylosováni do odpoledního programu, se svým druhým kolem (dohrávaným až v sobotu ráno) pořádně protrápili a Oosthuizen se po dvou výborných kolech 65 a 67 ujal suverénního vedení.

O víkendu ale dokázal, že jeho vedení není zdaleka jen výsledkem šťastného losu. Svým soupeřům nedal žádnou šanci a dokonce ohrožoval rekordy Tigera Woodse z roku 2000 v celkovém skóre a náskoku před druhým v pořadí. Nakonec zvítězil se skóre minus 16 o plných 7 ran před světovou trojkou Angličanem Leem Westwoodem. O další ránu zpět zůstali na děleném třetím místě Rory McIlroy, Henrik Stenson a Paul Casey.

„Mým cílem pro tento týden bylo hlavně zůstat klidný a uvolněný,“ nechal se slyšet Oosthuizen, kterému se to podařilo dokonale splnit. Ačkoli nikdy nebyl ve vedení takto významného turnaje a v předchozích pěti majorech za sebou dokonce ani neprošel cutem, v St.Andrews si o víkendu počínal suverénně a s velkým přehledem se vyhýbal drahým chybám, které potkaly téměř všechny ostatní hráče.

V neděli už byl jediným vážným konkurentem pro Oosthuizena desátý hráč světa Paul Casey, který na něj po osmé jamce ztrácel už jen 3 rány, ale Jihoafričan na čtyřparové devítce zahrál drajv až na green a proměnil dlouhý pat na eagle, který mu přinesl uklidnění.

„Cítil jsem, že potřebuju něco, co by mě nastartovalo, protože až do poloviny kola to nebylo tak jasné, jak to možná vypadalo,“ prohlásil Oosthuizen, kterému pak Casey navíc vlastní fatální chybou usnadnil situaci. Angličan na poměrně snadné jamce č.12 zahrál triple-bogey a Oosthuizen získal náskok osmi ran, který už si s přehledem pohlídal.

Syn farmáře, který se dostal do špičkového golfu díky nadaci Ernieho Else, vyhrál za svou kariéru 5 turnajů na Sunshine Tour a letos na jaře poprvé triumfoval v Evropě, když zvítězil na Open de Andalucia. Oosthuizen, kterého titul a šek na 850 tisíc liber posunul do první pětice evropského money listu Race to Dubai, se stal čtvrtým Jihoafričanem historie, který získal titul na Open. Před ním se to čtyřikrát podařilo Bobbymu Lockemu, třikrát Garymu Playerovi a jednou Erniemu Elsovi.

Předchozí dvě Open v St Andrews (2000 a 2005) vyhrál suverénním způsobem Tiger Woods, ale světová jednička doplatila na špatné patování a nakonec se o víkendu protrápila k dělenému 23.místu. Ještě o pětadvacet míst hůře dopadl Phil Mickelson a Američané neměli ani jednoho zástupce mezi prvními šesti.

Konečné pořadí:
1. Louis OOSTHUIZEN (Jižní Afrika) -16 (65,67,69,71)
2. Lee WESTWOOD (Anglie) -9
T3. Rory MCILROY (Severní Irsko), Henrik STENSON (Švédsko) a Paul CASEY (Anglie) -8
6. Retief GOOSEN (Jižní Afrika) -7
T7. Robert ROCK (Anglie), Sean O´HAIR, Nick WATNEY (oba USA) a Martin KAYMER (Německo) -6

Petr Janouch

Ranní flighty se potýkaly s vytrvalým deštěm, ale nakonec se z pohledu jejich výsledků jednalo o přijatelnější ze dvou variant. Po poledni se nad Old Course začal prohánět svěží vítr, který hráčům strhával míče daleko na vedlejší fairwaye a divákům odnášel čepice směr Severní moře.

 Ve čtvrtek večer jsem slyšel hodně místních, stěžovat si na to, že hráči mají štěstí na počasí a že by jim přáli pořádnou prověrku s větrem. Zkrátka tak, jak to na The Old Course většinou chodí.

 Golfový bůh měl asi zrovna uši otočené směr St Andrews a v pátek seslal na hřiště takový vichr, že musela být hra na více než hodinu přerušena. Tou dobou vál vítr rychlostí přes 50 kilometrů za hodinu a hřiště bylo pro účely major turnaje nehratelné.

 Není divu, že v takových podmínkách se výsledky ze čtvrtečního kola otočily a šplhaly se vysoko nad par. S těžkými podmínkami se vůbec nedokázal vyrovnat vedoucí hráč Rory McIlroy, který zahrál 80 ran a potvrdil, že The Old Course zkrátka na číslo začínající sedmičkou zahrát neumí.

 Dalším následkem silného větru bylo výrazné zpomalení hry. Hráči trefovali často vedlejší fairwaye a na dvojitých greenech se často ocitali u sousední jamky, odkud je čekaly i třicetimetrové paty. Odpolední flighty tak na hřišti strávily až sedm hodin, což se ne všem líbilo a někteří hráči označili hru za špatný vtip ze strany pořadatelů. Stěžovali si především na navrtání jamek, které jako by vůbec nepočítalo s očekávaným větrem a dostat míč do požadovaných pozic bylo mnohdy fyzikálně nemožné.

 Komu se ale počasí zamlouvalo, byli diváci a fotografové. Vítr rozehnal dopolední mraky a při nečekaně vysoké teplotě vítr ani moc neštípal. K vidění byla velmi různorodá hra, kdy každý hráč volil trochu jinou strategii jak bojovat s povětrnostními podmínkami. K vidění byl tedy skutečný linksový golf, kdy hráči často patovali na green ze vzdálenosti přes 50 metrů nebo používali slavný úder “bump and run“, aby se vyhnuli zásahům větru. Zkrátka učebnice course managementu a golfové strategie.

 Fotografové byli za svou namáhavou práci odměněmi těmi nejkrásnějšími podvečerními fotkami hřiště s kulisou domů a věží v St Andrews. Mraky běžely po obloze neskutečnou rychlostí a obrazy se střídyly snad s každým stisknutím spoušti.

 Jen ti domácí Skotové zase brblali, co že je to za důvod, přerušovat hru kvůli větru. Oni přece hrají po celý rok bez ohledu na počasí. A to jim mohu jen potvrdit. Občas, když jsem během svého ročního pobytu zajel v zimě do St Andrews, vždycky tam byli. V zimě, větru a dešti při teplotách těsně nad bodem mrazu. Hřála je asi jejich vášeň pro golf a taky skotská.

Ze St Andrevs Jiří Novosad